Recenze: Mezi břehy času. Kapela Dunaj i po 20 letech duní temným neklidem

Recenze: Mezi břehy času. Kapela Dunaj i po 20 letech duní temným neklidem
Foto: Jan Rasch
Pavel Klusák Pavel Klusák
20. 1. 2019 10:17
Návrat kapely Dunaj patří mezi nejnapínavější “revivaly” české scény a znamená několik věcí najednou. Po 20 letech se naplno setkali členové sestavy, která patřila k centrálním radostem hudebního provozu, jenž z Brna rychle expandoval do Čech a zčásti i zahraničí.

Kytarista Vladimír Václavek, kytarista a zpěvák Josef Ostřanský a bubeník Pavel Koudelka vloni podnikli společnou plavbu lodí po Dunaji při natáčení dokumentu pro Českou televizi. Když našli novou společnou energii a obnovili skupinu, museli překousnout absenci "Kolšáka": charismatického zpěváka a autora Jiřího Kolšovského, který roku 1998 zemřel ve 43 letech.

Ducha písní dnes dokresluje vokál Vladimíra Václavka: je to nejlepší možnost v momentu těžké volby. Dunaj se tedy rozhodl dunět dál: živým sugestivním výkonem, jaký předvedl tento pátek v pražském Paláci Akropolis, tak připomíná časy, kdy provázanou brněnskou scénu křižovalo množství vazeb, s "dunajskými" spolupracovali zpěvačka Iva Bittová či výtvarník Vladimír Kokolia a komunitní chapadla sahala od klubové hudby až k HaDivadlu nebo Provázku.

Texty s drápem

Vibrující ornament! To je jádro stylu Dunaje, který vždy stál na krátkých opakovaných figurách, s nimiž pracuje mistrně a docela pestře.

Mladší generace by tomu řekly math-rock: vše tu lze vyjádřit algoritmem, celou strukturu mohutně drží číselné kombinace, i kytarové sólo by se dalo popsat funkcí. Někdy se do sebe kytary Josefa Ostřanského a Vladimíra Václavka zakusují v složitějších polyrytmech; stupnice tvrdosti sahá od ambientních balad (Cassiniho dělení) až k rubání rockových riffů (Na jih, In the Flesh).

Kurážně i absurdně působí minimální souprava bubeníka Pavla Koudelky, stažená na pouhé dva bubny a dva činely. S touto výzvou ovšem kapela pracuje krásně, jako by ukazovala samotnou ideu rytmu: v některých částech písní se jen autoritativně klepe o ráfek, jinde mají bicí dlouhé pauzy. Přesto Koudelka potvrzuje, že je zkušený, prvoligový hráč na bicí.

Čím jsou v Dunaji mikromelodie, hypnotické opakování, vlastní verze minimalismu, mantrické rozechvívání téhož zas a zas? Dnešní Dunaj zní často temně: jednou otvírá bránu k zlověstnosti a potměšilosti, jindy se - řekněme, že světleji - dělí o fascinovaný pohled na svět.

Texty Karla Davida, Vladimíra Václavka a dalších bývají nedlouhé, ale s drápem (kdo chce, ať si připomene apokalyptickou promluvu songu Kobylky, s nímž se také koncert v Paláci Akropolis vřítil do finále).

Také skupina Dunaj vloni hrála v pořadu Kultura+ České televize. | Video: Česká televize

Čistá bio mašinerie

Ať už si to publikum uvědomuje, nebo to jen cítí podvědomě, silný podíl na zážitku z Dunaje má odedřený živý výkon. Ve věku strojů, schopných do paměti přijmout a opakovat veškerý materiál, dělají Ostřanský, Václavek a Koudelka 100 procent svých zvuků naživo.

Jejich mašinerie je čisté bio: stovky opakovaných figur pulsují v perfektním timingu, fascinuje tu neselhávající živý organismus, úsilí i mírná pružnost, která odlišuje člověka od stroje. Nepochybně i díky tomu publikum řve a na koncertech tak vřele aplauduje.

V určitém smyslu byl večer v pražské Akropoli silný, ještě než zazněl první tón. Návraty Dunaje jsou vlastně generačními srazy: ve velkém se potkávají lidé, kteří "tehdy" žili jednou nohou v klubech a na místech alternativy. Čas se náhle zdá jako had, co se kouše do ocasu: staré písně elektrizují přítomný okamžik, poprvé znějí kdysi napsané songy (objevené v nahrávacím studiu) a před diváky zas žhnou oči a ústa Jiřího Kolšovského, ve velkých detailech promítané přes celou stěnu.

Dnes se leckterá kapela po letech vrací v naději na poslední byznys a na to, že jí dávné publikum zase propůjčí pocit typu "někdo se o nás zajímá". Leckdy přehlédnou, že jejich styl smutně zestárl a že se hráči stali jen médiem, přes nějž si posluchači připomínají vlastní mládí.

Dunaj se oproti tomu znovuzjevil se vztyčenou hlavou: jeho styl svítí jako krystal, který neztratil na pevnosti a hlavně ani originalitě. Roli jistě hraje to, že protagonisté nikdy nepřestali s tvorbou a hraním (Vladimír Václavek je mimo jiné jedním z pilířů Čikori, skupiny Ivy Bittové). Takže se na scénu nevraceli: jen se po dvaceti letech sešli u stylu a repertoáru, o který, jak ukázalo současné turné, publikum jeví evidentní zájem.

Foto: Jan Rasch

Živý kulturní statek

Se skvělou zralostí hudebníků, jako jsou Vladimír Václavek a jeho dunajští souputníci, se vrací otázka kulturní reprezentace u nás. Tato hudba se během uplynulých čtyřiceti let osvědčila coby něco, co můžeme nabízet jako hodnotu, originální dílo s rozměrem hudebním, poetickým, existenciálním i komunitním.

Přitom se u nás pořád neodfiltroval pocit, že co je zapojené do elektřiny, automaticky stojí na kulturně nižší úrovni: ten blud občas přiživí někdo typu Vítězslava Jandáka, který ve funkci ministra kultury pamětihodně prohlásil, že bigbít není uměním ani dobrou kulturou. Veřejnost se tomu sice zasmála, ale stopy takového zbytečného odmítání novější kultury jsou pořád patrné - a zamlžují vědomí o silném sektoru, kterým bychom už měli plně začít reprezentovat.

Dunaj

Palác Akropolis, Praha, 18. ledna

Dunaj je jedním z živých kulturních statků, jaké by Češi mohli v mezinárodním kontextu docela na jistotu představit coby výtrysk svébytné kreativity. Ale jsou u nás vůbec dramaturgové a kurátoři, kteří takovou reprezentaci vnímají jako svůj úkol?

Domácí publikum si s Dunajem mezitím může připomenout, že devadesátá léta, dnes často jednotvárně líčená jako "divoký večírek" s kulisou privatizace, měla ve skutečnosti řadu vrstev. Mimo jiné tehdy svobodně nechali dozrát svou poetiku nezávislí rockeři, jejichž existenčnímu pocitu bylo jedno, jaký režim kolem vládne: Psí vojáci, Zuby nehty nebo právě Dunaj.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 8 minutami

Pravidla pro používání bezpilotních letadel Senát zpřísnil podle norem EU

Pravidla pro používání bezpilotních letadel se zpřísní podle předpisů EU. Jejich piloti budou potřebovat osvědčení, které by měli získat po absolvování výuky a zkoušek. Regulace se bude týkat hlavně provozovatelů dronů. Počítá s tím vládní novela o civilním letectví, kterou dnes schválil Senát v podobě přijaté Sněmovnou. Novelu nyní dostane k podpisu prezident.

Sněmovna se souhlasem ministerstva dopravy v předloze zmírnila podmínky zákona pro provozování bezpilotních systémů prostřednictvím spolků. Nová pravidla neměla být likvidační ani pro aktivity leteckých modelářů. Novela má zpřesnit povinnost pojistit se proti škodám způsobeným provozem bezpilotních letounů.

Novela navazuje na povinnost provozovatelů i pilotů dronů registrovat se od konce předloňského roku u Úřadu pro civilní letectví (ÚCL). Používané drony i jejich provoz se podle novely nově budou rozdělovat do tří kategorií: otevřené, specifické a certifikované. Liší se účelem, hmotností a vybavením. Podle toho se liší i míra regulace a požadavky pro jejich provozovatele a piloty.

Otevřená je základní kategorie provozu, která umožní provozovat dron i bez předchozího povolení úřadu, jakkoli s řadou omezení a požadavků. Mezi nimi je například absolvování on-line výuky a následně zkoušky, po které pilot dostane k řízení osvědčení od úřadu.

Specifická kategorie umožní, po posouzení ÚCL, provoz těm, kteří potřebují překročit některý z limitů otevřené kategorie. Letečtí modeláři by podle novely měli spadat do této kategorie, pokud by působili v klubech a sdruženích leteckých modelářů. Svaz modelářů má asi 15.000 členů. Nejpřísnější certifikovaná kategorie je zamýšlená spíše pro sofistikovaný provoz do budoucna.

Zdroj: ČTK
před 19 minutami

Tarify bezpečnostních sborů se zvednou o deset a sedmnáct procent

Příslušníkům bezpečnostních sborů by se měly v příštím roce zvednout tarify neboli základy výdělku o desetinu, u prvních dvou tarifních tříd o sedmnáct procent. Počítá s tím návrh ministerstva vnitra. Podle předkladatelů je třeba zvýšit konkurenceschopnost bezpečnostních sborů na pracovním trhu, navýšení má také zabránit odchodu zkušených příslušníků.

Policisté, hasiči, příslušníci vězeňské služby a celníci, kteří jsou ve služebním poměru méně než tři roky, by měli mít podle návrhu v první tarifní třídě v základu 23 300 korun, ve druhé 25 070 korun. Po každých třech letech ve služebním poměru se částka zvyšuje. Tarifní výdělek nezahrnuje osobní a další příplatky. Při započtení příplatků například v druhé tarifní třídě by měl plat podle návrhu vnitra přesáhnout 30 tisíc korun.

Průměrná měsíční mzda v Česku stoupla podle údajů Českého statistického úřadu ve druhém letošním čtvrtletí meziročně o 1696 korun na 40 086 korun hrubého.

Zdroj: ČTK
před 26 minutami

Senát schválil měsíční informování uživatelů bytů o spotřebě tepla

Uživatelé bytů by měli od ledna 2024 dostávat údaje o spotřebě tepla a teplé vody z dálkových odečtů měřičů a indikátorů aspoň jednou měsíčně. Počítá s tím novela zákona zavádějící tuto informační povinnost, kterou dnes schválil Senát. Novinka vychází z předpisů EU. Původně měla začít fungovat již od příštího roku, ale poslanci při schvalování ve Sněmovně povinnost informovat odložili o jeden rok. Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti) s tím ve Sněmovně nesouhlasil a varoval před rizikem pokuty ze strany EU. Senátoři dnes schválili zákon jen těsně hlasy 38 senátorů; když zapotřebí jich bylo nejméně 37.

Senátor ČSSD Petr Vícha navrhl zákon zamítnout. Jeho návrh podpořili i senátoři z dalších klubů. Vícha uvedl, že zákon zavádí další povinnosti a zvyšuje náklady vlastníkům, kteří je potom přenesou na nájemníky. Zdůraznil, že za 28 let, co je starostou, nikdy od žádného nájemníka ani od občana ve své volebním obvodu nezaznamenal požadavek na to, aby měsíčně dostával přehled o spotřebě teplé vody a tepla. Vzhledem k tomu, že Senát zákon schválil, už senátoři nehlasovali o zamítnutí.

Senát by se podle Hany Kordové Marvanové (ODS a TOP 09) nemusel stavět za každou přehnanou regulaci. Podle ní by měla mít přednost úprava na základě svobodného rozhodnutí lidí, kterých se to týká. Jako příklad uvedla, že by si společenství vlastníků mohlo odhlasovat informování třeba jednou za čtvrt roku. "Toto je za hranou svobodného rozhodování," prohlásil Hynek Hanza (ODS a TOP 09). Doporučil zákon zamítnout stejně jako jeho klubový kolega Rostislav Koštial.

Zdroj: ČTK
před 53 minutami

Senát schválil sankční zákon proti cizincům za závažná protiprávní jednání

Senát ve čtvrtek podle očekávání schválil zákon o národních sankcích proti zahraničním společnostem a cizincům, kteří se dopustí závažných protiprávních jednání. Stát jim bude moci například zabránit ve vstupu nebo v pobytu na svém území nebo zmrazit majetek. Norma, která souvisí s ruskou agresí proti Ukrajině, umožní zavést restrikce také proti organizacím a režimům, které porušují lidská práva nebo používají teroristické metody a kybernetické útoky.

Zákon, který podpořilo 53 z 65 přítomných senátorů, nyní dostane k podpisu prezident. Normu kritizovala pouze senátorka Jana Zwyrtek Hamplová (za Nezávislé), podle ní je zákon nejednoznačný. Proti novele ale nehlasovala, stejně jako 11 dalších senátorů se hlasování zdržela.

O zařazení na sankční seznam bude podle předlohy rozhodovat vláda na návrh ministerstva zahraničí. Ke stejnému ministerstvu mají směřovat námitky proti zařazení, rozhodovat o nich bude opět kabinet. Lidé na sankčním seznamu se budou moci bránit i prostřednictvím soudu, jímž bude prvoinstančně Městský soud v Praze. Zákon umožní využívat i jiné postihy než ty, které jsou uvedeny na sankčním seznamu Evropské unie.

Zdroj: ČTK
Další zprávy