KONCERT DEVÁTÝ - ČESKÉ BUDĚJOVICE - 2. prosince
Cesta byla fajn. Začali jsme tím, že jsme si pustili Damiena Rice.uff to je nářez. A pak jsem usnul. Asi třicet km před místem jsem se probudil. Cestou samozřejmě proběhlo pár návštěv benzínek. Známe je snad v ČR všechny. Malé i velké, víme, kde vaří a kde vaří dobře, kde jsou záchody uvnitř, kde venku, kde jsou čisté kde jit radši ven.
V hale v Budějkách se taky nesmělo kouřit. Hihihihihi. Místní sportovní hala byla nejmenší kde jsme hráli. Ale vetší tady prý není a navíc pan z vrátnice říkal, že tady lidi stejně nechodí.
Jo jo o Budějkach se to říká, ale i tady nás potkal přesun do větších prostor, a tak jsem si řekl, že ta dvojka by byt mohla. A taky se tak stalo. Když jsme tu hráli naposled, bylo na nás pět set, dnes dva tisíce. Zase se usmívám, když to píšu.
Koncert probíhal ke spokojenosti všech-aspoň doufám, nám se totiž líbil. Pak opět autogramiáda a pak na hotel a do Potrefené husy. Tu jsme měli hned vedle hotelu. Já tam byl ještě před koncertem na mléko s medem a máslem. Pomáhá mi to na hlasivky.
Ale teď večer jsem si dal už něco jiného. Kuba Dominik předváděl Borata, já s Tomašem- řidičem-vyprávěl vtipy. A pak se vyrazilo jinam. Bylo nás asi patnáct. Holky z produkce, technici, dokumentarista Marek Dvořáček. Šli jsme do jakési K2, ale tam bylo zavřeno, a tak jsme hledali co dál a nakonec na doporučení místních jsme dorazili do nějakého nacpaného klubíku. A tam se naše řetězy roztrhly.
Ráno se odjíždělo s těžkou hlavou a představou, ze za týden už bude po všem. ŠKODA
KONCERT OSMÝ - OLOMOUC - 1. prosince
Další víkend před námi. Olomouc nám udělala radost předem. Museli jsme přesunout koncert do Sportovní haly pro větší zájem diváků. No komu by to radost neudělalo, že? Takže ze sálu pro 1500 lidí se vše přesunulo a šup na místo, kde vás přišlo přes tři tisíce.
Prostě bylo plno a o tom se můžete přesvědčit i ve fotogalerii z olomouckého koncertu na našich stránkách. Hala byla útulná jen se tam nesmělo kouřit, což přiznám, že celý tým a že nás je, tak kolem čtyřicítky- tu a tam úspěšně ignoroval.
Opět probíhalo natáčení všeho podstatného a vypadá to nakonec tak, že o Tour vznikne dokument. Tak asi hodinový. Ještě sami nevíme jaký bude výsledek, ale doufáme, že najdeme televizi, která by ho ráda odvysílala.
Premiéra nás však napadla zajímavější. Chtěli bychom ji udělat někde v kině pro tři čtyři stovky fanoušků. Co si o tom myslíte????
No a teď dál. Koncert si myslím hrozně povedl. Pěkný byl křest a myslím, že dost vtipný když jsi pokřtili desku a řekli si, že by mohla sloužit na takovééééétooooo domááácíííííí přehráááááváááánííííííííí. Slečna se docela třásla, ale hala ji odměnila obrovským aplausem a já myslím, že si to zasloužila.
Krásný zážitek byl taky u Kryštofa. Jel jsem v krychli nad diváky a ti najednou začali tleskat do rytmu a tak jsem se toho chytl a vznikl z toho takový společný song. Moc pěkné. A taky to, když vás hala nechce pustit pryč.
Už jsem to tu určitě psal, že? Ale ono se to stále nějak umocňuje a umocňuje. A pak autogramiáda. Když jsme přicházeli, tak fanynky ječely jak za dob Beatles. Zvláštní pocitvážněhezký moc hezký ale zvláštní. Nevěděl jsem co dělat, kam se dívat.
A pak na hotel. Dali jsme si v hospůdce vedle hotelu každý Panáčka a šlo se spát. Tedy někteří zůstali. To vím přesně, protože mě v pět ráno vzbudilo skandovaní- Ihahahaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa. Ale to už byla sobota a jelo se do Budějovic.
KONCERT SEDMÝ - PARDUBICE 25. listopadu
A tady stejný scénář, jen lidí o malinko méně, ale jen o malinko. Mam sluchátka v uších a tak toho moc neslyším, ale říkali lidičky, co se pohybuji stále kolem, že dnes lidi hrozně moc křičeli a zpívali.
Když zpívají hooodně, tak to slyším taky. Husííííííí kůže. Zkrátka a dobře- bylo to supr. Celý víkend. A tak abychom to trochu oslavili, tak jsme vyrazili do podniku Hany Bany, který jsme měli kousek od hotelu.
A tam to bylo VELKÝ, ale co vám budu povídat. Malou ochutnávku najdete ve fotogalerii v klubu na našich stránkách www.krystof.net. Mrknete to. Stoji za to. A příští týden? Olomouc a Budějky. Těch se tedy ještě trosku bojím. Těch se ale bojíme tentokrát všichni. Tak uvidíme. Papa
KONCERT ŠESTÝ - LIBEREC 24. listopadu
Jsou místa, od kterých člověk radši nic nečeká. Liberec bylo místo, kam jsem nechtěl. Bylo to samozřejmě proto, že na našem posledním koncertě tam nebylo až tak narváno - resp. na Mikrokosmostour nebylo v Liberci plno, vlastně tam na nás bylo málo lidí. Asi kolem pěti set.
Asi nejhorší koncert té šňůry, a tak se mi nechtělo vracet. Ještě k tomu do TipSport Arény. Uffffffff..říkal jsem si. Ale jako vždy - byl jsem přehlasován. Během turné jsem byl několikrát rád, ze mě přehlasovali. V Ostravě to bylo jednoznačné jejich vítězství, blížil se Liberec a Pardubice a pak budou ještě Budějovice.
Na těchto místech jsem řešil menší prostory. No a teď se mělo opět ukázat. Musím tedy přiznat, ze hala v Liberci je fakt nádherná. A taková útulná. No a přiznám se, že taková zůstala až do konce. Kluci mě přehlasovali a udělali dobře.
Bylo vás tam přesně 4230. A nejvíc mě pobavila zpráva, že jsme měli o 300 lidi víc, než den předem Karel Gott. No není to zvláštní??? Někdy si říkám, jak je to všechno možné? Co se stalo, kde se to změnilo?
Po úžasném koncertě jsme si poprvé byli všichni sednout. Všichni, tím myslím hlavně Pehu, která vždy po svém koncerte odjela, a tak jsme je vyzvali k bowlingovému večeru, který se zvrtl, bar se proměnil v jednu velkou party a všichni popíjeli, kouleli koulema, kouřili cigárka a tančili- někteří na židlích. Ale nic se nemá přehánět. Čekala nás ještě CEZ Aréna v Pardubicích.
KONCERT PÁTÝ - OSTRAVSKÝ KONCERT, 18. listopadu
Sedím v Pendolinu a směruji k Ostravě. Dnes mám vysílání Medúzy a vím, že až vystoupím na nádraží, tak mnou projede ta vzpomínka na koncert. Jo jo, ten pohled z horní tribuny do chřtánu haly byl skutečně nádherný.
Do Ostravy přijela i máma. Dorazila asi v polovině setu Pehy a přišla nám ještě popřát štěstí. Stejně jako klukům jejich přítelkyně a rodiny. Na Nikose Grigoriadise se vůbec poprvé přišla podívat jeho máma. Nikos říkal, že čekala, až budeme v té ČEZ Aréně, že to má za baráky a že se jí tam líbí.
Peha dohrála a my stáli za pódiem. Příprava pódia už probíhá rychle. Tým je sehranější a sehranější. Pak se trochu setmělo a my nastoupili na stage.
Já si vlezl do kostky. Vždy se mi tam rozbuší srdce. Hrozně. Říkám si vždy, že když nedostanu infarkt, tak vše dobře dopadne. Hala šílí, lidi jsou hodně nahlas, skoro neslyším sluchátka, ale pak už klik, klik, klik, klikdal jsem si odposlech naplno a už se to rozjíždí. A najednou to mám před sebou. Bylo vás tam přes pět tisíc.
Jeden známý z rádia mi pak napsal, že tolik lidí v Ostravě viděl jen na Gottovi a v Benešově na Evě a Vaškovi. Pobavil mě. Napsal - jste doma populární. Je to skvělé. Jste naši, nezapomeňte.
Pak už probíhal klasický scénář, až na pár okamžiků, které si člověk opravdu zapamatuje. Nezapomenu na to ticho, když jsem uvedl Lampion. Myslel jsem, ze nedýcháte, nebo že všichni znáte refrén této písně - až ticho bolííí nezapomeneme na tisíce mobilů ve vašich rukách při Zrcadleni a už vůbec na to jak jste přijímali Jízdu v protisměru
Já měl ten večer pocit, že si povídáme. Jako starý kámoši, někdy hodně nahlas, někdy úplně tiše, ze si hrozně rozumíme. A pak byl konec. Ach jo. Nechtěl jsem ho, ale byl tu. Pak za vámi na podpisy a pak tak nějak v euforii ale i smutně na Stodolní. Jen na chvíli. Vzal jsem mámu s sebou.
Dali jsme si panáka, připil jsem si jsem s klukama na ten krásný večer, Aleši Juchelkovi pogratuloval k třetímu dítěti a musel jsem jít spát. Nějak mě to zmohlo.
A ráno pak koukám, že výloha baru, před kterým stálo moje Pajero, je celá rozbitá a všude kolem střepy a židle poházené po chodníku a sklenice a dlažební kostky. A Pajero je ok. Poslední zázrak té noci. Díky.
DEN MEZI KONCERTY A OSTRAVA 18. listopadu
Den volna mezi Brnem a Ostravou jsem si moc neužil. Volno nebylo proto, že bychom si chtěli odpočinout, ale proto, ze mě v Národním čekal Richard III. Říkal jsem si, že se budu snažit trochu šetřit , ale nešlo to, a tak jsem se modlil, aby mi neodešel hlas.
Představení bylo fajn a pak hned vincentka a Halls a kloktat a kloktat a ráno do Ostravy. Věděl jsem, co nás čeká. Vešel jsem do haly a řekl si - no my jsme se zbláznili.
Klasická zvukovka a pak radši na hotel. Měli jsme přijet až po osmé, ale nevydržel jsem a vyjel dřív. Hala se plnila, trochu se třásl. A pak se šel podívat z vrchní tribuny. A myslel jsem, že omdlím. Bylo kolem půl osmé a hala byla skoro plná. Ale teď musím končit, ale během pár dní dodám všechny své dojmy z OVY.
KONCERT ČTVRTÝ BRNO 16. listopadu
Psát zpětně o takovém zážitku jako nás potkal v Brně vůbec snadné. Máme pocit, že se to tak nějak graduje. Po úžasné Plzni kde vás bylo něco malinko přes dva tisíce, Zlínu, tam vás bylo 1800, plné a bouřlivé Jihlavě-1500-vyprodáno, jsme si říkali, co ještě může přijít.
Ve čtvrtek kolem druhé jsem přijel do haly Vodová. Je krásná. Pamatuji, že před lety vypadala trochu ošuntěle a dnes -jako znovuzrozena. Koukal jsem, že tam jsou tribuny dole i nahoře a říkal si, že si nedovedu představit ten kotel.
V tu chvíli jsem už totiž věděl, že je prakticky vyprodáno. Bylo pryč 3500 lístků. Dali jsme si zase fotbálek. Ach jo-můj team zase prohrál. Tentokrát 5:4. Pak šup na zvukovku a kluci pak vystřelili na hotel a mě čekal společne s Katou z Pehy rozhovor pro slovensky časopis Markýza.
Rozhovor byl docela dlouhý, ale jelikož jsem zůstal v hale, tak mi aspoň uteklo to čekaní na koncert. Pak jsem si v hale sedl do takového rohu za podiem a tajně koukal, jak se hala plní. Bylo to úžasné pozorovaní.
Prowizorium už hrálo před dost plnou haličkou, pak začala Peha, už bylo skoro plno a já se odešel převléknout. Pěkně přilepit kablík sluchátek od odposlechu na záda, aby nepadaly, pomodlit se, vyčůrat a pak.tri, dva, jednazačíná intro, otevírá se plachta, na obrazovkách projekce cesty z Ostravy do Brna, pak nástup kluků - slyším jen ten jekot. Zase mi buší srdce tak, že se bojím, že mě to až shodí z kostkyale pak užVŠECHNO SE VŠÍM SOUVISÍ. A ten pohled. PLNAAAAAAAAAAAAAAAAA hala.
Bylo vás tam prý něco málo přes čtyři tisíce. A pak si skoro nic nepamatuji.Dva hodiny mimo realitu. Já zpívám, vy zpíváte, my tančíme vy tančíte, my skáčeme, vy skáčete, my odcházíme do zakulisí, vy zůstáváte a řvete a dupete, že jsem si myslel, ze Vodova spadne.
Tak zpět, husí kůže. Tolik lidí a ten hukot. Poprvé naše vyprodaná velká hala. Poprvé se cítím jako bychom byli U2..hihihihi. DIIIIIKYYYYY BRNO.Laťka je hodně vysoko.
KONCERT TŘETÍ - SOBOTA - JIHLAVA 11.11.
Samozřejmě jsem zaspal. Ach jo, zaspávám často. Měl bych s tím něco dělat. Ale já se fakt nemohl probudit. Asi ta únava. Tak vyrážím hodinu po kapele s manažerkou a road-manažerem. Dal jsem si totiž dole v hotelu ještě polévku a kafe. Naštěstí to nevadilo.
Stavba v Jihlavě měla zpoždění. Stejně ty kluky obdivuji. Už při podpisovce ve Zlíně celou scénu začali balit, naházeli to kamionu - jezdí tři a pak vyrazili hned stavět do Jihlavy. Spánek v aute čtyři hodiny. A pak hned vykládat a stavět. DÍKY CHLAPI, JSTE BORCI.
Zvukovka měla začít ve dvě, ale nestihá se. Ještě to není hotové, a tak se jedeme ubytovat. Pěkný hotel Grand u náměstí. Tam se potkávám zase i s klukama. Ve čtyři nástup na hale. A zase "oblíbená" zvukovka. Dnes je hala o něco menší, a tak se hrozně vrací zvuk.
Má sluchátka odposlechu nestíhají. Martin Pošta i Kuba Honzátko - naši zvukaři - mě uklidňují obvyklým klišé - až přijdou lidi bude to oki. Vím, že nebude, ale dělám jako že oki. Našli jsme tu balón, a tak během toho jak se zvučí kluci, dělám nožičky. Tentokrát jen padesát..hihi..odchází mi forma z mladí. Manažerka tvrdí, že dnes bude úplně plno.
Následuje hotel a já zapínám notebook a koukám na kamery - začíná to houstnout. Měla pravdu. Dnes bude plny "bazén". Projelo mnou teplo. V devět vyjedu v kostce a sál vaří.
Mnozí po koncertě tvrdí, že dnes to bylo nejlepší. Osobně nevím, ale publikum bylo výborné. A dnes se Jízda povedla poprvé povedla tak jak jsem chtěl. Dohráli jsme ji, zhaslo se, Evžen nechal vazbit kytaru a odešli jsme beze slova. V hale bylo ticho jako v hrobě. Dlouhých deset možná patnáct sekund. Pak exploze. To už jsme byli na cestě do šatny.
Někteří dali cigárko, jiní šunku, převlékání a podpisovka. Po ní jsme řešili, jak to uděláme v Olomouci a Budějkách, kde se nám nevleze celá ta scéna. Trvalo to asi hodinu. Válečná porada produkčního týmu.
Kolem půl jedné jsme na hotelu a dole v recepci si rozděláváme pokoncertní stan. Někdo pije pivko, někdo cucá fernet. Nejsme tu všichni, někteří šli spát. Já se jdu ještě podívat na naše stránky, napíšu tam příspěvek a pak si zapnu na mobilu rádio a jdu spát.
Hudba je stále se mnou. A už se nemůžu dočkat Brna a pak Ostravy. Na oba koncerty je prodáno kolem tří tisíce lístků, tak kdo by se netěšil. Zatímpříští týden další REPORT. Váš Richard
KONCERT DRUHÝ - ZLÍN - PÁTEK 10. 11.
Začnu čtvrtkem. Měli jsme ostravskou autogramiádu v obchodě Reserved. Ach jo, přiznám se, ze tyhle akce nemám rad. Tak nějak se stydím a jsem z toho nervózni.
Je to něco úplně jiného než po koncertech, kdy jsou všichni tak nabušeni tou energii. Ale uskutečnila se a já byl nakonec překvapen, kolik "Ostravaku" přišlo. A nosili i desky Rubikon, a tak jsem byl nakonec klidný.
Pak jsem sháněl dárky k narozkám a večer šel brzy spát. Jednak jsem byl dost utahaný a jednak jsme ráno s Nikodém Grigorkou šli ráno do radia Orion jako hosti. To bylo fajn, dostali jsme koláčky, zahráli jsme si na přání novy singl Svědomí a hodinka utekla jako voda. No a pak už šup do auta a směr Zlín.
A jsme tady. Hala zase tak pro dva tisíce lidí. Pokud víme, je zhruba tak 1700 lístků pryč a tak to vypadá, že by mohlo byt plno. Věci se někde zdržely cestou a tak čekáme. A hrajeme fotbálek s malým medicinbalem. Uffffffmáme strašnou kondičku- resp. žádnou nemáme.
Stav zápasu: Nikos K. a Nikolaj A. Richard K. a Jiorgos B. 5:4. Ve tri už bylo vše připraveno, a tak jsme si zkusili pár songů. Prý to venku hraje ještě lépe než v Plzni. Asi lepší akustika. Hodinka uběhla jako voda. Trochu kašlu, tak doufám, ze na koncerte to bude oki. A pak začíná zvučit Peha a my jedeme na Hotel Moskva.
Ještě jsem stihl trochu pokecat s Katkou Knechtovou a pak už huraaaaa na pokoj. Trochu se natáhnout. V TV dávali AZ kviz, tak jsem hádal a hádal a zjistil, ze jsem tak průměrně zdatný. Ale opravdu jen průměrněhihihi.
Jo a taky jsem si zapnul web a koukal na www.sonyericssononair.cz na web kamery, co byly v hale. Je to legrační. Každý koncert totiž už od zvukových zkoušek můžete na těchto stránkách díky kamerám sledovat.
Tak jsem si užil zvukovky Prowizoria v obrázcích. A taky jsem viděl, jak se začala plnit hala. Po osmé jsme z hotelu vyrazili do haly. U vstupu vás napočítali přes 1800 . Vždy si říkám, že je to úžasné, že tolik lidi zajímáme a že přijdou na koncert.
Je to pro mě hrozná zodpovědnost a bývám před koncertem vždy hodně nervózní. Peha dohrává, my se v šatně převlékáme a ještě probíráme kde a co a jak nesmíme zapomenout.
Přece jen byla týden pauza a tak ty obavy byly.ale pak najednou stojím v kostce nad pódiem, lidi nás vítají jekotem a už to jede. Když vidím, kolik se vás tu zas sešlo, tak ta nervozita padá a začínám si koncert užívat.
Jsem hrozně rád, že i na druhém koncertě vše šlape jak má a že jsem si potvrdil, že ty věci, co jsme navíc vymysleli do písniček fungují. Ať už je to vyhrávka dechu v Pohádkách, baletní vložka ve Sqele, akustická Hellou, mám vždy husí kůži, když začnete s námi Rubikon a ve Zlíně jste byli hodně nahlas.
Zase to uteklo. Pekelně rychle. A najednou jsme v zákulisí a celá hala "dupe a dupe a dupe". Skoro to vypadá, že ji fanoušci rozboří, a tak jdeme zpátky. Samozřejmě nadšení. Takže přídavky a Jízda v protisměru na závěr.
Mám pocit, že jsou z ní lidi trošku v šoku a nevím, jestli je to dobře nebo ne. Vlastně jsem chtěl, aby to byla taková "facka" na závěr a asi to tak vážně funguje. Je konec.
Vracíme se asi po patnácti minutách se podepisovat. Zase vás tam čeká halda, ale co bychom pro vás neudělali. A pakkolem půlnoci na hotel. Dnes si jdeme sednout dolu do baru.
Celá kapela, pár kluku z Provizoria, z produkčního týmu, jen Peha chybí. Škoda. Chtěli jsme si s nimi trošku zapařit a vypadá to, ze nám to asi nevyjde. Vždy zmizí. Dali jsme si s klukama tak tri panáky a za hodinu spát. Ráno se jede do Jihlavy.
KONCERT PRVNÍ - PLZEŇ - SOBOTA 4.11
Nemohl jsem usnout. Tedy tu noc před Plzní. Únava po soustředění byla, ale nějak to nešlo. Ve čtyři to konečně přišlo. Nezdálo se mi nic. Slyším už jen budík, pak toaleta, zoubky, snídaně, noviny a kafe s cígem a hurá do auta. Je devět ráno a my vyjíždíme směr Plzeň.
Halu jsme našli snadno, už jsme tam hráli asi počtvrté, ale dle předprodejů jsem tušil, že by to tentokrát mohlo být před nejpočetnějším publikem. A musím přiznat, že mě to dost uklidňovalo.
Když jsem však vstoupil do haly, opět jsem byl zaskočen, jak je ta naše scéna velká. Vypadala monumentálně, až se mi nechtělo věřit, že je tam kvůli nám. Ale jo, byla. A já byl šťastný.
Blížila se pomalu dvanáctá, kluci už taky dorazili a začali jsme si stavět pódiovku. Chtěli jsme si dnes ještě zkusit pár písní, kde se hýbalo s propadly a kostkou, projet pár projekcí, aby byl klid.
Kolem jedné nebo půl druhé jsme začali a pomalým tempem si projížděli pasáže, které byly komplikovanější. A šlo to. Až moc snadno, až jsem si říkal, že by se mělo něco pokazit, aby to pak na koncerte vyšlo.
Kolem třetí jsme měli hotovo a na podium přišla Peha. Slyšeli jsme kousek "zvukovou", ještě před ní jsem se s nimi šel přivítat, stejně jako s Provizoriem, a jeli jsme na hotel.
Byla pauzička. Takové to ticho, co buší do bubínku. Znáte to, ne? Ležel jsem na hotelovém pokoji, říkal jsem si, že bych mohl usnout, ale zase nic. A tak jsem brouzdal po netu.
Po našich stránkách, po hudebních, koukal na zprávy a na hokej v TV. Zrovna hrála Plzeň. Hala byla poloprázdna. Říkal jsem si: "Snad to tak večer nebude vypadat". A pak najednou je čtvrt na osm a kluci nasedávají do Tranzitu, já do Pajera, bereme zvukaře a technika a vyrážíme.
Do haly jsme přijeli kolem půl osmé. Už hrálo Provizorium. Hala se plnila a zprávy od vchodu oznamovaly, že už je tam přes 700 lidi. Před tolika lidmi snad kluci ještě nehráli.
Šli jsme do šatny a pro mne ještě přišli kluci z TV z pořadu Musicblok. Dělali jsme ještě asi 20 minut rozhovor, a to už se na pódiu objevila Peha. V hale bylo uz přes tisícovku fanoušků a pěkně se plnila.
Peha odehrála čtyřicet minut a u poslední písně už jsme stali za podiem. A pak se rozsvítilo a my měli jít na to. Nastoupili jsme zezadu na scénu a za chvíli -tma v sale, pískot, křik, očekáváni, intro, odtažení plachet, které schovávali naši scénu, projekce, klik do uší, první takty, a já začal zpívat v kostce zabalené do látky, která se vznášela nad pódiem.
Má první slova a kostka se rozjela směrem k lidema před prvním refrénem šmik šmik - látka padá dolu a já cestuju stále v kostce nad lidi a vidím to - je plno. Přes 2000 lidí se směje a tleská a zpívá.
Buší mi srdce, jen vykřiknu Dobry večer a zpívám- jsi potok lávovy, oblouk chramovy..
Mám husí kuži. Víte, tohle si každý muzikant přeje a je to nádherný... Ale o samotném koncertě zase jindy. Třeba ze Zlína nebo Jihlavy.
Tak zatím pa váš RK.