Recenze - Po dlouhých letech se vrací břitký ironik Randy Newman. Jeden z nejvlivnějších písničkářů posledních čtyřiceti let vydal album Harps and Angels. Znovu jsou mu terčem všední americké reálie a znovu zasahuje přímo do černého.
Jeden z kritiků neváhal Newmanovu nejnovější desku označit za soundtrack k našim životům. Co jindy může znít jako klišé, není díky jeho hlavnímu oboru vůbec daleko od pravdy.
Právě filmová hudba tvoří podstatnou část Newmanova díla. Zatímco písničkových desek natočil za téměř půlstoletí své kariéry jedenáct, na poli filmové hudby (Toystory, Ragtime) se blíží třicítce titulů.
Randy Newman o novém albu
Všechna ocenění, kterých má na kontě požehnaně, ostatně směřují k jeho práci pro film. Hudebně se přitom jeho díla nijak zvlášť neliší, pořád jde o svěží směs muzikálu, vaudevillu a blues. Zásadní ingrediencí vytvářející napětí jsou ale texty.
Newman se nedávno nechal slyšet, že Američané díky populárním televizním seriálům posledních let konečně začínají líp poznávat satiru a ironii. Ví, o čem mluví; jeho alba jsou plná břitce ironických textů, kterým věnuje maximum času.
Podle svých slov si pečlivě hlídá hranici vkusu a tolerance, jenže to je měřítko velmi individuální; snad i proto se Newmanovi dostává tak málo zásluh a ocenění. Na druhé straně, právě díky důsledné sebekontrole je jeho písničková tvorba tak sporá a výjimečná.
Album Harps and Angels to zase potvrzuje. Newmanovi trvalo devět let, než přišel s novinkou, přesto na méně než čtyřiceti minutách najdeme pouhých deset písní - a z nich jsou vlastně ještě tři ze starší tvorby.
Výměnou za to je až neuvěřitelně dotažené a skvěle zaranžované dílo včetně občasného použití "filmové" finty. Když chce dodat některému slovu zvláštní důraz, použije silnější úder do klaviatury, změnu rytmu nebo taktu. Tak tomu je třeba hned v první a titulní skladbě alba, Newmanově poctě New Orleansu, kde vyrůstal, ale i v některých dalších písních.
Nádherná je hned následující Losing You, snad jediná bez výrazného ironického podtextu, za to s až "waitsovskou" hloubkou. Satira naopak rozhodně nechybí v Laugh and be Happy, kde se vesele kolotočářská melodie kříží s imigrantskou tématikou ("Vážně si myslíte, že v USA je dobře?").
Tomu se nevyhýbá ani v orientálně modulované Korean Parents, která vesele šlape i do problémů se školstvím a výchovou v rodině. Toto téma zase odkazuje na další písně jako A Piece of The Pie - a hluboká provázanost textů odkazuje k filmové hudbě - jak jinak.
Z uceleného alba trochu vybočuje výrazná výpověď A Few Words in Defense of Our Country - takové "Děkujeme odejděte!" a la Randy Newman. Proti vládě a politice Bushe juniora už bylo napsáno hodně písní, ale snad žádná není tak sofistikovaná a přitom "roztomilá".
"Oni ale nejsou tak špatní, bylo přece mnoho horších, opravdu horších," zpívá s úšklebkem Newman a pokračuje výčtem dotyčných, kde nechybí Caesar, Hitler nebo Stalin. Do asi nejdůležitější písně alba se dostala i zmínka o Plutu, co ještě nedávno bývalo planetou - a slova o končícím Impériu jsou pronášená sice vesele, ale zároveň velmi velmi důrazně.
Snad každá z písní na Harps and Angels by si zasloužila samostatný rozbor, ale možná by tím ztratily něco ze svého kouzla. Randy Newman si ani takovou doslovnost nezaslouží; sám se jí v životě důsledně vyhýbá, dává velký prostor imaginaci posluchačů.
Tohle určitě není hudba do hitparád, ale zároveň ani do literárních kaváren. Je až překvapivé, nakolik je Newman přístupný a lidový, když dostane od šanci. Uvidíme, co tomu řekne generace, která vyrůstala na písních z Toy Story, Života brouka nebo Příšerek.
Snad je její autor osloví i svou vážnou tvorbou - tedy řekněme spíš jinou. Vážná tvorba, to by možná Randyho Newmana vážně pobavilo ze všeho nejvíc.
Randy Newman: Harps and Angels. CD 37 minut. Vydala firma Warner Music, 2008.
