Publicista Pavel Klusák vybral sto a jedno album, které sám považuje za natolik důležité, že by bez něj současná hudba nezněla tak, jak ji známe. Kdo má potřebu ptát se, proč autor tuto nahrávku vnímá jako významnější než jinou a proč za průkopníka považuje zrovna toho kterého interpreta, ať si položí otázku, proč takovou publikaci nenapsal sám. Populární hudba není uzavřený systém, ale výsledek tvorby, kterou každý vnímá jinak.
V Klusákově výběru s podtitulem "Od Elvise k Radiohead" si můžeme přečíst o významných deskách The Beatles, The Doors, King Crimson, Simona a Garfunkela, The Rolling Stones, Nirvany, Massive Attack, Becka, Sigur Rós, Gorillaz a desítek dalších.
"V nespočtu dobrých alb jsme hledali především dva jejich typy. Jednak objevitele, kteří v hudbě něco vycítili jako první - a navíc tak šťastně, že je ti další už nedokázali trumfnout a zatlačit do pozadí. Tím druhým typem jsem muzikanti, kteří úspěšně 'stáli na rameni obrů', jak zpívají britští Oasis: přijali hudební styl těch, kteří tu byli před nimi, a dotáhli jej do vrcholné podoby," píše Klusák v předmluvě. Trefně tím definuje nejen svůj objekt zájmu, ale dobrou nahrávku vůbec.
Výsledek je hlavně knihou příběhů desek - až pak sleduje osudy jejich tvůrců a interpretů. To je dobrá metoda, vždyť LP, magnetofonová kazeta, kompaktní disk a dnes zejména digitální soubor je tím jediným, co pro budoucí generace zůstává, co mohou dál se svojí zkušeností rozebírat.
Klusákova erudice a přístupný styl umožňuje, aby si ve 101 největších alb pop-music četli opravdu všichni: Autor se čtenářem mluví jako se sobě rovným a nepředvádí mu možnosti hudební hatmatilky. Nesnaží se o důkladnou analýzu jako v článcích pro týdeník A2 a druhdy Týden a možná není tak obrazným vizionářem, spíš nabízí výchozí materiál k dalšímu studiu - osobitým autorem ale každopádně zůstává.
Půlka knihy o 230 stranách obsáhne rok 1959 (začíná se eponymním albem Elvise Presleyho) až 1979 (Joe´s Garage Franka Zappy), druhá polovina se věnuje nahrávkám natočeným od roku 1980 dodnes.
Je šťastné že Klusák usmlouval s nakladatelem, aby se původní zakázka na slovník žánrů změnila na atraktivnější soupis desek, bližší dnešnímu čtenáři i chápání historie coby zřídel a paralelních příběhů.
Díky chronologii si můžeme desky i jejich styly dát do souvislostí a možná být překvapení: Horses Patti Smith je o dva a Arrival švédské Abby o jeden rok starší než nejslavnější punkové album Never Mind The Bollocks, Here´s The Sex Pistols. A že dobové hádky o alternativní gesto, showbyznysový kalkul, kýč nebo avantgardu se dnes zdají malicherné.
Ale když se Albatros rozhodl knihu 101 největších alb pop-music vydat, měl být velkorysý nejen při hledání autora, nýbrž i při grafické úpravě a redakci textu (jako odpovědná redaktorka je v tiráži uvedená Lucie Šavlíková).
Dylanova deska se jmenuje Highway 61 (ne 65) Revisited, The Beatles natočili píseň When I´m Sixty Four (ne Fifty Four jak se můžeme dočíst na straně 27), jamajská vlajka není rudožlutozelená, o britském herci McGregorovi se v knize mluví jako o Evanovi namísto Ewanovi a o Sergi Gainsbourgovi určitě neplatí, že "přestože nikdy nepřestal zpívat anglicky, jeho magnetizující osobnost mu pootevřela dveře na angloamerickou scénu" - francouzský šansoniér svoji rodnou řeč nikdy neopustil.
Co kniha mezi nahrávkami vyzdvihuje - autenticitu, originalitu a profesionalitu - paradoxně její nakladatel neuznává. 101 největších alb pop-music totiž připomíná něco mezi skripty a knihami z nakladatelství Prostor a Oikoymenh: Prostý text doplňuje jen sedmnáct barevných křídových stran stran s obaly alb, takže možnost stvořit původní českou encyklopedii zůstala nevyužita.
V době, kdy si informace o deskách můžeme za pár vteřin najít na internetu a ještě si k nim pustit audio ukázku nebo videoklip, kniha v pevné vazbě bez náležité výpravy přichází o polovinu smyslu. Zvítězila tu hmota nad duchem, což je přesný opak desek, které publikace sleduje.
Pavel Klusák: 101 největších alb pop-music (od Elvise k Radiohead). Obálka a grafická úrava Lubomír Šedivý. Albatros - Klub mladých čtenářů, Praha 2006.
