reklama
 
 

Snový pop skrývá píseň o politické vraždě. Kapela Deerhunter užívá známé zvuky jinak

23. 2. 2019 10:20
Své nejpolitičtější album právě vydala u kritiků i fanoušků oblíbená americká indie-rocková kapela Deerhunter. Zabývá se na něm politickým násilím, ekologickými tématy či sociálními sítěmi, které prý z lidí vysávají emoce. Zpěvák Bradford Cox a jeho sestava, založená roku 2001, ale u tohoto angažovaného lamentování často zní skoro euforicky. Jak jdou závažné motivy dohromady se skvělými melodiemi?

"Moje jméno je smrt zrádcům a svobodu Británii," zvolal nezaměstnaný zahradník Thomas Mair, když ho soud vyzval, ať potvrdí svou totožnost. O několik měsíců později byl neonacista Mair odsouzen na doživotí za vraždu poslankyně britských labouristů Jo Coxové, která podle něj kampaní za setrvání v Evropské unii ohrozila Británii.

Politicky motivovaná vražda, k níž došlo v červnu 2016, tedy měsíc před referendem o brexitu, představovala první násilnou smrt britského politika od roku 1990 - a Mairův čin jako by předznamenal napjatou náladu, která Británii zachvátila po referendu.

Co má tato tragická epizoda společného s kapelou Deerhunter? Překvapivě hodně. Přestože skupina v čele s excentrickým frontmanem Bradfordem Coxem pochází z amerického města Atlanty, tedy daleko od místa tragédie, právě vražda Jo Coxové se stala tématem jedné z úvodních skladeb nového alba. "Někdo by to mohl vnímat jako neuctivost," svěřuje se Cox magazínu Stereogum. "Proč ta píseň zní jako roztančená dětská rýmovačka? Sám nevím."

Rozpor mezi euforickou hudbou a zachmuřenými texty prostupuje celou novou deskou Deerhunter, nihilisticky nazvanou Why Hasn’t Everything Already Dissapeared?.

"Nikdo nespí, zelená vesnice je noční," zpívají Deerhunter ve skladbě No One’s Sleeping, a odkazují tak na známé album anglických The Kinks nazvané The Kinks Are The Village Green Preservation Society. Na něm kapela bratrů Daviesových roku 1968 oslavovala klidnou pastorální Anglii plnou jistot. V roce 2019 už ale nic takového neexistuje a Deerhunter jako by zmar kdysi mocné země vnímali i přes Atlantik.

Je to velká změna: zpěvák Bradford Cox své Deerhunter dříve označoval za apolitické. Teď ale v rozhovoru pro magazín The Quietus přiznává, že už to není tak jednoduché. "Dřív jsme mohli mít pocit, že zemi vládne někdo alespoň trochu kompetentní," vysvětluje Cox. "To teď ale neplatí. Stupidita už nezná hranice."

Coxovy texty jsou podle jeho slov spíš záznamem proudu vědomí - je tak logické, že do nich poprvé za 18 let existence kapely pronikají politická témata. V současném světě to nejde jinak.

A tak Bradford Cox nevědomky pokrývá mnoho aktuálních problémů - od politického násilí, eskalace neonacismu a pravicové xenofobie ve zmíněné No One’s Sleeping pokračuje k paradoxně citlivě vykreslené ekologické katastrofě ("Toxický vítr, oranžové mraky, pojďme radši dovnitř") v písni Element a končí povzdechnutím nad chladnoucími lidskými vztahy v melancholické kompozici What Happens To People?.

Skladba Death in Midsummer z nového alba Deerhunter. | Video: 4AD

Ve skladbě Détournement, jejíž název si vypůjčil od italského spolku Situacionistická internacionála z druhé poloviny 20. století a jeho termínu pro vsazování uměleckých děl do jiných kontextů, zase jako by se Cox ptal: lze dnes ještě vytvořit něco originálního? A to je klíčová otázka desky.

Snadno ji lze označit za retro. Však jednou z jejích producentek je velšská písničkářka a skladatelka Cate Le Bonová, která už několik let oživuje hravý zasněný pop z konce šedesátých let minulého století. S jejím cembalem nebo mandolínou najednou Deerhunter zní jinak.

Kapela, která v minulosti ráda míchala psychedelické dryáky ovlivněné německým žánrem krautrock a moc se nezabývala tím, nakolik jsou její skladby přístupné, teď působí vzdušně, klidně. A tak nějak britsky. Přestože třeba jedna z písní odkazuje na poslední film s hercem Jamesem Deanem z roku 1956 nazvaný Gigant, který se odehrává v texaské Marfě - stejném městě, kde vznikala novinka Deerhunter.

Zkusme se na to podívat odjinud. "Neposlouchám starou hudbu proto, abych se vrátil do minulosti," řekl v rozhovoru pro blog Revolt Of The Tapes britský hudební novinář Rob Young, autor knih o anglickém folku nebo německé kapele Can. "Spíš se snažím něco z minulosti dostat sem k nám. Je to tak užitečnější."

Deerhunter ve spolupráci s Cate Le Bonovou jako by přemýšleli podobně. Zvukově jejich nahrávka sice odkazuje k anglickým The Kinks a našli bychom v ní něco z lehkonohé popu současných skotských Belle & Sebastian, Angličanů z 90. let Stereolab nebo umírněnějších poloh anglické formace Broadcast. Nikdy ale Deerhunter nezní, jako by se do minulosti opravdu chtěli vracet. Spíš známé zvuky používají k tomu, aby pohlédli na aktuální témata.

Ta jsou přitom vždy jen naznačená - o vraždě Jo Coxové se posluchač dočte teprve v bookletu, samotný text písně No One’s Sleeping vyznívá obecně.

Deerhunter: Why Hasn't Everything Already Disappeared?

Deerhunter: Why Hasn't Everything Already Disappeared?

4AD, 2019

Obsah skladeb je rozpitý a snový, úplně stejnou měrou jako produkce. Novou desku Deerhunter tak lze klidně poslouchat jako čistokrevný pop. Byla by ale škoda připravit se o všechny nuance - vždyť kdo jiný než Bradford Cox třeba dovede přesvědčit svého otce, aby zpíval doprovodné vokály ve skladbě o ekologické katastrofě?

Je to trochu jako naslouchat zpravodajskému rádiu přes dvě stěny: občas člověk zachytí celou větu, většinu času ale může klidně odpočívat.

autor: Jiří Špičák | 23. 2. 2019 10:20

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama