| Gang Gang Dance - Eye Contact |
Brooklynský kolektiv Gang Gang Dance na čtvrté desce Eye Contact ukazuje, že zvuk syntezátorů v roce 2011 nemusí být jen poznávacím znamením druhořadých hipsterských hvězdiček. Jejich koláž afro-karibské hudby, hippie estetiky, asijského popu, jamajského dancehallu i rocku vytváří v mysli vstřícného posluchače obrazové myriády podobné požití psychedelických drog.
Pestrobarevná hudba Eye Contact obstojí jako jednolitá kompozice i vybrané popové písně. Automaticky se nabízí připodobnění k nejúspěšnějším spolkům scény Animal Collective; v hudbě Gang Gang Dance je ale přítomný i osten newyorské tradice elektro-punkových pionýrů Suicide.
Ani zpěv Lizzy Bougatsos není jen konejšivý popový balzám, zpěvačka se často pohybuje na hranici jekotu a výskání. Gang Gang Dance mají zvláštní schopnost i do jinak lenošivé loungeové nálady vpasovat prvky neklidu a napětí. Intoxikující experimentální pop Gang Gang Dance sugeruje představy rozpálené newyorské ulice plné elektrizující atmosféry těsně před letní bouří - v čemž je cosi velmi přitažlivého.
| EMA - Past Life Martyred Saints |
Zatímco princezna rozervané melancholie Cat Power s novou autorskou tvorbou napíná fanoušky déle, než je zdrávo, objevuje se na trhu jakoby na truc sólový debut písničkářky Eriky M. Anderson. Mladou Kaliforňanku, která si říká jednoduše EMA, by ale bylo nespravedlivé přímo spojovat jen s jednou spřízněnou hudebnicí.
A přestože se letos výrazných ženských nahrávek objevilo už požehnaně, troufám si tvrdit, že deska Past Life Martyred Saints patří k tomu nejlepšímu. Vedle nového alba PJ Harvey, jejíž ranou tvorbu EMA lehce připomíná, Anny Calvi nebo Shilpy Ray stojí album emocionálně pošramocené, ale nikterak odevzdané Eriky M. Anderson coby projev sebevědomého výrazu, který si zaslouží nejvyšší hodnotící měřítka.
Anderson se už blýskla ve skupinách Amps For Christ a naposledy v Gowns, ale teprve její samostatná nahrávka - s občasným přispěním kolegů z Gowns - je razantní výpovědí. „Jdi do prdele Kalifornie, pěkně mě nudíš," začíná bez vytáček svůj lament California a na albu předvádí vzácný um nalézání krásy v trpkosti a hnusu.
Z někdy cíleně zvukově obhroublých a většinou rozvolněných skladeb pulsuje energie, která se nedá předstírat. V mnohém upomíná ryzí punk nebo rap před jeho obsahovým vyprázděním. EMA odmítá rezignovat před zmrveností okolí, takže Past Life Martyred Saints je nakonec ve své mrzutosti povznášející deskou.
| Bill Callahan - Apocalypse |
Mistr vytváření silných emocí z neokázalosti vydává pod svým občanským jménem teprve třetí album, ale novinka Apocalypse je už jeho čtrnáctou písňovou sbírkou. Bill Callahan ještě donedávna vystupoval coby Smog. Pseudonymu se rozhodl zbavit před čtyřmi lety - v době, kdy jeho vždy introvertní skladby nabyly plně civilního projevu.
Zdánlivě nenápadné, sedmi písňové album Apocalypse s charakteristickým, stále se prohlubujícím barytonem přichází dva roky po mistrovském Sometimes I Wish We Were An Eagle a po loňském literárním debutu Letters to Emma Bowlcut.
Pro nahrání se rozhodl opustit hladivé smyčcové aranže, vystačí si s úspornou instrumentací a jako obvykle bez rytmických veletočů. Se spoustou ironických špílců rodné zemi i lidem - skrytých v rozjímavé atmosféře - zpívá o vyrovnávání se jedince s kolabujícím starým světem, ve kterém se vypravěč zabydlel.
Unáhlený posluchač by v Callahanovi mohl tušit stárnoucího sucharského páprdu, což jen upomíná na vrtkavost letmého konzumování. Callahanova apokalypsa je osobní temnotemnou nicotou, se kterou se musíme každý den vypořádávat. V populární hudbě se dnes příliš nenosí servírovat hluboké myšlenky, natož precizně napsané texty. O to je markantnější, jak z Callahana znovu promlouvá výsostný básník, jenž opět velmi nenuceně utvrzuje své postavení jednoho z nejsilnějších písničkářů naší doby.
| Cat's Eyes - Cat's Eyes |
Někdo mluví v případě nového projektu Cat´s Eyes zpěváka britských rockerů The Horrors o překvapení, přitom se jedná o naprosto samozřejmý akt: The Horrors jsou zvukově a vizuálně po uši zanořeni v estetice postpunku, odkud bylo vždycky - minimálně duchovně - velmi blízko k modelu mužsko-ženského baladiérství (Lee Hazlewood/Nancy Sinatra, Serge Gainsbourg/Jane Birkin).
Na výtečném druhém a zatím posledním albu Primary Colours zpěvák Faris Badwan s The Horrors úspěšně vymýtil předsudky, které jejich někdy až příliš okatá a snad i blazeovaná stylizace podněcovala. Několik měsíců před vydáním třetí desky The Horrors a jejich českou premiérou na Colours Of Ostrava vydává Badwan společné album s kanadskou sopranistkou i hráčkou na mnoho nástrojů Rachel Zeffirou.
Pohled na svět prizmatem dua Cat's Eyes je oproti The Horrors vřelý, až mazlivý. Badwan pochopitelně nedokáže úplně opustit prožitou pózu rockového morouse, ale spíš než temná je hudba Cat's Eyes příjemně mrákotná. Lehce pocuchaný, rozlámaný pop se spoustou smyčců, které bez vyšších ambic plní funkci cukrové vaty.
Cat's Eyes nepůsobí jako nahrávka, na kterou bychom dlouho vzpomínali, ale může pracovat jako vždy dostupná, neředěná dávka pro chronické romantiky - nebo jen coby roztomilý, a přitom oduševnělý zdroj psychické úlevy.
