Rozhovor - Těžko spočítat, kolikrát se o něm mluvilo jako o zázračném dítěti. Jako o hezounovi, jako o novém Bobu Dylanovi. Bez přispění masivní propagace i bez velkého vydavatelství za zády se Conor Oberst dokázal v roce 2004 dostat na první místo singlové hitparády Billboardu.
A jako by to nestačilo, když byla skladba Lua na špici, měl na druhém místě další singl Take It Easy (Love Nothing). Což se od té doby zatím nikomu jinému nepodařilo.
Pro jeho kapelu Bright Eyes to bylo nejúspěšnější období. V jeden den vydali čistě folkové I'm Wide Awake, It's Morning, které bodovalo ve všech anketách za rok 2005, i jeho elektroničtější dvojče Digital Ash in a Digital Urn s hostujícími členy The Faint nebo Yeah Yeah Yeahs.
Kluk, který si vlastní alba nahrával sám už od dvanácti let a jen o rok později spoluzakládal kultovní label Saddle Creek, dnes patří mezi pilíře americké písničkářské scény; a to mu není ani devětadvacet.
V Praze vystoupí poprvé 10. září v klubu Roxy s novým albem, které vydal překvapivě pod vlastním jménem a s doprovodnou kapelou Mystic Valley Band.
Začnu prostinkou otázkou, proč jsi album vydal pod svým jménem, a ne pod hlavičkou Bright Eyes, která je stejně vnímaná jako sólový projekt? Navíc se nedá říct, že bys prošel nějakou výraznou stylovou změnou.
Bright Eyes sice jsou považovaní za můj sólový projekt, ale je to tak trochu nepochopení. A trochu lenost z naší strany, protože jsme dávno mohli napsat biografii nebo tiskovou zprávu, kde by se to uvedlo na pravou míru. V průběhu let se sestava Bright Eyes ustálila na triu, v němž se mnou hraje Nate Walcott a Mike Mogis. A protože Mike Mogis se natáčení posledního alba neúčastnil, zařizoval si nové studio, nechtěl jsem použít jméno Bright Eyes.
Byl jsi hodně angažovaný jak v minulých volbách a turné Vote for Change, tak i letos vystupuješ na Obamovu podporu. Jak bys ty dvě kampaně porovnal? Zdá se mi, že jestliže před čtyřmi roky ty akce byly zaměřeny "proti," letos se volí "pro."
Přesně. To je asi nejlepší způsob, jak celou situaci charakterizovat. Hlavně proto, že se všechno změnilo a působení Bushovy administrativy dokázalo naprosto zdiskreditovat světové postavení Ameriky. K tomu připočti ekonomickou krizi, kterou Spojené státy prodělávají, a pochopíš, že je důvod, abychom se necítili dobře. S Obamou je šance, že se poprvé po dlouhé době do politického procesu zapojí i ti lidé, kteří měli pocit, že je vláda nereprezentuje. Znám řadu lidí, kteří šli k otevřeným primárkám poprvé v životě: měli pocit, že tu konečně je někdo, kdo za nimi bude stát. Jsem rád, že můžu být u toho.
Podobně angažovaně to vypadá i na hudební scéně, zdá se mi, jako kdyby se vrátila šedesátá léta. Když jsem si prohlížel fotografie z amerických festivalů, ikonické tričko s Obamovým obličejem měl každý druhý.
Nikdy v životě jsem nic podobného nezažil. Když se bavím se staršími lidmi, tak jediná věc, s kterou to dokáží srovnat, je zvolení Kennedyho. Ovšem Obama dokázal pro svou kampaň sehnat víc peněz než jakýkoli Kennedy v historii této země; a co je nejúžasnější, že drtivá většina pochází z darů menších jak 200 dolarů. To jen ukazuje, jak moc obyčejným lidem záleží na změně.
Jedním z klíčových momentů tvé kariéry bylo, když jsi v roce 2005 zpíval na Tonight Show with Jay Leno jízlivý protestsong When the President Talks To God (Sledujte ZDE). Kolik k tomu bylo zapotřebí odvahy?
Ani nevím, v tu dobu se to zdálo jako to jediné, co se dalo dělat. Musím říct, že mi dost pomohly ty kovbojské šaty.
A určitě i ten klobouk.
Přesně tak. Říkal jsem si, že když se nějací lidé odněkud ze středozápadu budou povalovat před televizí a uvidí kluka v kovbojském ohozu, řeknou si: "Zlato, dej to víc nahlas, to vypadá na dobrýho synka." No a pak uslyší, o čem zpívám.
S hudbou jsi začal hodně brzy, je ti teprve dvacet osm a máš už vlastně status stálice americké písničkářské scény. Bereš to jako výhodu, nebo jsi dospěl předčasně?
Má to výhody i nevýhody. Se všemi těmi deskami za sebou už trochu vím, co se mi líbí a co ne, smířil jsem se sám se sebou. Nevýhoda je, že nemám hudební vzdělání, všechno, co umím, jsem se naučil metodou pokus-omyl. Z toho důvodu je mi i trochu trapné, že spousta těch omylů z mých začátků je pořád běžně k sehnání.
Conor Oberst - Souled Out!
Jak důležité je pro tebe zůstávat na malém nezávislém labelu? Ostatně jsi jeden z nemnoha interpretů, kteří zasáhli do top 10 albového žebříčku Billboardu, aniž by měli masivní podporu velkého vydavatelství.
Nedokážu to zobecnit. Mám spoustu známých z kapel, které vydávají u velkých firem a mají jen skvělé zkušenosti. I když jich znám ještě víc, kterým smlouva s nadnárodním koncernem nakonec zničila kapelu. Ale taky ti musím říct, že spousta navenek nezávislých labelů chce kapely vojebat úplně stejně jako velký moloch. Pro mě je nejzásadnější mít osobní vztah založený na důvěře s každým, s kým dělám.
V tvých skladbách se často objevuje motiv pohybu, neklidu a nechuti setrvat na jednom místě. Sám tak i žiješ; myslíš, že to je pro písničkáře nezbytnost? Nebo jen zažité klišé - být pořád na cestě.
Cestopis je vlastně jeden z nejsilnějších žánrů v dějinách umění. Ale u mě to není nic, co bych plánoval. Můj život se takovým stal a vyhovuje to i mému psaní. Zvykl jsem si. Když zůstanu v nějakém městě déle než několik měsíců, začnu si připadat divně, nejsem schopný přemýšlet, dívat se na věci svěžím pohledem. Dokonce z toho začnu být někdy nešťastný, tak se pohnu dál. To mě drží v chodu a dodává mi nějaký optimismus.
Přestože jsi ateista, tvoje texty se hemží narážkami na Boha a křesťanskou mytologii. Je to pro tebe způsob, jak se vyjadřovat obecně srozumitelnými odkazy?
Chodil jsem do katolické školy, a i když se snažíš, tak spoustu věcí ze svého podvědomí nevymažeš. Tím, že jsem byl vychovaný jako katolík v zemi, která je natolik křesťanská jako Amerika, jsou ty symboly v textech strašně efektivní, lehce dostupné i srozumitelné. Překvapivě tě přitáhnou ke skutečnostem, na které jsi ani nepomyslel.
Poslední album jsi natáčel v mexickém Tepoztlánu, kde se podle legendy zrodil posvátný opeřený had Quetzalcoatl, album Bright Eyes Cassadaga zase inspirovala stejnojmenná osada na Floridě, která je centrem spiritismu. Schválně si vybíráš místa se specifickou historií a energií?
Věřím v to, že každé místo má nějakou energii, kterou můžeš nasát. Stačí si vzít ta nejtradičnější města spojená s náboženstvím jako Mekka, Jeruzalém nebo mexické pyramidy: v porovnání s tím žije v Cassadaze jen pár podivínů. Nemůžu říct, že by vždy něco konkrétního inspirovalo nějakou skladbu, ale atmosférou místa se nechávám ovlivňovat cíleně.
A co mystické nebo paranormální zážitky? Tepotzlán je prý vyhlášený tím, že se tam na obloze často objevuje UFO, zahlédnul jsi nějaké?
Mimozemšťani mě berou; dost jsem si před cestou do Tepotzlánu přečetl, prohlížel jsem i ty slavné rozmazané fotografie ze 70. let, kterými se internet jen hemží. Občas jsme se v noci s kapelou vydali pozorovat oblohu, ale jak se dalo čekat, nezahlédli jsme nic.
