Recenze - Posledních pár let to u Chemical Brothers vypadalo na ústup ze slávy do nejistě opakovaných schémat "starých dobrých 90. let". Ale co je dnes současnějšího než se s nadhledem i melancholií dívat do minulosti? Předinulý týden tyto vzpomínky na budoucnost vynesly jejich nové album We Are The Night až na vrchol britské hitparády.
Coby citliví seismologové doby fungovali Chemici vždycky, aspoň v druhém plánu. Už v polovině 90. let, kdy debutovali deskou Exit Planet Dust. Jako jedni z prvních z taneční scény hlásali trend, který byl pro příštích pár let určující - smíření kytar a tanečního klubového podzemí.
Zasmyčkované kytarové samply, zrychlená hiphopová rytmika a elektronické psychedelické motivy z nich udělaly přes noc hvězdy.
Druhou desku, kytaro-elektroniku Dig Your Own Hole, vydávají v roce 1997 a pohled na britské hitparády nenabídl od konce 60. let psychedeličtější sebranku. Elektronická a indie kytarová větev se protínají v jednom halucinoidním večírku.
Píše se rok 1999, když vychází třetí album Surrender, a v kursu je rozmanitost. Nadstylovost a žánrová puzzle už nejsou ničím zvláštním, v módě je rafinovanost.
Deska Come With Us přišla v lednu 2002. Všem je jasné, že to nejdůležitější už taneční scéna řekla a další stylový vlajkonoš je v nedohlednu. Snad proto působí album tak nevýrazně a bezradně. Chemicals jen obkreslují vybledlé kontury zvukových obrazů.
Předposlední deska Push The Buton (2005) už byla předzvěstí lepších zítřků. Chemicals se pořád drží pietního zvuku, ale opustili naivní přímočarost a vrátili se k vícevrstevným kompozicím. Opravná verze Come With Us: stejně přímočará, ale inteligentnější, uvolněnější, obohacenější.
Ve druhé polovině dekády se už lidstvo definitivně naučilo žít s tím, že poprvé od 60. let scéně nedominuje jeden určující styl. Rozostřenost, která zpočátku vypadala jako rozpačité vzduchoprázdno, se sama stává stylem. Kulturním gestem a vyjádřením generačního pocitu. Píseň, zvuková plocha a koláž si snad nikdy nebyly tak blízko.
A tady jsou přece Chemical Brothers jako doma. Na nové desce nechybějí klasické ingredience: nekompromisní taneční spodky, zvuky ostré jako břitva, hypnotická melodika, podmanivé vokály. K nim ještě přidávají odlesky dekadentního disca, electra i post-rocku a hip hopu. Jako zahušťovadlo nemůže chybět retro stesk po těch starých dobrých 90. letech; to byly přece jen heroické časy.
Jenže je tu zásadní rozdíl. Tentokrát Chemicals nepodchytili dobu, to doba dohnala je. Fakt, že na desce hostují aktuální britské hvězdičky Klaxons, znovu míchající tanec s kytarami, je víc než výmluvný.
Co víc, doba Chemiky předehnala, položila na lopatky, aby je nakonec kamarádsky zvedla ze země a poplácala po rameni. Jo jo, dyť my vás pořád máme rádi...
Je dost možné, že za pár let jim podrazí nohy podruhé a Chemicals už nebudou mít dost sil ani grácie se zvednout. Možná tu máme jejich poslední velkou desku. O důvod víc, proč si užít jejich taneční noc plnou psychedelických zákoutí a retro nadsázky.
V pátek 10. srpna přivezou Tom Rowlands a Ed Simons svou vzpomínkovou chemickou party i do Prahy. Jejich koncerty jsou přitom pověstné energičností a razancí, se kterou převádějí klasické skladby do koncertního provedení.
Chemical Brothers: We Are The Night. CD, 60 minut. Vydala firma Astralwerks/EMI 2007.
