Glosář - Recenze na nové české desky z našich médií už skoro vymizely. Tedy ne že by se o hudebním „vepřu, knedlu, zelu" pro domácího masového posluchače nepsalo a neměly dost PR, naopak. Ale jakoby nikdo nechtěl rušit tu báječnou domáckou pohodu malého rybníčku, v němž se všichni znají a mají se rádi.
Čechomor - Místečko (Universal Music)
Čechomor nejsou ani tak kapela jako spíše ztělesnění snu průměrného Čecha z většího města o idylickém divokém světě tam někde na venkově, kam se nedá dojet po dálnici. Po čtyřiceti letech, v nichž komunistická propaganda vnucovala folklor jako pohled do nezkažené duše národa, jsme si od lidovek potřebovali na pár let odpočinout.
Pak ale přišla chvíle pánů z Českomoravské hudební společnosti, kteří zaplnili chybějící místo na trhu a s pomocí rockových aranží dodali lidovkám novou relevanci. „Poctivý český bigbít" ostatně plní v novodobé české mytologii stejnou roli jako popěvky sbírané Čelakovským a Erbenem.
Od průlomového a několikrátplatinového alba Proměny už uplynulo deset let, Čechomor jsou ale pořád hvězdy - i jejich aktuální Místečko právě shlíží z čísla dvě domácího prodejního žebříčku. Album se natáčelo za oceánem s místními profíky, což v Čechách dlouhodobě slouží jako symbol jisté výjimečnosti (čímž chci říct, že na zvuku alba to nepoznáte).
Klíčem k úspěchu Čechomoru bylo vždycky i to, že prostá "krása" lidovek (pochopitelně často ve verzích zrekonstruovaných obrozenci) sloužila jako jisté vkusové vymezení proti banálnímu popu z rádia. Fungovalo to jako jednoduché rozlišení na dobro a zlo. U nové desky je ale zásadní problém, že mezi oběma póly už nějak nelze rozeznávat. Čechomor svým rock-folklorem dávno definoval novou rozhlasovou tuctovost - a na novém albu to korunují hosté jako Ewa Farná a Ivan Tásler z IMT Smile.
I ti jsou dostatečně lidoví, ovšem v trochu jiném smyslu toho slova. Táslerova pseudo-lidovka Místečko je poprocková odrhovačka, jejíž folklórní bodrost shodí divné rýmy („zahrabou mě do jámy / mezi červy a žáby") a v závěru i sám autor česky šeptající duchaplný text; tady to už zavání nechtěným vtipem jako když indonéský student Rony Marton zpíval v Československé televizi lámanou češtinou šlágr Hastrmani tatrmani).
Sentiment po lidové hudbě funguje bezpečně všude po celém světě a ve většině případů bohužel sklouzne do podobných banalit (čest výjimkám jako Tomáš Kočko). Vlastně jsme mohli dopadnout i mnohem hůř - v Rakousku či Německu lidovky v podobně masových nákladech míchají s nevkusným technem, srbský turbo-folk jde ještě o level zrůdnosti dál. Slizkou laskavost Místečka Čechomoru to ale nijak neomlouvá.
Cartonnage - I'm Not Your Computer (EARecords)
Jednou z příčin bídy domácího popu je to, že většina muzikantů, posluchačů, rozhlasových dramaturgů a vlastně i hudebních publicistů už dávno přestala věnovat pozornost změnám, kterými prochází hudba ve světě. Přijít v Česku s něčím originálním tudíž vlastně není tak těžké; problém je na druhé straně v tom, že vaše inovace málokdo přijme, pochopí, ocení.
Maximálním vzepětím české hudební obce posledních let je to, že si všimla hrstky kapel drtících kytary ve stylu, který v Británii letěl před nějakými pěti šesti lety. Očekávat, že podobně zaznamená i domácí pokusy kopírující stejně starou vlnu electro-popu s prvky glamu (Goldfrapp, Röyksopp) by už bylo nejspíše příliš pošetilé.
Pražští Cartonnage, kteří s větrnými mlýny zápasí od roku 2004, mají docela smůlu, že dělají relativně chytrý elektronický pop, který u nás v médiích (a tudíž i u posluchačů, bohužel) nemá pražádné odbytiště. Pop se tu pořád rovná Helena/Lucie Vondráčková, a tudíž je o Cartonnage obezřetnější mluvit jako o alternativním popu. I s vědomím toho, že toto slovo zavání oxymóronem a duo Vanda Choco a Armin Effenberger ve skutečnosti zase tak moc alternativní nejsou.
Jejich novinka I'm Not You Computer nabízí anglicky zpívané písničky, které byste při troše štěstí mohli před časem zaslechnout třeba z britského BBC Radio 1. Nevím, do jaké míry je to lichotka. Česká opisovací rozcvička nad slavnějšími vzory dopadla dobře, ale Vanda Choco není ani Robyn, ani Fever Ray, ať mhouříte oči, jak chcete. Spojení jako „příjemné album" nebo „Na Česko dobré" (zakázat!) nezní moc jako pochvala; stejně jako „inteligentnější než Toxique" (což není zase takový závratný výkon).
Prolamovat vlny českého popu je sysifovský úkol. A po tolika letech snahy a tvrdé práce vás nakonec coby vrchol čeká turné se zombie verzí Oceánu. Když už nic, žánroví kolegové Prince of Tennis aspoň napsali nefalšovanou hitovku a desku nabízejí na internetu zdarma. Tipnul bych si, že na tom nakonec vydělají víc.
Wohnout - Našim klientům (Sony Music)
O Motörhead se říká, že mají v repertoáru jen dvě písničky, pomalejší a rychlejší. U Wohnout při vší snaze musíte při takovém počítání jít s výsledkem ještě o číslo dolů. Nevadí; bratři Homolové jsou mnohem víc baviči než muzikanti - není tak důležité, co hrají, víceméně se jen mění texty.
Právě české texty jsou podle mě taky důvod, proč kapely jako Tři sestry, Kabát nebo právě Wohnout mají tolik fanoušků. Je v tom i cosi pozitivního, česká slovesnost neumírá - ovšem k její konzumaci se doporučují přinejmenším dvě promile.
Minulou desku Wohnouti vydali přes web mobilního operátora „po způsobu Radiohead" - zaplať kolik chceš - a přišli na to, že mezi muzikanty a fanoušky existují zvláštní vztahy. V první písni nové desky jim proto vzkazují: „Jste klienti naší kapely/vaše úspory u vstupu dáte-li/do naší velký kasičky/tak vám zahrajem ňáký písničky". Je sice pravda, že všichni jsme dnes jen něčí zákazníci. Jenže wohnoutí lidová parodie má asi tolik humoru, že si připadáte jako klienti H Systemu.
Ale švanda musí bejt, kdyby na chleba nebylo, no ne? Další texty jsou třeba o tom, jaké by to bylo, kdyby existovala instantní voda (Voda v prášku) nebo co by se stalo, kdyby Márdi z Vypsaný Fixy, Vašek Bláha z Divokýho Billa a Tomáš Hajíček z Krucipüsku dělali konkurz na zpěváka do Wohnoutu. Jistě, český alk rock má i spodnější patra než Wohnout, ale tam už hrozí humoristické delirium tremens.
Teď už jen nutně potřebuju vysvětlení, proč kapela k bookletu s humoristickými básničkami přikládá kompakt.
