Londýn - Dvanáct alb s opět uchází o hudební cenu Barclaycard Mercury. Budou vítězi the xx, kritikou opěvovaní Wild Beasts, soulová zpěvačka Corinne Bailey Rae, vrátí se cena po sedmi letech k rapperovi Dizzee Rascalovi? A nebo si letošní Mercury Prize odnese někdo z dalších osmi interpretů z právě zveřejněného užšího seznamu?
Ocenění kritiky předávané v posledních letech pod názvem Barclaycard Mercury Prize bývá v britských médiích označované přívlastkem prestižní. Porota ho od roku 1992 uděluje nejlepší desce britského či irského umělce vydané za posledních dvanáct měsíců. Mezi předchozími vítězi jsou i Arctic Monkeys, PJ Harvey nebo Portishead. Jméno letošního laureáta se dozvíme v úterý 7. září.
Sázkaři věří the xx a Dizzee Rascal...
Nominace na Mercury Prize jsou na britských ostrovech ostře sledované médii a doprovází je vzrušené debaty. Kdo v elitní dvanáctce chybí, kdo tam přebývá? Nechová se porota příliš elitářsky, když vybírá obskurní irské folkaře? A není náhodou trochu moc populistická, když mezi nominovanými je i Dizzee Rascal?
Všichni komentátoři se ale shodnou, že porota učinila spravedlnosti za dost, když vybrala album londýnské partičky the xx. Jejich zasněný bezejmenný debut vydaný vloni v srpnu zaujal novináře a rychle si ho zamilovali i posluchači.
Vzhledem k oslavným fanfárám, kterými nahrávku zasypala kritika, jsou the xx považováni za největšího favorita. S velkými šancemi mladého tria (v době natáčení desky ještě kvarteta) souhlasí i sázková společnost William Hill, která vypsala na vítězství nejnižší kurz 4:1.
Jenže v tom je háček - favorit si většinou cenu neodnese. V klidu tak může nejspíše zůstat i Dizzee Rascal, jehož deska Tongue n' Cheek má stejný kurz. V jeho neprospěch navíc hovoří i to, že hip hop zvítězil vloni a on sám už Mercury má - ocenění pro jeho debut Boy in the Corner v roce 2003 upozornilo na grimeovou scénu v londýnském undergroundu.
Rascal se následně odrazil k velké popové kariéře a momentálně patří k nejúspěšnějším britským sólovým interpretům - což potvrzuje i soška Brit Awards, kterou si odnesl na jaře.
Proti těmto velkým cenám se Mercury vymezuje jako alternativa, byť garantem obou je britská pobočka nahrávacího průmyslu BPI. I proto je Rascal letos jediný „průsečík" mezi nimi. Zatímco Brit Awards doprovází honosný ceremoniál, Mercury se uděluje na skromnějším večírku.
... jenže favorit nikdy nevyhraje
Dále figuruje v nominacích také soulová zpěvačka Corinne Bailey Rae, která druhé album The Sea věnovala svému mrtvému manželovi. Překvapením je zařazení Paula Wellera, který se první nominace dočkal s desátým albem Wake Up the Nation. Dvaapadesátiletý bývalý šéf kapely The Jam a praotec britpopu je mezi vybranými zdaleka nejstarší.
Pikantností je nominace pro folkový projekt Mumford & Sons (za album Sigh No More) a zároveň písničkářku Laury Marling (I Speak Because I Can). Laura je totiž přítelkyní Marcuse Mumforda (který pro změnu není otcem svých „synů").
Oba projekty patří k výrazným postavám londýnské folkové scény, která se poslední rok těší velkému zájmu britských novinářů. Kdyby vyhráli, znamenalo by to pro tuto scénu velké zviditelnění. Nic takového už ale nepotřebují skotští rockeři Biffy Clyro, kteří pátého alba Only Revolutions prodali přes tři sta tisíc kusů.
Porota obvykle sestavuje tucet vyvolených recipročně; proto v ní kromě zástupce rocku, popu či urban music nesmí chybět ani obskurní interpreti reprezentující žánrové i národnostní menšiny. Letos v seznamu najdeme irskou lidovku Villagers (album Becoming a Jackal), trio jazzového pianisty Kit Downese (album Golden) nebo kapelu I Am Kloot z Manchesteru, jejichž desku Sky at Night produkovali členové Elbow.
Takže cenu obvykle nedostane favorit ani outsider naplňující „kvóty". Podle těchto pravidel si tak největší naděje můžou hřát dva zbývající adepti - oxfordský math-rockový kvintet Foals a nebo indie-rockové kvarteto Wild Beasts.
Ti druhé album Two Dancers vydali vloni v srpnu a za ornamentální indie-pop si vysloužili nemálo pochvaly. I Foals se dočkali nominace se svým druhým albem Total Life Forever. Chytrou kombinaci alternativního rocku a elektronické hudby natáčeli ve Švédsku. Foals i Wild Beast mají šanci na vítězství v kurzu 8:1.
Kdo na sebe snese prokletí?
Kromě částky dvě stě tisíc liber a nehynoucí slávy se může vítěz těšit na zvýšené prodeje desek. Když si Elbow před dvěma lety odnesli vítězství za album Seldom Seen Kid, během týdne se prodeje zvedly o sedm set procent.
Ne všichni jsou ale z cen Mercury Prize odvázaní. Jestli někomu mezi letošním adepty chybí Gorillaz s výtečným albem Plastic Beach, měl by vědět, že vůdčí postava projektu Damon Albarn se ceny dopředu vzdal v roce 2001 se slovy: „Vyhrát by bylo jako nosit po zbytek života kolem krku mrtvého albatrosa."
Jiná oslavovaná britská kapela Fuck Buttons požádala svůj label, aby jejich desku Tarot Sport vůbec neposílali ke zvážení.
I britští novináři se v názorech na Mercury rozdělují - jedni nad seznamem nominovaných provolávají návrat starých dobrých časů britského popu (pokud se to děje každý rok, je to samozřejmě nesmysl), druzí kritizují cenu za neprůhlednost a machinace.
Za pozornost stojí především fakt, že za Mercury Prize vlastně nemá bohulibý cíl prezentovat opomenuté klenoty, nýbrž finanční kalkul. V roce 1992 ji založil Robert Sandall, šéf Virgin Records, který hledal způsob, jak pozvednout prodej desek v slabých letních měsících, kdy nevycházejí komerční trháky.
Podobně kulišácky se to má se jménem ceny, která neodkazuje na zpěváka Queen, jež zemřel rok před jejím založením, ale na sponzora prvního ročníku - společnost Mercury.
Další záhadou je porota. Podle oficiálních informací na webu v ní sedí zástupci hudebního průmyslu a další odborníci, ale úplný seznam neexistuje. O prestiž se tak stará aspoň její předseda - respektovaný sociolog hudby Simon Frith.
Mercury Prize nepomáhá ani to, že má pověst prokletí, jež na vítěze sesílá. Pravdou je, že minulí laureáti jako Ms. Dynamite, Roni Size, Badly Drawn Boy, Talvin Singh nebo skupina Gomez už po svém vítězství nenatočili nic, co by stálo za řeč.
PJ Harvey se v roce 2001 o triumfu svého alba Stories from the City, Stories from the Sea dozvěděla ve Washingtonu v okamžiku, kdy do budovy Pentagonu naproti jejímu hotelu narazilo letadlo unesené teroristy.
A dubstepový producent Burial přišel vloni kvůli nominaci o hýčkanou uměleckou anonymitu. Když po jeho identitě začal pátrat i bulvární deník The Sun, musel autor alba Untrue kapitulovat a jméno i fotku raději zveřejnil na internetu.
Prokletí Mercury Prize pocítila na své kůži i loňská vítězka - rapperka Speech Debelle. Albu Speech Therapy nepomohla ani prestižní cena; poté co se ho prodalo třináct tisíc kusů, dostala od labelu Big Dada padák.
