Bill Callahan: Že nevěřím v Boha, přišlo jako zjevení

Tomáš Turek (Radio Wave)
17. 8. 2009 11:20
Hardcore není jen zuřivost, říká písničkář
Foto: Aktuálně.cz

Rozhovor - Jeden z nejvýraznějších současných amerických písničkářů Bill Callahan na festivalu v Kutné Hoře představil nové album Sometimes I Wish We Were An Eagle.

Decentně prošedivělý muž nenápadného vzezření donedávna vystupoval pod pseudonymem Smog. Teď už ale na druhé desce vystupuje sám za sebe.

Bill Callahan vždycky vážil slova. Když si trošku zapřeháním, dovolím si tvrdit, že by se jeho písňové texty daly tesat do skály. Koncertně je přednáší charismatickým barytonem a nepotřebuje k tomu dělat hudební ani fyzické opičky. Jeho hudba slouží písni. Takže nepřekvapí, že byl i před vystoupením na Creepy Teepee celkem strohý.

Foto: Aktuálně.cz

Jestli vám následující povídání přijde nevstřícné, je dobré si uvědomit, že Bill Callahan takový jednoduše je. Popravdě, jiného bychom ho asi ani nechtěli.

Tvůj písničkářský souputník Will Oldham říká o svém hudebním alter egu Bonnie ´Prince´ Billym, že si Will Oldham čistí častěji zuby. V čem se liší Bill Callahan od Smoga?
Myslím, že jsem se hlavně konečně zbavil něčeho, co jsem už dlouho nechtěl. Tedy jména Smog a celé historie toho, co jsem předtím pod jménem Smog udělal. Lidé si ony nahrávky sice stále pamatují, ale já už jsem se jim snažil utéct.

Z kraje nové desky Sometimes I Wish We Were An Eagle zpíváš: Býval jsem temný, pak jsem začal být jasnější a pak zase temnější. - Nemůžu se z tvého projevu zbavit pocitu, že je právě tohle hodně osobní zpověď. Předchozí deska A Woke On A Whaleheart byla přeci jen veselejší.
Ano to byla; tahle věta ale měla být spíš legrací. Protože si nemyslím, že by lidé mohli být buď temní, nebo jasnější. Ale když čteš recenzi filmu nebo desky, lidé mají pokaždé sklon strkat je do jedné z těchto dvou kategorií. Takže tím, že používám výrazy jasnější, temnější, jasnější, ukazuji nesmyslnost celé věci. Protože se to celé jen zmítá sem a tam; z extrému do extrému.

Tvoje nahrávky jsou čím dál bohatší, co se týká instrumentace a počtu muzikantů. Je to proto, že ses dostal do situace, kdy si to můžeš dovolit? Nezasteskne se ti někdy po syrových nahrávkách, které jsi dělal dřív?
Pokaždé hlavně dělám rád něco jiného. Třeba A River Ain´t Too Much To Love byla docela sporá nahrávka, a to už jsou jenom tři alba nazpět. Spíš neustále dostávám nejrůznější nápady a nevnímám to tedy jako nějaký vývoj odněkud někam. Každá deska je něco úplně nového.

Foto: Aktuálně.cz

Používáš slova, jako bys je přibíjel hřebíky na stůl. Někdy je pro větší zdůraznění opakuješ. Hledáš slova do svých textů dlouho, než najdeš ta správná, nebo je pro tebe psaní písní jednoduchá a intuitivní věc?
Je to spousta práce. Vždycky něco málo napíšu a pak s tím žiji pár měsíců. Většinou se dostaví jen jedno slovo nebo název - skutečně abstraktní pocit, který mám a o kterém se rozhodnu, že napíšu píseň. Ale většinou prostě píšu a píšu a snažím se napsat něco, co se mi bude líbit. A když se mi to nelíbí, vymažu to.

Slyšel jsem, že také píšeš knihu. O čem bude?
Ano. Neustále se mění, ale už na ní pracuji přes osm let. Jsou to vlastně dopisy muže jisté ženě, ve kterých mluví o svém životě. On se zamiluje do dívky, kterou zahlédne na večírku. Ona si ho nejprve nevšimne, ale začnou si psát. Příliš se tam toho neděje, není tam nějaká zápletka nebo tak. Je to spíš studie postavy. Je to o výstřednostech, jaké lidé mají a jak je odhalují.

Foto: Aktuálně.cz

Tvoje písně jsou plné ptáků a koní. Prvoplánově by to mohlo být bráno jako touha po svobodě, ale pokaždé je v tom háček: ptáků je na stromě příliš nebo koně rovnou lámeš.
Na poslední desce je sice spousta ptáků, ale pro každou píseň znamenají něco jiného. Je to tak trochu propůjčené v zájmu věci.

Co vůbec znamená název singlu Eid Ma Clack Shaw. Propásl jsem snad něco při výuce angličtiny?
Ne, nic to neznamená. Našel jsem to ve starém notesu, kam jsem si kdysi napsal „Eid Ma" a ani už nevím kdy. Začal jsem přemýšlet, proč jsem to tam zapsal, a nakonec si k tomu vymyslel text, který se zakládal právě na tom, jak jsem tenhle zápisek našel.

Možná je to malichernost, ale na poslední desce jsi poprvé neotiskl - až na jednu výjimku - pro tvoje nahrávky tolik důležité texty. Proč to?
Je to svým způsobem experiment. Často se stává, že si lidé koupí album a ještě před tím než si jej pustí, přečtou dopředu všechna slova. A tomu jsem se snažil vyhnout. Chtěl jsem, aby lidé byli donuceni si nejprve poslechnout desku, pokud tedy chtějí vědět, co se na ní děje. Prostě zjistí obsah nahrávky až při poslechu.

Foto: Aktuálně.cz

Na nové desce zpíváš v poslední skladbě Faith/Void, že je načase dát Boha stranou. Nejprve jsem si říkal, jestli to není provokující vtip, ale zároveň jsem si uvědomil, že v populární hudbě takhle silný ateistický postoj neznám.
Není to vtip. Je to myšleno naprosto vážně. Přemýšlel jsem o tom, jak jsem vlastně vyrůstal a pozoroval všechna ta náboženství, která pro mě nic neznamenala. Ale stále jsem vlastně věřil v Boha. Nechal jsem to tak být po dlouhá léta. A těsně před nahráváním posledního alba jsem si znovu pokládal tyhle otázky - jestli jsem schopen celou věc vůbec nějak definovat.

A nakonec bylo jako zjevení, když jsem si uvědomil, že vlastně v Boha nevěřím. Čekal jsem asi pět nebo šest let, než to řeknu nahlas. A nakonec říct to, byl naprosto skvělý pocit; uvědomil jsem si, že není žádná píseň, která by to tak napřímo vyslovila. A tak jsem ji chtěl napsat i pro lidi, kteří si to také chtějí přiznat.

V počátcích si vycházel také z hardcoreu.
Spíš jenom jako fanoušek.

Což se v tvé tvorbě projevuje různě, ale rozhodně ne pojetím hudby. Jako bys ji vzal z opačného konce. Zatímco hardcore je expresivní a hlasitý, tvoje nahrávky jsou spíš meditativní a klidné.
Ale jsou i jiné aspekty hardcore - jeho minimalismus, jednoduchost. A co se týče textů, stačí v něm pár řádek, pár akordů. Takže nejde o jeho zuřivost. Stále se snažím být takový, zvlášť u mých raných nahrávek to jsou hodně krátké písně s několika málo slovy, a mám tak třeba i třicet skladeb na jedné desce.

Jsou nějací noví písničkáři, kteří tě oslovují i po textové stránce?
Ano, stále poslouchám hodně hudby. Líbí se mi nějaké nové věci, ale hlavně poslouchám starší. Je teď tolik muziky, že to vyžaduje moře času vůbec se jí prodrat. Líbí se mi skoro všechno z mého vydavatelství Drag City. Líbí se mi, co dělá Phil Elverum z Mount Eerie. Je pro mě ale těžké jen tak někoho zmínit. A Nick Cave je pořád hodně dobrý.

 

Právě se děje

před 34 minutami

Škola chce pomoci rodině otce, který při střelbě chránil dceru, založila veřejnou sbírku

Porubská Základní škola Ivana Sekaniny vyhlásila sbírku na pomoc rodině muže, kterého v úterý zastřelil útočník ve Fakultní nemocnici Ostrava (FNO). Muž vlastním tělem chránil svou dvanáctiletou dceru. Zavražděný muž byl jedním ze členů Spolku rodičů při ZŠ Sekaniny. Sbírka je účinná od dnešního dne, lidé mohou přispívat na účet 1012201912/5500.

Sbírkový účet založila i samotná FNO a je určen na podporu rodin obětí a zraněných. V pátek na ní bylo přes 1,4 milionu korun. Transparentní účet na pomoc pozůstalým po obětech střelby zřídila také Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava (VŠB-TUO). Studenti a zaměstnanci tam mohou posílat své příspěvky. 

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Ribéry se podrobil operaci kotníku a čeká ho deset týdnů léčby

Fotbalisté Fiorentiny se budou muset zhruba deset týdnů obejít bez francouzského záložníka Francka Ribéryho. Šestatřicetiletý bývalý reprezentant se podrobil operaci pravého kotníku a podle informací italského klubu může teprve za dva týdny začít s rehabilitací.

Ribéry si zranění způsobil na konci listopadu v ligovém utkání s Lecce. Kvůli zákroku odcestoval do Německa, kde v minulosti hájil barvy Bayernu Mnichov.

před 1 hodinou

Dvořák zahájil SP čtyřbobů dvanáctým místem v Lake Placid

Dominik Dvořák vstoupil do nového ročníku Světového poháru čtyřbobů 12. místem v Lake Placid. V americkém olympijském toboganu tak dopadl lépe než minulý týden v dvojbobech, kde dojel třináctý a šestnáctý. Zvítězil Kanaďan Justin Kripps, Dvořák na něj ztratil 1,30 sekundy.

Po úvodním kole byl český pilot s dalšími členy posádky Dominikem Suchým, Janem Šindelářem a Jakubem Noskem na devátém místě, v druhé jízdě si ale pohoršil. Na startu přitom česká čtveřice patřila k nejrychlejším.

V minulém ročníku obsadil Dvořák v konečném pořadí SP čtyřbobů sedmé místo. Jeho nejlepším umístěním byla pátá příčka z lednového závodu v Innsbrucku, naopak nejhůře dopadl právě v Lake Placid, kde byl patnáctý.

Kripps zvítězil suverénně, druhý Lotyš Oskars Kibermanis za ním zaostal o 39 setin. Obhájce prvenství v SP Němec Francesco Friedrich dojel až čtvrtý.

V neděli se pojede v Lake Placid další závod čtyřbobů.

Závody SP v jízdě na bobech v Lake Placid (USA):

Čtyřboby: 1. Kanada (Kripps, Sommer, Stones, Coakwell) 1:49,50 (54,55+54,95), 2. Lotyšsko (Kibermanis, Kaufmanis, Vilkaste, Miknis) -0,39 (54,72+55,17), 3. Rakousko (Maier, Rangl, Sammer, Moldovan) -0,47 (54,84+55,13), …12. ČR (Dvořák, Suchý, Šindelář, Nosek) -1,30 (55,07+55,73).

Zdroj: ČTK
Další zprávy