Recenze - Vybombardujte předměstí! volal v polovině devadesátých let ve stejnojmenné sbírce esejů americký politický aktivista William Upski Wimsatt. Okrajové části městské aglomerace pro něj byly synonymem konformního maloměšťáckého života, který vidí jediné naplnění v bezmyšlenkovitém konzumu.
Na své nové koncepční desce The Suburbs se do kultury hypermarketů a odcizených „horizontálních paneláků" vypravila kanadská indie-rocková kapela Arcade Fire a stvořila triumfální kroniku městského života na začátku 21. století.
Jejich třetí studiové album není nic menšího než hudební manifest, v němž se vzpomínky bratrů Butlerových na dětství strávené na předměstí texaského Houstonu prolínají s apokalyptickými vizemi konce světa.
Inspirováni Písněmi nevinnosti romantického básníka Williama Blakea stejně jako kyberpunkovými romány Williama Gibsona, natočili Arcade Fire album jako kroniku dospívání na pozadí dystopického urbanismu rozpadající se společnosti.
Stadiónová intimita
Rodinný podnik Arcade Fire (jádro kapely tvoří manželská dvojice Win Butler - Régine Chassagne a Winův bratr William) se nikdy nestyděl za velké ambice. Jejich fantastický debut Funeral z roku 2004 je nejdůležitější indie-rockové album poslední dekády a montrealský band na něj před třemi lety navázal grandiózním barokním opusem Neon Bible.
The Suburbs dokončuje přestup Arcade Fire do kategorie stadiónového rocku. Úvodní titulní skladba se neobejde bez zvonivého klavíru i pompézních smyčců a melodie druhé skladby Ready To Start má potenciál odstartovat pouliční bouři. A to je teprve začátek.
Z desky vykukují Bruce Springsteen, Neil Young i U2, ale Arcade Fire umí vyvážit bombastičnost a epičnost nových skladeb i kouzelnými momenty intimity. Frontman Win Butler si ostatně kvůli hlasovým limitům nemůže hrát na rockového mesiáše ani na posledního spravedlivého; a také jeho texty jsou plné pochyb a nejistot.
Přes občasné použití syntezátorů jsou Arcade Fire na The Suburbs hudebně vlastně strašně konzervativní, stejně jako celý současný indie-rock, který z jejich Funeral vyrostl. Tento žánr žije z naděje, že se mu někdy podaří prokousat z klišé kytarové hudby, jenže Arcade Fire jsou snad jedinou kapelou, která dokázala setřást ze sebe tíhu slavné tradice.
Majestátné refrény skladeb Suburban War nebo We Used To Wait znějí jako hudba z paralelního vesmíru, v němž se rock nestal parodií sebe sama a zachoval si potenciál zvedat lidi ze židlí nebo je rozplakat.
Rock a podnikatelské baroko
Rock byl vždy postavený na generační rebelii a písňový cyklus The Suburbs sleduje drama dospívání a vytváření vlastní identity narážející na hranice společenských norem. Chtěli jsme změnit svět a místo toho vyděláváme na hypotéku u nadnárodní společnosti.
Nové skladby Arcade Fire ale zároveň přerůstají v něco, co připomíná urbanistickou studii proměny předměstí jako míst teenagerských snů v předměstský „sprawl" (česky se používá termín urbanistická kaše) podnikatelského baroka, v němž se lidé (či rodiny) mění v atomizované jednotky opuštěné ve své samotě a životních zklamáních.
Skladba Wake Up z první desky Arcade Fire se nedávno objevila v traileru k filmové adaptaci dětské knihy Where the Wild Things Are (Tam, kde žijí divočiny). Jonzeho snímek je oslavou světa dětské fantazie jako místa, kde se kromě úzkostí skrývá také obří kreativní potenciál. Arcade Fire se k této naději také upínají a v Ready To Start zpívají: „Děti vždycky věděly / že císař má nové šaty." V Half Light II pak ještě Butler dodá: „Modlím se aby se Bůh nedožil / toho že by viděl konec všeho co je nespoutané."
Co nám zbývá jiného než tuto naději biologicky replikovat? „Chci mít dceru dokud jsem ještě mladý / Chci držet její ruku / a ukázat ji krásu světa / ještě než se všechno pokazí," proklamuje Butler v úvodní skladbě.
Jenže co když už naše civilizace všechnu životodárnou energii spotřebovala? Druhá polovina desky nabízí apokalyptický obraz města bez dětí (skladba City With No Children) a v skladbě Deep Blue také světa ovládaného stroji (jméno počítačového programu, který v roce 1996 porazil i geniálního šachistu Gary Kasparova). V ní zaslechnete verše jako: „Show je u konce, tak se ukloň a odejdi do stínů."
Grandiózní finále s novovlnnou/disco tancovačkou Sprawl II (Mountains Beyond Mountains) je oslavou hudby (a tance) jako místa, kam ještě lze utéct. Eskapistická fantazie tanečních slastí je možná politicky (a aktivisticky) trochu pochybná, ale jako hudební pointa desky funguje dokonale.
Koncert na YouTube
„Vyber si svoji stranu, já už jsem si vybral," uslyšíte také na nové desce a Arcade Fire tady možná mimochodem rekapitulují své postavení v rámci současné populární hudby.
K jejich indie étosu patří, že tvrdohlavě zůstávají na nezávislé značce Merge Records a nikdy se neušpinili se Satanem velkého hudebního průmyslu. Jejich desky se prodávají skvěle (nové album bude dobude žebříček na obou stranách oceánu) a jezdí vyprodaná turné, aniž k tomu potřebují umělou mediální masírku.
Fakt, že dorostli do velikosti stadiónových hrdinů, potvrzuje i zpráva, podle níž 5. srpna Arcade Fire odehrají koncert v newyorské Madison Square Garden. Do celého světa ho bude vysílat portál YouTube (viz zde) a režie přenosu se ujme režisér Terry Gilliam. Je to zajímavé spojení filmového vizionáře neúnavně bojujícího s velkými studii a kanadské kapely, která nikdy nechtěla dělat kompromisy.
Arcade Fire: The Suburbs. CD, 65 minut. Vydala firma Merge Records, 2010; distribuce v ČR Universal.
