Na téhle desce se neděje nic neočekávaného. Žádné překvapivé manévry, žánrové úkroky ani šokující emoce. Přesto je její novinka Večernice jiná než předchozí alba. Zachovává si typické přednosti, ale zápory nahrazuje novými postupy.
Deset skladeb na novinku opět složil i otextoval Tomáš Vartecký. Jakoby ovšem trochu zapomněl, že písničky neskládá pro sebe, ale pro poprockovou zpěvačku. Kytary jsou mírně agresivnější a syrovější - přesně jako na desce Noc na zemi.
Bicí znějí naopak starší a sušší, bez jasně rozpoznatelné energie. Tu si musí posluchač najít sám, což je ovšem jednoznačně k dobru věci. I proto se Anna K dostává s modelem ženského kytarového popu snad nejdál, kam se česká zpěvačka může dostat.
Texty jí přesně sedí, dokáže se do nich vžít, ačkoli emoce zůstávají spíše chladnějšího rázu, jemné, zamyšlené a také trochu opatrné. Jako by se Anna K bála naplno uvolnit a do písničky se položit.
Album ale nejede jen v zaběhnutých kolejích, nečekaně na vás vyskakují kytarová sóla, zvonivé vyhrávky, dunivé baskytary a abstraktní obrazy v textech nabírají zvukomalebné rozměry.
Zvuk desky decentně reaguje na současnou kytarovou scénu ve světě. Možná i proto může Anna K se svou šestou deskou získat nové fanoušky a ty staré neztratit. Vyznívá to jako povedený a pro všechny přijatelný kompromis.
Album nahrála spřízněná imaginární kapela Tivotannikää, fotky na povedený hologramový přebal zpěvačka nafotila v exotické letní zátoce - což se nicméně po několikátém poslechu alba ukazuje jako jediná věc, která do celkového kontextu vůbec nezapadá.
Přesto, Večernice je výborné album. Přináší desítku dobře napsaných a nahraných skladeb. Nic extra nového, ale ani nic, co by nutně muselo připomínat vykrádání minulých úspěšných desek. Anna K má pořád co říct. Spíš jde o to, jak dlouho to bude její fanoušky i další posluchače bavit. Zatím to funguje.
Anna K: Večernice. CD, 53 minut, vydala firma Universal Music, 2006.
