Rozhovor - Skupina A Hack and A Hacksaw pochází z Albuquerque v Novém Mexiku, frontman skupiny Jeremy Barnes dříve působil v indie rockové kultovní skupině Neutral Milk Hotel. Ale hudba A Hack and A Hacksaw zní úplně jinak.
Barnes patří mezi podobné freaky jako třeba Zach Condon aka Beirut: baví ho východoevropská a balkánská hudba, hlavně dechovka, se svou ženou Heather a občasnými pomocníky natáčí alba plná dumek a čardášů.
Na cestách je Barnes se svým akordeonem od svých osmnácti let: žil v Chicagu, v Anglii oblékl uniformu pošťáka, jamoval s Kurdy v uprchlickém táboře.
Debutové, freak folkově laděné album z roku 2002 natočil sám ve Francii. Stalo se i soundtrackem pro film Zizek! - portrét nekonformního slovinského filosofa Salvoje Žižeka od Astry Taylor, jinak manželky Jeffa Manguma, bizarního leadra Neutral Milk Hotel.
Po návratu do rodného Albuquerque v Novém Mexiku poznal Barnes Heather Trost, houslistku The Nahalot Shalom Community Klezmer Orchestra. „Zeptal jsem se jí, jestli zná Bartóka a ona mi namísto odpovědi zahrála jeho rumunské tance," vzpomíná na počátky spolupráce hudebník, který si zamiloval Evropu, hlavně východní. Nyní žije střídavě v Budapešti a Paříži, líbí se mu v Rumunsku.
Hack and A Hacksaw zahrají v sobotu 17. července na festivalu Colours of Ostrava a bude to pro ně premiérové vystoupení v České republice (profil kapely na stránkách festivalu je zde).
Převyprávěný životopis kapely sice může vyznít jako laciná imitaci východoevropanství, jejich hudba je ale ceněná fanoušky i publicisty. „Je to o cestování Američanů po zemích, kde nerozumíme reklamám. Jsme outsideři pokoušející se o nich něco dozvědět," říká Barnes.
Jak se to stane, že skupina z Nového Mexika začne orientovat na tradiční lidovou hudbu východní Evropy a Balkánu?
Nějakou dobu jsem žil v ukrajinské čtvrti v Chicagu, v domě plném Poláků, Srbů, Rumunů a Ukrajinců. Všechno tam bylo jiné. Pach jídla v chodbách, řeč, kterou používali - a taky hudba. Koupil jsem si nějakou starou desku rumunské lidové hudby a zamiloval se. Od té doby jsem začal bádat a zkoumat další oblasti, jako je například Bulharsko, země bývalé Jugoslávie, ale i Řecko nebo Turecko. Stala se z toho posedlost.
Díky ní jsi také za hudbou hodně cestoval. Která místa byla ta nejoblíbenější a kde jsi ještě nebyl, ale máš to v plánu?
Věřím, že hudba a cestování jdou ruku v ruce, nejde o konkrétní místa. Ale určitě chci nazpátek do Rumunska, pořádně tam prozkoumat víc malých zapadlých vesniček. Rád bych se podíval i do Bulharska a Makedonie.
Když už jsme u Rumunska, prý si nějaký čas strávil ve vesnici Zece Prajini, domově slavných Fanfare Ciocarlia. Jaké to bylo?
Celý ten pobyt byl úžasný. Nahrával jsem s nimi, chodili jsme společně do barů a hospod a poslouchali, jak malé děti hrají na jejich dechové nástroje. Bydlel jsem u jejich barytonisty Sula, pro jeho děti bylo strašně zábavné, když jsem jim hrál na akordeon místo toho, aby poslouchaly trubku nebo tubu.
Hudební inspirace jsou jasné, ale zajímá tě i kultura zemí nebo krajů, odkud čerpáš? Máš i oblíbené pověsti, pohádky, historky?
Pohádky a pověsti některých východoevropských národů jsou opravdu zajímavé: hlupák, který prodal svůj vous, příběh o Vasilise, jak nese lebku skrze les... Líbí se mi pohanské elementy v některých křesťanských obřadech nebo ceremoniích - a taky to, že se příroda v těchhle krajích vážně nezdá být tak daleko od života.
V Čechách mnoho dětí snilo o Divokém Západě, časech plných pistolníků a Indiánů. Právě Nové Mexiko je u nás - a vůbec vlastně v celé Střední Evropě - velmi populární díky knihám Karla Maye o apačském náčelníkovi Vinetouovi. Znáš ty knihy?
Slyšel jsem o nich, ale nikdy jsem je nečetl...
Velká část vašeho alba Darkness At Noon vznikla v Praze, ale mám za to, že jste ještě v České republice nevystupovali. Jak se na premiéru těšíte?
Určitě hodně. Byli jsme v Praze minulý rok natáčet krátký film s Jiřím Kabešem, členem The Plastic People of the Universe (viz video). Miluju Českou republiku, rád bych tady nějakou dobu bydlel. Doufám že jeden z tvých čtenářů mě, Heather a Klausovi, našemu psovi, může nabídnout místo ve svém domě na prázdniny.
Hodně se zajímáme o dílo Bohumila Hrabala, rád bych našel malé české město, kde bychom si mohli sami prožít nějaký z jeho příběhů. Taky mám rád Švejka, byl jsem v jeho hospodě v Praze.
V poslední době se v indie scéně často projevují právě vlivy etnické hudby. Myslíš, že tento vývoj bude pokračovat?
Víš, já se vůbec necítím být součástí indie scény. Náš zájem o hudbu z Východní Evropy nemá nic společného s indie rockovými hudebníky. Kam směřují oni a kam směřujeme my, to jsou dvě naprosto odlišná místa. Já chci jít do české hospody a pít plzeňské, možná si trochu zahrát a pak se pohnout dál, třeba do toho Rumunska nebo do Bulharska...
