Los Angeles - Ve věku pětaosmdesáti let zemřel v noci na čtvrtek americký filmový herec Tony Curtis známý především ze slavné komedie Někdo to rád horké.
Televizní stanice ABC News s odvoláním na rodinného mluvčího uvedla, že Curtis zemřel ve svém domě v Nevadě. Odchod potvrdila jeho dcera, rovněž známá herečka Jamie Lee Curtisová - s níž si byli po většinu života odcizení.
Herec již delší dobu neslyšel na jedno ucho, měl voperován bypass, trpěl vysokým tlakem. Navíc byl po vážném zápalu plic od roku 2006 upoután na kolečkové křeslo.
Curtis se narodil maďarským židovským emigrantům v newyorském Bronxu 3. června 1925 jako Bernard Schwartz. Prožil drsné mládí, byl členem pouličního gangu a před vězením ho zachránila služba u námořnictva. Po válce navštěvoval dramatické kurzy (kde je ovšem nezbavil bronxského akcentu a učinil z něj svůj poznávací znak) a vystupoval v malých divadlech v New Yorku.
Brzy si pohledného Bernieho všimli agenti studia Universal a v roce 1949 se přestěhoval do Hollywoodu. Ze Schwartze se stal Curtis, nejprve James a posléze Anthony. Díky vizáži se dostal do škatulky playboye, z níž se dokázal vymanit jen párkrát. Jeho účes z raných filmů mimochodem odkoukal dokonce Elvis Presley a učinil z něj svou obchodní značku.
Nejznámější role přišla v roce 1959: ve slavné komedii Někdo to rád horké Curtis exceloval vedle Jacka Lemmona a Marilyn Monroe.
Slavná kombinace hudební komedie, parodie na gangsterské filmy a bláznivé převlékací crazy komedie se odehrává v roce 1929 a jejími hrdiny jsou Joe a Jerry, muzikanti, kteří se na útěku před bandou gangsterů převléknou za ženy a "ukryjí" se v dívčím orchestru Sladké Zuzi odjíždějícím na turné na Floridu. Curtis hrál Josefínu a zároveň dědice firmy Shell, o kterého má zájem Sugar, v podání Marilyn Monroe.
Za roli vězně v dramatu Útěk v řetězech (1958), kde hrál po boku Sidneyho Poitiera, získal jedinou nominaci na Oscara. Celkem má Curtis na kontě přes 120 rolí různých žánrů.
Namátkově: drama Houdini (1953) - zde se seznámil s Janet Leightovou, drama z cirkusového prostředí Trapéza (1956) a drama Sladká vůně úspěchu (1957) - v obou hrál spolu s Burtem Lancasterem, dobrodružní Vinkingové (1958) a historické drama Spartakus (1960) - v obojích hrál po boku Kirka Douglase - nebo válečná komedie Operace Spodnička (1959) - zde hrál se svým idolem Cary Grantem.
Na kontě má i hlavní roli v dobrodružném koprodukční životopise Taras Bulba (1962) či účast mysteriozním thrilleru Bostonský případ (1968) v nezapomenutelné postavě mnohonásobného vraha. Opětovné se shledal s Jackem Lemmonem v komedii Velké závody (1965), měl vedlejší roli v hororu Rosemary má děťátko (1968) a kriminálním dramatu Rozbité zrcadlo (1980). Jedny z posledních větších příležitostí mu poskytly komediální dramata Panenky pro štěstí (1980) a Bezvýznamnost (1985).
Pak se objevoval převážně v televizních filmech jako Vražda o třech dějstvích (1986), Mafiánská princezna (1986) či Vánoce v Connecticutu (1992). Ty začaly v jeho filmografii přibývat již od počátku 70. let, ale většinou nedosáhly takové popularity jako parťácké snímky o stárnoucích škorpících se mužích, v kterých hrál Jack Lemmnon s Waltherem Mattheuem. Naprostou pohromou byla jeho účast v hororu podle E. A. Poea Mumie žije (1993). V roce 2000 se ještě mihnul v seriálu Kriminálka Las Vegas.
Velmi pestrý byl i osobní život herce, který se v polovině 80. let podrobil protialkoholní léčbě a odvykacím kúrám ze závislosti na drogách. Byl mimo jiné jedním z prvních lidí se stanovenou diagnózou závislosti na sexu (jednou z jeho mnoha milenek byla právě Marylin Monroe, kterou poznal ještě předtím, než se z ní stala blondýnka).
Curtis se šestkrát oženil, pětkrát rozvedl a měl šest dětí. Poslední žena Jill Vandenberg Curtisová byla o 40 let mladší a provozovali spolu útulek pro divoké koně.
Nejslavnější z Curtisových dějí je jeho druhá dcera, zmíněná herečka Jamie Lee Curtisová, kterou měl spolu se svojí první ženou, Janet Leightovou (slavnou z filmu Psycho). Další dcery, Allegra a Kelly Curtisová, jsou také herečky. Syn Nicolas Curtis, hudebník, malíř a básník, zemřel na předávkování heroinem.
Na konci života se Curtis věnoval především malování, některá jeho díla jsou součástí stálé sbírky Muzea moderního umění v New Yorku. Mimo jiné se věnoval i hře na flétnu. V roce 1977 vydal román Kid Andrew Cody & Julie Sparrow.
Jeho životní postoje byly stejně složité. Na jedné straně se na sklonu 50. let zasadil o to, aby černošští herci dostávali stejné honoráře jako běloští herci, v 70. letech se z něj stal militatní anti-kuřák, ale například se netajil svým odmítavým vztahem k homosexuálům a v roce 2005 veřejně vystupoval proti uvedení snímku Zkrocená hora.
O svém životě napsal ve spolupráci s profesionálními publicisty dvě knihy: Tony Curtis: The Autobiography v roce 1993 a druhou American Prince: A Memoir v roce 2008.