Bratislava - V Bratislavě v úterý dopoledne zemřel ve věku 66 let slovenský herec Michal Dočolomanský. Na klinice pneumologie a ftizeologie Fakultní nemocnice v bratislavském Růžinově se kvůli rakovině plic podroboval chemoterapii.
Úmrtí Dočolomanského potvrdila mluvčí nemocnice Rút Geržová.
Pro české diváky byl Dočolomanský populární hlavně díky Brdečkovým parodickým komediím Adéla ještě nevečeřela (1977) a Tajemný hrad v Karpatech (1981). V roce 1997 se objevil v seriálu Četnické humoresky a poslední filmovou roli měl ve snímku Perníková věž (2002).
Byl i televizní hvězdou; v seriálech Inženýrská odyssea (1979) - kde hrál poctivého Slováka Janka - nebo v Jakubiskově Tisícročné včele (1983). Hojně hrál i ve slovenských televizních filmech - Eugen Oněgin, Puto najsilnějšie, Nenámy nebo Sudca a jeho kat.
Herec byl dvaadvacet let rozvedený; z manželství měl dvě děti, dcera Marta žije v zámoří, syn Michal kromě pozice manažera působí jako hudebník country.
Diagnózu, že trpí rakovinou, oznámil Dočolomanský médiím letos v lednu; podle zpráv jí však trpěl delší dobu. S kouřením ovšem nepřestal. Již v roce 2004 se přitom podrobil operaci srdce. I po ní nadále účinkoval ve Slovenském národním divadle. Svůj majetek odkázal příteli Alexandrovi, s nímž v posledních letech žil.
Z Polska do Bratislavy
Michal Dočolomanský se narodil v obci Niedzica (dnešní Polsko). Otec Rudolf, povoláním učitel, působil mezi Slováky v Sedmihradsku, a tam také poznal svou budoucí ženu, Rumunku Floriánu. Otec byl několikrát služebně přeložen, takže rodina se často stěhovala.
Po ukončení základní školy se Michal Dočolomanský vyučil automechanikem, už ve třinácti ale začal hrát ve vesnickém ochotnickém divadle, věnoval se též gymnastice. Pohybové i herecké nadání nakonec rozvíjel na herecké katedře Vysoké školy múzických umení v Bratislavě, kterou absolvoval v roce 1966.
Již za studií účinkoval ve Slovenském národním divadle, kam byl po absolutoriu ihned přijat, a stal se jednou ze stálic souboru prakticky až do smrti. Z výčtu nejslavnějších rolí jmenujme Ibsenova Peer Gynta nebo Smerďakova v Bratrech Karamazových.
Legendární je jeho role Juraje Jánošíka v muzikálu Na skle malované. Zpěvohra inspirovaná lidovým divadlem měla premiéru už 1974 v reži Karola Zachara; do roku 1999 se odehrálo 555 repríz. Právě jako na Jánošíka a divadelního barda na něj dnes vzpomíná většina Slováků.
Gustáv Husák i Dušan Hanák
Chlapský zjev a sympatická tvář ho hlavně ve filmu předurčovaly do rolí milovníků a kladných romantických hrdinů. Z desítek filmových rolí připomeňme postavu jednoho z horalů v dobrodružně romantickém snímku Medená veža (1970) a roli pašeráka koní z dobrodružného snímku Noční jazdci (1981).
Jako výrazný představitel kladných rolí několikrát kývnul na ztvárnění komunistických předáků. Například ve Vávrově snímku Dny zrady (1973) si zahrál Jana Švermu, v dramatu Vítězný lid (1977) pak Gustáva Husáka. Tuto roli si zopakoval i v rozsáhlém projektu Povstalecká história mapujícím období Slovenského národního povstání.
Následně se ovšem objevil i v náročnějších psychologických filmech účtujících se socialistickým režimem jako Súkromné životy (1990) Dušana Hanáka či Corpus Delicti Ireny Pavláskové (1991).
Kromě divadla se věnoval i zpěvu a příležitostně moderování. Za minulého režimu dostal v roce 1982 titul zasloužilý umělec. V roce 2003 vyhrál anketu OTO o nejpopulárnějšího slovenského herce.
V roce 2007 obdržel státní vyznamenání Ľudovíta Štúra I. třídy za mimořádného zásluhy o rozvoj Slovenska a šíření dobrého jména v zahraničí. Získal též cenu literárního fondu za celoživotní tvorbu. K jeho koníčkům patřilo bezmotorové létání a automobilové závodění.
