Přestože jsou zcela rozdílné, v jednom ohledu spolu filmy souvisí. Právě při postprodukci dokumentu o Kieferovi se Wenders rozhodl navštívit Japonsko. "A než byste řekli švec, točil jsem tam film," popisuje zrod Perfect Days.
V tomto jeho prvním hraném snímku po šestileté pauze účinkuje šestasedmdesátiletý japonský herec Kódži Jakušo. Ztvárnil uklízeče toalet v tokijské čtvrti Šibuja. Film jej sleduje při práci, čtení románů Williama Faulknera nebo Patricie Highsmith i poslechu audiokazet s hudbou Patti Smith, The Kinks nebo Loua Reeda, podle jehož songu z roku 1972 se Perfect Days jmenují.
Hrdina vždy někam přijede, převlékne se do modré pracovní kombinézy, vytře a zase jede dál. Při pauze na oběd fotí tytéž stromy jako včera a obecně s úsměvem přijímá vše, co mu život přináší. Zjevně je vzdělaný a patrně se dříve těšil společenskému postavení nebo uznání, přesto si zvolil asketický život v ústraní. Nezáleží mu na tom, co o něm soudí druzí. Jeho životní rutinu naruší okamžik, kdy musí strávit několik dnů s dcerou své odcizené sestry.
Režisér s představitelem hlavní role navzdory jazykové bariéře komunikoval bez problémů. "Vystačili jsme si s pohledy a malými gesty rukou. Vlastně si nepamatuji, který herec kdy takhle doslova plnil moje instrukce. Asi je to tím, že nemohl odmlouvat," žertuje Wenders.
Projekt vytvořil relativně spontánně, během několika měsíců, a ukázal jej pořadatelům festivalu v Cannes.
"Líbil se jim, tak mi nabídli, že ho zařadí do soutěže. Už jsem byl sice domluvený, že sem přivezu film o Anselmu Kieferovi. Ale mít dvě věci v Cannes se mi ještě nepodařilo, tak jsem si řekl: Proč ne," popisuje Wenders, který už v Japonsku pracoval v polovině 80. let. Tehdy tam vytvořil dokument nazvaný Tokyo-ga o režisérovi Jasudžiróvi Ozuovi.
Časopisy Hollywood Reporter i Variety.com shodně označují Perfect Days za Wendersův nejpovedenější příběh za desítky let. Svědčí mu nekomplikovaná forma, něžný rytmus, upřímnost, skromnost a důraz na každodenní maličkosti, z nichž se z povahy vlídný hrdina raduje.
Nejen Variety.com zmiňuje snové sekvence, jimiž Wenders se svou manželkou Donatou reflektují fenomén zvaný komorebi, což je japonské označení pro sluneční paprsky procházející skrze listy stromů.
Podle Hollywood Reporteru je jednou z point filmu ukázat, že i skromní, zdánlivě neviditelní členové společnosti mohou mít duchovně naplněný život.
Dle britského deníku Guardian jsou Perfect Days zenová charakterová studie jednoho muže, která naplno ožívá až se závěrečným dlouhým záběrem na hrdinovu tvář, v níž se mísí štěstí a smutek. Snímek má jistý půvab a daří se mu pracovat s Tokiem bez klišé, hodnotí kritik.
Wim Wenders je nejznámější jako režisér hraného Nebe nad Berlínem, snímku Paříž, Texas nebo Lisabonského příběhu, už třikrát byl ale také nominován na Oscara za dokument, konkrétně se snímky Buena Vista Social Club, Pina a Sůl Země. I proto vzbuzuje očekávání také jeho nový portrét osmasedmdesátiletého německého neoexpresivního malíře Anselma Kiefera, který tento týden rovněž představil na festivalu v Cannes.
Sám jej označuje spíš za zážitek než film. "Doufám, že se mi podařilo vtáhnout lidi do Anselmova světa," poznamenává Wenders o tvůrci, který ve svém díle mimo jiné reflektoval, nakolik vizuální i slovní propaganda nacistického Německa poznamenala poválečnou historii a kulturu této země. "Film se ohlíží až k prvním poválečným letům," dodává Wenders, sám narozený v srpnu 1945 v Düsseldorfu. "V některém ohledu je to i trochu archeologický snímek," dodává.
