Češi jsou náruživí chataři. Možná i proto se snímek Víkend na chatě dostává do zdejší distribuce dříve než ve Finsku, kde jej diváci uvidí až koncem léta. Parta Finů ale neodjela na víkend opečovávat zahradu a stříhat trávníky. Skupinka převážně bezdětných třicátníků slaví a vzpomíná na mládí, které už je dávno pryč, když dospělost - alespoň v podobě stabilních rodin či vztahů - ještě také nezačala.
Snímek režisérky Jenni Toivoniemiové není letní komedií. Ostatně kdykoliv tvůrce shromáždí množství hrdinů na omezeném prostoru v izolaci od světa, nevěstí to nic dobrého. A nemusí za rohem číhat zlo, které chce všechny vyvraždit. Staří přátelé z Víkendu na chatě si veškeré problémy vytvoří sami. Neklid a napětí přichází nenápadně, ale okamžitě, mnohem dřív než první panák tvrdého alkoholu.
Mitzi o žádnou oslavu nestojí, jako o ni nestála o dekádu dříve. Právě se rozvádí a na chatě, která pamatuje staré večírky, potkává dávné lásky i křivdy, tak jako ostatní protagonisté. Snad až na jednoho Švéda a ke všemu herce, kterého si coby novou známost přiveze jedna dívka. Ten si musí vystačit s prožíváním křivd zcela čerstvých.
Ve světě, kde není větší tmy než lehkého příšeří, se nelze vyspat z opilosti. Víkend se mění v jediný dlouhý den, během něhož osmička hrdinů v kostce prožívá vše, co se mezi nimi stalo během uplynulých 20 let.
Režisérka s citem bruslí kolem mnoha problémů, vystihuje paradoxní finskou povahu - přímou, ale uzavřenou. A jak přibývá alkoholu v krvi, zdánlivě se nic nemění. Nejsme na českém večírku, Finové mlčí a občas úsečně pohovoří, dokud nepadnou, působí skoro jako střízliví.
Víkend na chatě je také pozoruhodně střízlivý film, pozvolna mění náladu, jen mezi řádky dávkuje důležitá témata, od možná nejstřídmější debaty o tom, zda a kdy je vhodné, aby muži sahali na své kamarádky, po nenápadné načrtávání rozdílů mezi švédskou a finskou náturou.
Zatímco osvalený Švéd, do půli těla svlečený, štípe dříví potřebné do sauny, skupinka finských chlapíků postává kolem s drinkem v ruce a okukuje jeho precizní nacvičené pohyby, jako by šlo o gymnastickou sestavu. Tento a podobné obrazy dovedou říci mnohé, rezonuje v nich směs nedůvěry a opovržení nad sousedy, kteří Finsko dříve okupovali, i nad tímto konkrétním "sousedem", který se do staré party vetřel se svou hvězdnou aurou.
"Naučil jsem se to, když jsem točil historický seriál pro HBO," říká, zatímco polínka i sekyrka ladně létají vzduchem. Jen tím stvrzuje, co si o něm myslí ostatní.
Víkend na chatě ale ze všech těch "typických povahových vlastností" umí též vyklouznout. Práce s nuancemi je jeho největší předností i slabinou, chtělo by se napsat trochu alibisticky. Neboť je to film, který nikdy nevyvolá brutální dusno či drama, nesměřuje k emočnímu masakru třeba po vzoru slavného švédského snímku Rodinná oslava. Neustále pobývá ve světě, kde lze z každého problému alespoň zdánlivě vybruslit - třeba dalším panákem.
Jak se mysli i jazyky otupují, snadno se může stát, že peripetie přátelských i milostných vztahů unaví také diváky, kteří netouží příliš hledat mezi řádky. Právě v té obyčejnosti se ale ukrývá zpráva, že finský artový film nereprezentují jen vysoce stylizované sociální pohádky Akiho Kaurismäkiho. Tedy režiséra, který je jedinou místní filmovou hvězdou světové velikosti a z něhož někdy mají tamní tvůrci mindrák či na něj mají vztek.
Víkend na chatě je výprava do světa, kde lidé vypadají dospěle a při smyslech, i když pijí dvacátou vodku. Ale možná nakonec alkohol bude tím spouštěčem, který některé pravdy vynese z hlubin uzavřených, zamlklých duší.
Je to snímek univerzální, vypráví o generaci, která zestárla dříve, než se přestala cítit mladá, která žije ve světě bez jistot a pevných kotev. Ale také je to jemný, drobnými záchvěvy sentimentu prodchnutý portrét několika obyvatel malého národa, jenž stále cítí historické křivdy a neváhá započít den sklenkou něčeho ostřejšího, než je voda.
Někdy se vyplatí vydat se na chatu i k sousedům. Tam, kde se žije a pije trochu jinak - a přitom ne zas tak moc jinak. Možná se pak rádi vrátíme na své posečené trávníky, k fotbalu a pivu. Ale třeba se tam usadíme o něco bohatší.
Víkend na chatě
Scénář a režie: Jenni Toivoniemi
Pilot Film, česká distribuční premiéra 25. června.
