Martin Pleštil
7. 5. 2025 8:30
Papežská postava se pochopitelně stala předmětem množství filmových snímků. Ty její svatost polidšťují, podtrhují symbolický status, případně vedou dialog s vnitřní psychologií. Výběr sedmi filmů demonstruje, jak odlišně lze stejnou problematiku nahlížet. Ať už šlo o skutečné či fiktivní papeže, nebo oblíbené a emoce budící konkláve čili volbu nové hlavy církve.
Jude Law jako svérázná hlava církve v seriálu Paola Sorrentina Mladý papež. | Foto: HBO
Mladý papež (2016) a Nový papež (2020)
Paolo Sorrentino, jakožto neapolský rodák ovlivněný Federicem Fellinim, který si však postupně našel vlastní a pro mnohé manýristický autorský rukopis, se ve spolupráci s HBO roku 2016 rozhodl natočit svůj vůbec první seriál. Jeho dosud nejambicióznější projekt Mladý papež, potažmo o čtyři roky starší pokračování Nový papež, opět se stylistickou bravurou rozkresluje nevybíravou a prchavou krásu v jinak bolavém světě, a vytváří tak fresku (nejen) italské společnosti. Nezaškatulkovatelný papež opatřený enigmatickým výkonem Juda Lawa začíná svůj pontifikát jakožto první americký papež. Odlišná kultura, neortodoxní vystupování, ale i hluboký soucit s chudými a životem zkoušenými jedinci. Sorrentino kloubí ambivalenci s imaginací. Promyšlenými obrazy předkládá existenční koncepty a Vatikán rozkresluje jako neustále rozpolcený subsvět s jedinci, kteří marně hledají smysl bytí. Bolavé a myšlenkově bohaté série, jakkoli v několika dílech nekonzistentní, představují vyzývavý a proti srsti jdoucí zážitek.