Martin Pleštil
7. 5. 2025 8:30
Papežská postava se pochopitelně stala předmětem množství filmových snímků. Ty její svatost polidšťují, podtrhují symbolický status, případně vedou dialog s vnitřní psychologií. Výběr sedmi filmů demonstruje, jak odlišně lze stejnou problematiku nahlížet. Ať už šlo o skutečné či fiktivní papeže, nebo oblíbené a emoce budící konkláve čili volbu nové hlavy církve.
Ve službách papeže (1965)
Ve službách papeže je velkolepou ozvěnou klasického Hollywoodu, který v 60. letech procházel radikální proměnou. V té době již ostřílený režisér Carol Reed rozehrál mistrovský souboj dvou individualit, a především nezkrotných eg. Papež Julius II. angažuje Michelangela, aby vymaloval strop proslulé Sixtinské kaple. Dva velikáni, Michelangelo v podání Charltona Hestona a Rex Harrison coby papež, vedou letité a třaskavé spory o podstatě umění, víry, člověka a bytí. Dvojice vyniká zarputilostí, tvrdohlavostí a svérázností. I přes rozpory je ústředním motivem hledání sounáležitosti. Michelangelův souboj s kreativitou a náročným úkolem, kdy se vydává za hranu lidských sil, paralelně doplňuje papežovo dobývání Evropy. Širokoúhlý a barevně impozantní formát CinemaScope upomíná na důležitost rozkreslované etapy a dokáže i z dlouhých dialogových scén vytvořit pohlcující spektákl.