Toronto - Mezi favority na příští Oscary se zařadil americký herec a režisér Ben Affleck, který natočil politický thriller Argo vycházející ze skutečných událostí, jakkoliv se nám mohou zdát šílené.
V lednu roku 1980 se podařilo americké vládě zachránit šest svých diplomatů z revolučního Íránu, kteří unikli známému útoku na ambasádu USA, zajetí dalších šedesáti Američanů a skrývali se v Teheránu na kanadském velvyslanectví. Agent CIA Tony Mendez je propašoval ze země na poslední chvíli před jejich odhalením Chomejního revolučními gardami zcela neuvěřitelným způsobem. Odletěl s nimi linkovým letadlem v přestrojení za kanadský štáb vědecko fantastického filmu Argo.
Fingované natáčení
Tato šílená špionážní hra, při níž americká vláda dokonce financovala development předstíraného filmu, včetně píárkové kampaně a béčkových kostýmů, vešla plně ve známost až po roce 1997, kdy ji Bill Clinton odtajnil. Nyní posloužila ke vzniku docela inteligentního mainstreamového filmu, který zároveň pikantně promlouvá k současné situaci a možné válce s Íránem.
Co je na Argu sympatické, díváte se na skutečné lidi, kteří nejsou žádní super hrdinové. Film už svým syrově svícenými scénami a vybledlým obrazem evokuje realisticky dobu konce sedmdesátých let, kdy mohli američtí diplomaté vypadat jako odrostlí hippie. Zatímco v Íránu svrhli represivní režim Šáha, kterého nahradili duchovní se samopaly, zahalené ženské a gardy střežící přísnou morálku. Jakmile navíc poskytly spojené státy azyl uprchlému tyranovi, hněv Íránců se obrátil proti ambasádě.
Vidíte, že Tony Mendez je svým způsobem dobrodruh, úspěšný agent, ale taky osamělý člověk, jemuž chybí rodina. Odváží se riskantního činu, který je tou "nejlepší volbou" ze všech špatných možností. Skrývající Američané se skutečně bojí, propadají hysterii či ponorkové nemoci. Jejich útěk se mění v prapodivnou frašku, která doplňuje absurdní tragédii íránské revoluce. Američané musí projít bazarem, aby předstírali obhlížení lokací. Snaží se přesvědčit ozbrojeného íránského strážce, že zde budou natáčet mezigalaktický komiksový škvár, zatímco se bojí o holý život.
A přesto je z toho všeho naprosto uvěřitelný a působivý politický thriller plný skutečného napětí. Divák se do poslední chvíle strachuje o osud sedmi utíkajících lidí, aniž by tvůrci používali nějaké umělé prostředky kameramanského kouzlení, instantní dramatické hudby či lekačky. Příběh postupně a poctivě buduje napětí, kdy se nakonec ve finále hraje o každou minutu letištní kontroly či čekání na udělení povolení k odletu z dispečerské věže.
Inteligentní příběh
Affleck čerpá z kvality současného proudu amerického politického filmu i stylu realistických rekonstrukcí. Podle starých fotografií rekonstruuje obrazy íránské revoluce a pouličních událostí, které následovaly. Byť na rozdíl od stylu například Paula Greengrasse má klidnější, mainstreamovější kameru. Další autor řady politizujících se thrillerů - herec George Clooney je zde jedním ze spoluproducentů filmu - dokonce se objeví i na legrační fotografii americké administrativy.
Na druhou stranu scénář Chrise Terria skládá dohromady inteligentní příběh, který umně balancuje mezi hned několika tématy, jak komplexně zprostředkovává staronové íránské drama. Sledujeme z jedné strany dojemný i vlastenecký příběh pozitivního příkladu americké politiky, která byla s to v této chvíli zasáhnout mírovým a docela mazaným a vtipným způsobem.
Zároveň film netrpí černobílým viděním světa, který by byl rozdělen na dobro a zlo. Argo nijak nezastírá, že íránská revoluce byla nejen důsledkem americké zahraniční politiky, která po válce zinscenovala převrat v zemi a nastolila vládu nenáviděného Šáha. Co více, Affleckovo drama satira nám umožňuje nahlížet do středu tehdejšího zahraničně politického aparátu, který se ukázal být komicky neschopný a naprosto neinformovaný.
Nejenom, že Američané selhali i v tom, jak fatálně podcenili nadcházející revoluci. Ale vidíme, jak bizarně uvažovali o plánu záchrany amerických diplomatů přes hranice na kole. Aniž by si uvědomili, že je v Íránu zrovna zima a vysoké hory.
A to je na tomto filmu vlastně asi to nejlepší. Napětí tu vyvažuje humor satiry, která cílí nejenom na americkou politiku, ale i na Hollywood - a dokonce jejich vzájemné spojení. Divák si užívá řadu dvojsmyslných vtípků na prolhané filmaře, zištná studia a továrny na iluze, které se dají stejně tak vztáhnout na administrativu Bílého domu.
Ale hlavně v podtextu se nabízí jedna skutečně brilantní paralela o spojení americké politiky a hollywoodského filmu, které je přes všechnu legraci, absurditu a neuvěřitelnost vlastně až překvapivě reálné. V jistém smyslu si obě strany vždy "pomáhaly" vládnout celému světu. A to je na takový mainstreamový snímek vlastně velmi odvážné poselství a - mimořádně subverzivní téma.
Když se Affleckovi podaří za pár měsíců zvednout nad hlavu amerického Oscara, bude to podobně odvážný kousek, jaký se podařil agentu Mendezovi. Udělat si legraci z Hollywoodu, shodit neschopnou zahraniční politiku USA a natočit působivý a dojemný thriller, na který se chcete jí znovu podívat do kina.
