"Její" spisovatelka Catherine Tramellová je pořád autorka knih plných sexu, vražd i násilí, jak sama a hrdě neustále opakuje. Jen má po čtrnácti letech místo sekáčku na led ostře nabroušený nožík, na stále krásné tváři jí přibyly dovedně zakamuflované vrásky a působištěm téhle (poněkud zestárlé) kudlanky se stává hypermoderní Londýn.
Film, který samozřejmě tyje z původního snímku, co to dá, začíná natvrdo: hlavní hrdinka se příliš nevěnuje řízení svého sportovního vozu, jedoucího rychlostí 175 km/h, jsouc ukájena rukou zfetovaného černocha sedícího vedle ní. Po celkem logicky následující nehodě se pak jako podezřelá z vraždy ocitá v rukou londýnského psychoterapeuta Michaela Glasse v podání Davida Morrisseyho.
Zmítá se mezi pocitem božské nadřazenosti a obavou, že vůbec neexistuje, napíše Glass v soudním posudku. V něm ji odhaluje jako "závislou na riziku" - a vzápětí jejímu pochybnému kouzlu zcela (ne)pochopitelně podlehne. Nebo je jí spíš fascinován, což vyjadřují explicitní scény typu té, v níž souloží s náhodnou milenkou Michelle, a přitom pozoruje fotografii Catherine.
Celkem očekávané je i to, že postupně se kolem nich odehraje poněkud větší než malé množství vražd nápadně souvisejících s knihami: zabit je jeden novinář, jeho milenka a zároveň Glassova exmanželka i náhodný milenec Catherine. Úkol vyšetřit, zda má Tramellová s vraždami něco společného, tentokrát místo Michaela Douglase dostává policista Roy Washburn, kterému chtíčem totálně obluzený Glass poněkud brání ve výkonu práce.
Závěrečné odhalení se jistě nesluší prozrazovat. Jednak ho diváci uvidí v kině, pokud vydrží do konce, jednak je krajně vyspekulované a závěrečné nekonečné zvraty jen oddalují finální scénu, která se odehrává (kde jinde než) v blázinci.
Než se k ní dopracujeme, jsme nuceni sledovat variace scén prvního filmu a Sharon Stoneovou, kterak notně přehrává protřelou svůdnici. Všichni muži podléhají, jen vejde do místnosti v jednom ze svých oblečků s chlupatými detaily, jen se na ně podívá povýšeným pohledem. Nebo promluví a okázale zastřeným hlasem pronese jednu z mnoha dvojsmyslných či zcela jednoznačných sexuálních narážek, případně odpovídá na nejapné Glassovy otázky.
Už po chvíli začne Stoneová svými stereotypními lovy beze zbraní nudit, což platí i o jejím protihráči, Davidu Morriseym. Dohromady tvoří duo vypelichané tygřice a umolousaného králíčka a jejich společné scény jsou nesnesitelné až k nevydržení; za všechny jmenujme tu, v níž Catherine zaútočí při jednom z psychoterapeutických sezení na Glassovy sexuální fantazie o ní.
Infobox
- Základní instinkt 2 nemá prý to základní - zahraniční ohlasy na Základní instinkt 2
- Co nového v kině? - Přehled premiér tohoto týdne
Film má naopak spád téměř pokaždé, když se Stoneová nevyskytuje na plátně. Ve scénách bez Catherine je celkem snesitelný i studený čumák Morrissey, ve scénách s Royem je dokonce výborný. Právě David Thewlis (Big Lebowski, Harry Potter) jako úlisný policista Roy podává nejlepší výkon z celého filmu; dobrá je i Charlotte Ramplingová v roli psycholožky Mileny.
Značná část filmu se odehrává v hypermoderním londýnském mrakodrapu Gherkin britského architekta Normana Fostera. Snad měl jeho chlad a falický tvar diváky ještě víc vyrajcovat, ale spíš ve svých skleněných stěnách odráží podstatu Základního instinku 2. Je to film plný sexuálních orgií a souložících párů, ale kvůli přehrávající Stoneové, necharismatickému protivníkovi (a milenci v jedné osobě) i vyspekulované zápletce je nakonec studený a vykalkulovaný jako psí čumák.
V jedné scéně policista Roy o Catherine Tramellové prohlašuje: Chci tu p*** vidět za mřížemi. My takové erotické představy nemáme, budeme jen doufat, že někdo nemá za lubem další pokračování vyčpělého pseudoerotického thrilleru. I když připouštíme, že v 90. letech Základní instinkt vskutku působil skandálně, vynesl před kameru do té doby nevídané "freudovské" představy a Sharon Stoneovou na kýžený vrchol, o kterém i ve dvojce tak ráda pořád mluví.
Základní instinkt 2 (Basic Instinct 2: Risk Addiction), USA 2005. Režie Michael Caton-Jones, scénář Joe Eszterhas, kamera Gyula Pados, hrají Sharon Stone, David Morrissey, Charlotte Rampling, Stan Collymore. 115 minut, distribuce Intersonic.
