Recenze - Na některé filmy se píše recenze velmi špatně. Nikoli proto, že by byly nepovedené a nebylo na nich nic zajímavého, ale proto, že všechno, co je možné o nich napsat, je přímo už v nich a jen to čeká na rozbalení.
V zásadě na takto dokonalých dílech není nic překvapivého, nevedou vás nikam dál a nerozehrávají nečekané asociace. Přitom není třeba dělit filmy jen na bezmyšlenkovitou zábavu, "kdy necháte mozek v šatně" - jak praví strašné žurnalistické klišé - a vedle toho nesrozumitelné umění, k němuž potřebujete návod.
Naopak, například právě rodinný animák Monstra vs. Vetřelci je chytrý, ba dokonce sofistikovaný a bavíte se u něj tím víc, čím více filmů znáte a čím lepší máte postřeh. Pokud na něj jdete jen tak bez návodu, zůstane vám rychlá pestrobarevná podívaná; a pokud zase nemáte to štěstí, že vaše kino umožňuje 3D projekci, bude váš celkový dojem nejspíše poněkud… plochý.
Důsledný typ pocty
Monstra vs. Vetřelci si pohrávají s náměty a motivy béčkových sci-fi filmů, které zná v Americe téměř každý, zatímco u nás o nich slyšelo pár šílenců. Příběh tato béčka rehabilituje, oslavuje a vůbec s nimi nakládá jako s národními poklady a dělá si z nich legraci jen minimálně. Jde o důsledný typ pocty, jež ani nepřerůstá v bezuzdnou parodii.
Čtěte také: Američtí diváci si zamilovali animovaná monstra
Do děje jsme vtaženi přes postavu dívky Susan, která se má vdávat, ale těsně před svatebním obřadem na ni spadne meteorit a do těla jí přejde záhadná mimozemská látka, která jí propůjčí obří vzrůst a sílu (narážka na slavný film Attack of the 50 Foot Woman, který se dočkal i remaku). Susan se sice stále považuje za člověka, ale okolím a tajnou vládní organizací už je zařazena jako monstrum a umístěna do karantény.
Zde se během krátké doby seznámí se svými parťáky: geniálním vynálezcem Dr. Švábem (jeho tenoučký knírek a démonický smích připomíná Vincenta Price a jeho osud kopíruje námět klasického hororu Moucha, který u nás známe v novější podobě) a chvastounským plazovitým Chybějícím článkem (ten jako by z oka vypadl Netvorovi z Černé laguny).
Dá se dohromady i s dobráckým a úplně vymatlaným kaplickoidním želé B.O.B.em (což je vtípek se slovem blob-sliz, jenž byl za ústředním beztvarým monstrem hned ve dvou filmech, a navíc jeho původ odkazuje k snímku Útok vraždících rajčat) a konečně s Hmyzákem (jehož vzhled zase kopíruje hodné japonské monstrum Mothru, která dalo několikrát za vyučenou Godzille).
Za zkoušku nic nedáte
Spolu s nimi má být Susan (překřtěná na Enormicu) navždy zavřená v tajném komplexu a nikdy nespatřit světlo světa, který by příliš děsila. Jaké štěstí, že naši planetu, respektive Spojené státy, napadnou mimozemštané. Vláda proti nim pokusí nasadit všechnu dostupnou techniku - vyjma jaderných zbraní - a musí sáhnout k tomu, že proti cizím monstrům nasadí monstra domácí. Za zkoušku nic nedáte; jen zdemolované San Francisco.
Kdo bude chtít, odhalí ještě snadno rozpoznatelné odkazy na Blízká setkání třetího druhu, E.T. mimozemšťana, Dr. Divnolásku, Policajta z Beverly Hills či Den nezávislosti, ale to už je přece jen nižší stupeň filmového vzdělání. Nicméně snímek se snaží být především univerzálně srozumitelný a dovolává se jednoduchým emocí, jež plynou z toho, že jednotlivé bytosti zjišťují cenu přátelství a musejí se vyrovnávat se svou identitou.
Pokud tu uvidíte různá poselství o dospívání, přechodu z dětství do dospělosti, či ženské emancipaci, zrak vás neklame. Navíc těžko můžete přehlédnout satiru na totalitní způsoby smýšlení vrcholných politických a armádních představitelů.
Vyspělejší i staromódnější
Vyprávění je koncipováno spíše do podoby scének a zastaveníček než souvislého gradujícího dramatu. Zatímco před lety podobně stylizovaní Úžasňákovi testovali rychlost, s jakou je možné zhustit dějové informace i akci, pak Monstra vs. Vetřelci jsou opravdu důsledně svázáni s 50. lety - jak tempem, i tím, že se atraktivitu staví na trojrozměrném zobrazení.
Jak praví tiskové materiály, průběh natáčení postavil na hlavu standardní postup „nejdřív 2D základ, potom dodělat pár 3D efektů". Ne každé kino je vybaveno 3D technologií, takže byly vyrobeny i kopie ve 2D, ale až po 3D.
Pro 2D bylo například nutné zpomalit záběry; ve 3D musí být delší, neboť mozek není schopný absorbovat tolik informací tak rychle jako ve 2D.
Jednoduše řečeno, co funguje ve 3D, nemusí mít stejnou energii a tempo ve 2D. V Monstrech a vetřelcích se proto mnohem méně stříhá a vývoj filmového vyprávění se tím vrací spíš nazpátek. Obraz sám je technologicky vyspělejší, ale způsob, jak na sebe obrazy navazují, je staromódnější.
Zpět do budoucnosti!
Každopádně, ve srovnání s takovou Cestou na Měsíc 3D jde o obrovský krok dopředu. Obraz je úžasně ostrý a plastický, jednotlivé nápady s trojrozměrnými efekty, kdy se vás něco vyhrne z plátna nebo vás to nutí chmatat po věcech, jež prolétají okolo, neruší ve sledování děje ani nejsou jediným důvodem, proč snímek zhlédnout, ale chápete je jako přidanou hodnotu.
I hlavní hrdinka má tvary jako panenka Barbie, aby vás co nejvíc přitahoval poměr mezi vosím pasem a rozšiřujícími se boky. Zkrátka, vzhůru do budoucnosti prostřednictvím návratu do 50. let!
Ne, tohle se nedá napsat nijak jinak než spotřebně. Můžeme si říkat, jestli je tento film o něco lepší než jiné, jemu podobné, ale pořád ho přijímáte čistě jako zboží, jako cosi, za co si zaplatíte a bez investice vlastní fantazie dostanete novou technickou atrakci.
Se snímkem Monstra vs. Vetřelci se znovu vrací otázka, co je to vlastně film a co po filmech chceme; ale odsouzení za svou komerčnost si nezaslouží ani v nejmenším. Kdyby každá komerce byla tak láskyplně vypiplaná, bylo by na světě hej.
P. S. Dabing je u takového filmu asi nezbytný, protože lidské smysly mají omezené kapacity, ale když se člověk podívá na původní hlasové obsazení, zamrzí, že ho u nás neuslyšíme.
Monsters vs. Aliens, USA, 2009, režie Rob Letterman, Conrad Vernon, scénář Maya Forbes, Wallace Wolodarsky, Rob Letterman, Jotanath Aibel, Glenn Berger. Mluví Reese Whitherspoon, Hugh Laurie, Seth Rogen, Paul Rudd, Kiefer Sutherland; v českém znění Hana Ševčíková, Michal Holán, Filip Švarc, Jiří Knot, Ladislav Cigánek, Libor Hruška ad. 94 minut, distribuce: Bontonfilm. Premiéra v ČR: 26. března 2009.
