Bravurně kříží banální s fatálním, hraje si s divákem a obrací jeho instinktivní očekávání naruby. Bublina je pro pokročilé filmové fajnšmekry. Zatímco právě teď Soderbergh finišuje s natáčením třetího dílu Dannyho parťáků, do českých kin jde snímek z přesně opačného konce jeho autorského spektra.
Bublina, klaustrofobické sociální drama, je první z plánované série filmů natočených digitální kamerou. Soderbergh s Coleman Houghovou, která pro něj napsala scénář k hříčce Hollywood, Hollywood, načrtli minimalistický příběh několika obyvatel městečka na hranicích Ohia a západní Virginie.
Martha, Kyle a Rose tvoří tušený a spíše naznačený milostný trojúhelník nešťastných, od výplatě k výplatě tápajících ztroskotanců. Martha je starší osamělá a kyprá žena, která se stará o nemocného otce a každé ráno při cestě do továrny na panenky sveze i mladého Kyla. Jeho matka je nezaměstnaná a on se snaží stihnout dvě práce; jen co skončí u panenek, jede na noční šichtu do další továrny.
Martha a Kyle si vybudují podivný vztah, který osciluje od banální pracovní známosti po nevyslovenou spřízněnost a podprahovou intimitu. Pak křehký a nedefinovatelný vztah, který s mechanickou pravidelností vyplňují mlaskavým povídáním o ničem při obědě v kantýně a cestami autem z práce a do práce, fatálně naruší Rose, nová posila v továrně.
Martha se stále větší nelibostí sleduje, jak se Kyle a mladá svobodná matka Rose sbližují. Noc, kdy si spolu vyrazí na rozpačité rande, vyvrcholí tragédií - Roseinou vraždou. Pak jdou věci dál s nezadržitelnou logikou a ke zcela očekávanému závěru; z vraždy mladé Rose je usvědčena Martha. Toť vše, tady příběh končí.
Soderbergh si s divákem pošetile hraje, nabourává tradiční vnímání, kdy zkušeností zpotvořená mysl diváka logicky očekává nějaký zvrat. Nic takového se ale nestane. Jako by Soderbergh nechtěl říci nic víc, než že věci jsou někdy skutečně přesně takové, jak na první pohled vypadají.
Všechny role obsadil neherci, které posbíral přímo v místě natáčení. Debbie Doebereinerová, která jinak pracuje jako ředitelka parkersburgského KFC, nevídaným způsobem exceluje v roli Marthy. Postava, ve scénáři spíše načrtnutá, dostává v jejím podáním až mrazivou hloubku. Doebereinerová hraje vlastně jen jemnými mimickými odstíny ve tváři, a především očima.
Zdánlivou banalitu příběhu vyvažuje režisér nespočtem drobných detailů, které dávají nezúčastněnému a nevzrušivému vyprávěcímu stylu přesvědčivou hloubku a plastičnost - především díky dalším autenticky působícím nehercům.
Soderbergh své postavy nehodnotí ani nesoudí, což mu při budování podmanivé atmosféry rozvazuje ruce. Soustředí se na stavbu zdánlivě prostého příběhu, jehož ústředním motivem může být pokus o civilní zachycení komplikované tragédie v kontrastu s přízemním světem každodennosti.
Ale ústředním motivem může být vlastně cokoliv, co si jen vymyslíte. Bublina je jako prázdná nádoba, která čeká, co do ní kdo naleje.
Stejně jako režisér nehodnotí své postavy, zůstává odtažitý a chladný i k příběhu. Nemá zapotřebí nic vysvětlovat, nic akcentovat, podsouvat jakákoliv sdělení. Což je samozřejmě také sdělení.
Čím více o filmu přemýšlíte, tím méně toho víte. Čím delší cestu v interpretaci ujdete, tím méně pevnou půdu máte pod nohama. Soderbergh nepojmenoval film Bublina náhodou. Právě tenhle útvar jeho etuda ze všeho nejvíce připomíná. Můžete sledovat, jak se volně vznáší prostorem, můžete se nechat hypnotizovat její křehkostí, pozorovat, jak se skrze ni láme světlo a deformuje realita.
Můžete nad ní pokrčit rameny a dál se jí nezabývat. Můžete cokoliv, jen se ji nesnažte uchopit. Ve chvíli, kdy se jí dotknete, rozprskne se a zmizí.
Bublina (Bubble), USA 2005. Režie, kamera a střih Steven Soderbergh, hrají Debbie Doebereiner, Dustin James Ashley a Misty Dawn Wilkins. 73 minut, distribuce Palace Pictures. Česká premiéra 14. září.
