Rozhovor - Na svém kontě má producent Viktor Schwarcz ceněné Divoké včely či Pusinky, které právě jedou soutěžit na festival do Montrealu. Natáčel nudistický film s Věrou Chytilovou i Discopříběh s Jaroslavem Soukupem. "Na tehdejší dobu to byl velký film," vzpomíná producent Viktor Schwarcz. V devadesátých letech pak založil agenturu Cineart, která se orientuje na trochu jinou filmovou produkci.
Ve vaší produkční agentuře Cineart vznikly ceněné filmy Divoké včely, Pusinky, Indián a sestřička či Vaterland - ve všech případech jde o debuty. Není spolupráce s debutanty riskantní?
Já dělám celkem rád nové věci, tak mi debutanti nevadí. Musí se mi líbit scénář, pak společně řešíme, jak to zvládnout. Jistě, s debuty je to trochu víc stresu, jak ale s kým. Vybírám si takové režiséry, kteří do toho jdou "na krev". Myslím, že ty filmy jsou fajn, vždycky přinesly něco trochu jiného, ale sem patří i filmy zkušených režisérek V. Chytilové a D. Vihanové.
Jaká byla spolupráce s Věrou Chytilovou?
S režisérkou Věrou Chytilovou jsme natočili Pasti pasti pastičky a Vyhnání z ráje. Ten druhý jmenovaný film dopadl ekonomicky katastrofálně. Nejen pro mne, ale nakonec i pro celý štáb a herce. Všichni věděli sice do čeho jdou, že je to natolik na ostří nože (intelektuální komedie s nudisty), ale roztrpčení tu pak bylo oboustranné. Je zajímavé, že před několika dny jsem si ho pouštěl a s odstupem mi připadá ještě vtipnější, než před tím. Jakoby dozrál, jen je trochu dlouhý. Škoda, že se ho všechny televize bojí odvysílat, možná až přijdou ty digitální.
- NEKRÁCENOU VERZI ROZHOVORU NAJDETE ZDE
Shledáváte nějaké rozdíly v práci s režiséry a režisérkami?
Absolutně ne, režisérky jsou snad jen trochu senzitivnější. U Chytilové jde hodně o celkovou atmosféru, autenticitu, ale i stylizaci. Karin Babinská ví přesně, jaký chce výsledek a umí ho dosáhnout, umí být tvrdá nejen na štáb, ale i na sebe.
Jak těžké je shánět na nekomerční projekty peníze?
Je to složité. Prakticky nikdy se to nezaplatí. Já naštěstí nejsem na výsledku tak úplně závislý, můžu počkat i trochu tratit, tak to nějak "pytlíkujeme". Bez Fondu kinematografie a České televize by se moje filmy točit nedaly.
Zkoušíte třeba product placement?
U Pusinek jsme to zkusili a snad to nevadí. Radši ty peníze oželím, kdyby užití produktu nemělo být funkční. Komerční trhák nemám a asi nikdy mít nebudu, jsou tady dva režiséři, kteří pravidelně mají vysokou či slušnou návštěvnost - Honzové Svěrák a Hřebejk, ti si produkují sami či stálého producenta mají. Jinak je komerční úspěch spíš náhoda.
Jak se vám daří dostávat filmy na festivaly, třeba Divoké včely do Rotterdamu, či teď Pusinky do Montrealu?
Do Rotterdamu jsme Včely poslali náhodou, filmy tam vybírá mimo jiné Slovenka paní Cviková, té se film líbil. Je to krásný festival prvních filmů, s trochu undergroundovou atmosférou. Film tam vyhrál, poté vyhrál ještě pět festivalů a zúčastnil se dalších pětatřiceti. Pusinky do Montrealu poslala Česká televize. Já zámořské festivaly moc nemusím. Myslím, že naše teritorium je Evropa, ale Montreal je ze severoamerických výjimka. Karin bude soutěžit v debutech, myslím, že to pro ní je obrovská možnost předvést film venku. Pusinky jsou hodně poctivý film, autentický, na nic si nehraje, nevytváří umělou realitu, všecko tak mohlo být, všechno tam chápu, to já mám rád. Potom bude film v soutěži v Tessalonikách, což je velký řecký festival debutů.
Zkoušíte oslovovat i velké festivaly jako Cannes a Benátky?
V Benátkách mimo soutěž byla Věra Chytilová s filmem Pasti, pasti, pastičky. Dostala tam dokonce nestatutární cenu Elvira notari, akorát si jí zapomněla vyzvednout a oni se nějak urazili, ona už musela na vlak a už nám jí neposlali, tak tam někde je. Na velkých festivalech se vybírá z cca 3000 filmů, hodně záleží na tom, kdo film z programových výběrčích uvidí, doporučí, zalobbuje. Není to jednoduché, tím nechci říct, že tam "moje" filmy a priori patří. Asi tam obecně české filmy do soutěžních sekcí ještě nedorostly.
Jaké filmy v současné době připravujete?
Film Miry Fornayové Lištičky, silný scénář o vztahu dvou sester. Je to drsný film, koprodukce s Iry a Slováky. Moje přání je, aby se to přiblížilo mému nejoblíbenějšímu filmu, Trierovu Prolomit vlny, myslím syrovostí, atmosférou a tak - uvidíme. Také Vnučku s Lenkou Kny, 23 se Šimonem Šafránkem a Radimem Špačkem nebo nový surrealistický film s Davidem Jařabem.
A co Škvoreckého Zbabělci? Adaptace už prý byla dobře připravená.
Ty už asi nikdy nenatočím, zamýšlel jsem je jako protipól filmu Všichni dobří rodáci, látku jsme připravovali ve spolupráci s ČT. Krásný scénář napsal Petr Jarchovský, pak ještě verzi Bohdan Sláma. O režii jsme se původně bavili s Jiřím Menzelem, poté látku převzal Vladimír Michálek. Když jsme to dali jakž takž dohromady, Vladimír se rozhodl točit raději Babí léto. Pak jsem to zkoušel oživit s Bohdanem Slámou, jeho režijní explikace se zase nezdála panu Škvoreckému. Tak jsem to vzdal. Člověk nesmí být moc urputnej, to špatně končí. Tehdy byl rozpočet cca 30 - 35 milionů Kč, dneska by byl o 10 víc. Škoda toho scénáře.
Jaké filmy máte rád?
Nemám moc vyloženě oblíbených, vyjma Prolomit vlny a Přelet nad kukaččím hnízdem. Mám rád starší filmy nových vln italské a francouzské kinematografie, současné anglické filmy, rád se podívám i na Sedm statečných, V pravé poledne - klasiku, některé americké filmy 60. - 70. let. Z českých Rodáky, Hoří má panenko, Markéta Lazarová, Kachyňovy filmy Ucho, Směšný pán, Kočár do Vídně i Kaluže, z nových Štěstí, Musíme si pomáhat, kupodivu mám rád i Pupendo - zvlášť tu scénu rozhovoru u stolu v ateliéru, jak si vyčítají, kdo je větší srab a určitě Michálkovo Zapomenuté světlo. A určitě jsem na fůru filmů zapomněl. Samozřejmě ale nejradši mám ty moje filmy, všechny.
Koho považujete za největší naději české režie a českého herectví?
Myslím, že Karin Babinská, pokud správně vybere příští látku, natočí dobrý, či skvělý film. Určitě Bohdan Sláma, ten už to ale asi dokázal. Jasnými hereckými talenty jsou naše tři herečky z Pusinek, i Olda Hajlich je talentovaný. Zas to tolik nesleduju, to je spíš u autorských filmů výběr režiséra, ten se s nimi pak trápí.
Viktor Schwarcz pracoval v různých produkčních funkcích ve Filmovém studiu Barrandov více než 20 let. Spolupracoval na více než 90 hraných filmech, seriálech a zahraničních zakázkách. Jako vedoucí produkce zde dokončil 10 celovečerních filmů a 2 seriály včetně Cirkusu Humberto. V roce 1991 založil produkční společnost Cineart, v níž vznikly mimo jiné filmy Divoké včely, Pusinky, Pasti, pasti, pastičky či Indián a sestřička. Jeho filmy získaly řadu mezinárodních ocenění, mimo jiné na festivalech v Rotterdamu, San Franciscu, Atlantě či Cottbusu.
