"Kuchař je umělec a psycholog a stratég, vždy plné mísy chytře vmísí do šarvátek," zpíval v úvodní písni k seriálu Waldemar Matuška. Mimochodem jeho jméno zmizelo ze závěrečných titulků krátce poté, co emigroval, podobně jako v případě seriálu Chalupáři.
Rozpaky kuchaře Svatopluka měly vysokou sledovanost, a to zejména pro svou interaktivnost - nabízely totiž divákům možnost v určitých momentech zasáhnout do děje. České televizní publikum bylo fascinováno a nic na tom neměnil ani fakt, že tato moc "ovládat postavu" byla pouze iluzorní.
Třináctidílný seriál fungoval na principu Kinoautomatu. Vysílal se vždy jednou měsíčně současně s přímým přenosem z televizního studia, kde byl natočený děj promítán asi pětašedesáti divákům. Publikum socialisticky pestrého složení, od zdravotních sester a dělníků přes chemika až po podnikového ředitele, pak v momentě, kdy byl konkrétní díl přerušen, hlasovalo pomocí přístrojů s dvěma tlačítky, jak se má Svatopluk Kuřátko v určité situaci rozhodnout. Většinou šlo o dějové momenty, kdy hlavnímu hrdinovi hrozil nějaký konflikt s kolegou či nadřízeným v práci.
Kopie Kinoautomatu fungovala skvěle
Pořad měl už po odvysílání prvního dílu obrovský ohlas - v podstatě lidem nabízel ochutnávku interaktivity, která byla v 80. letech ještě v úplných plenkách. Tvůrci se proto rozhodli v dalších dílech zapojit do hlasování i diváky u obrazovek, a to formou rozsvěcování žárovek. Od druhého dílu byla na energetickém dispečinku sledována výchylka ve spotřebě elektřiny v celé republice, později televizní kamera snímala také rozsvěcování oken na pražském bohnickém sídlišti. Do děje se zapojovalo v průměru okolo dvou až tří milionů lidí a hodně z nich zpočátku nevěřilo, že se skutečně jedná o přímý přenos.
Tento typ interaktivity v umění působil tehdy přímo revolučně, ale ve skutečnosti tak úplně nový nebyl. Přišel s ním už v roce 1967 na světové výstavě EXPO v Montrealu filmový režisér Radúz Činčera (a spolu s ním i některé další osobnosti nové vlny 60. let), který představil tzv. Kinoautomat. Šlo o první interaktivní film na světě, jenž dal divákům možnost zasáhnout do děje. V konkrétním okamžiku si mohli vybrat ze dvou variant, jak bude příběh dále pokračovat. Hlavního hrdinu tehdy ztvárnil Miroslav Horníček, jenž později zároveň provázel i celým snímkem coby moderátor.
Radúz Činčera ale v 80. letech nebyl k práci na pořadu přizván (zřejmě z politických důvodů, neboť Kinoautomat dlel tou dobou v trezoru) a sám se od tohoto seriálu posléze i distancoval. V premiérovém vysílání v roce 1985 se tak celý projekt o rozpačitém kuchaři jevil jako naprosto zlomová událost. Diváci si s nadšením užívali pocit, že mohou o svém hrdinovi rozhodovat, aniž by si uvědomovali, že možnost skutečně ovlivnit děj je jen iluzorní. Nehledě na jejich hlasování se totiž příběh v následujících scénách vždy zase vrátil zpět do předem připravených kolejí. Dvě verze seriálu nikdy neexistovaly, natočeny byly pouze dvě varianty zlomových okamžiků a při nejbližším střihu se děj zase sbíhal tam, kam ho tvůrci předem nasměrovali.
O čem to vlastně bylo?
Děj seriálu byl ve své podstatě jednoduchý. Hlavní protagonista Svatopluk Kuřátko po návratu z vojny nastupuje jako kuchař na horské chatě. Vedle práce v kuchyni se také seznamuje se svou budoucí manželkou, pokojskou Hedvikou. A právě tady, mezi sporáky a stoly, musí řešit různé střety s kolegy z kuchyně a hotelové restaurace.
Kvůli plánované rekonstrukci však chata přeruší provoz a Svatopluk přechází do nového působiště, tentokrát už do funkce zástupce šéfkuchaře v lázeňském hotelu v Karlových Varech. A jako typický socialistický hrdina se opět potýká s problémy na pracovišti - těžkou hlavu mu dělají podřízení či podniková kontrola. Jeho profesní růst tím ale nekončí a po několika dalších dílech se Sváťa stává šéfkuchařem v dokončovaném interhotelu v Praze a kolečko konfliktních situací se znovu opakuje. Seriál se uzavírá slavnostním otevřením hotelu. Interiéry se natáčely v bývalém Paláci kultury, tedy v dnešním Kongresovém centru, a to za plného provozu.
Rozpaky po 14 letech a dál
V roce 1998 Česká televize seriál zopakovala v upravené verzi pod názvem Rozpaky kuchaře Svatopluka po 14 letech. Průvodcem ve studiu byl opět Josef Dvořák, ale tentokrát v doprovodu Kateřiny Macháčkové, která hrála jeho seriálovou manželku Hedviku. Diváci u obrazovek mohli hlasovat pomocí telefonních hovorů na audiotexovou linku, ale v méně situacích než při premiéře, a čas potřebný na divácké hlasování vyplňovala diskuse herců a tvůrců v televizním studiu. Ještě i dnes bývá seriál občas reprízován v původní verzi, tedy včetně historického hlasování z roku 1985.
