Dokument Iné svety ze zapadlé oblasti Šariš na východním Slovensku odhaluje zápory globalizace a konzumní společnosti, řeklo by se státotvorně. Naštěstí síla Iných svetů je především v jejich hrdinech. Z nich vyčnívají hlavně dva - čtyřicetiletý romský rapper Ignác Červeňák a rázovitý stařík Ján Lazorík.
Červeňák se liší potetovanou fyziognomií i pestrým životním osudem. Odseděl si čtrnáct let ve vězení za ublížení na zdraví, žije v jedné z nejbídnějších osad na Slovensku a ve 40 letech prorazil do televize s písní Apacuka fundaluka. Přitom je tak trochu vyděděncem; před pár lety upozornil na místní lichváře.
Pětaosmdesátiletý Lazorík zase nabízí tanec umírající ovce i teorie o biodiverzitě. Všude je to prý jiné, na každém místě je jiný ptáček, jiný brouček, někde jsou víc lidé tmavší pleti, jinde víc přirozených blondýn. A tak to podle Lazoríka bylo i s rozmanitostí kultury. Dnes se ale všechno zplošťuje.
Kromě dvou hvězd tu vystupují i zástupci dalších místních komunit - Rusín Fedor trénuje malé romské fotbalisty, Židovka Katarína Hrehorčáková je gynekoložka, mladý slovenský prodavač koberců Tono Triščík je folklorista a Stano syn bohatého podnikatele.
Všichni koukají na stejné televizní pořady, telenovely a reality show, jejichž hrdinové v tomhle prostředí působí ještě mnohem absurdněji. Za humny se přitom prohánějí pštrosi a Fedor natáčí Kvašné mleko, parodii na pořad o high society Smetánka.
Mozaika je to více či méně zajímavá v závislosti na tom, kdo je zrovna na plátně. A s Lazoríkem a Červeňákem každopádně atraktivita výrazně stoupá.
Právě scény z romské osady působí nejautentičtěji. Červeňák tu dostane do rukou kameru a začne natáčet své sousedy. A my se ocitáme uprostřed situací, kterým úplně nerozumíme: jakási žena ječí na svého muže, děti se perou. Vše snímáno roztřesenou kamerou, budící dojem homevidea.
Přes všechny rozdíly mají ti odlišní lidé něco společného. Každá z těchto skupin je tu minoritou, přitom všechny dohromady skládají pestrou skladbu místního obyvatelstva. "To je náš kraj, já jsem Šarišan a v tom je ta radost," říká Lazorík.
Režisér svůj film nazývá "dokumentem na konci světa o konci světa". Ten starý "jiný svět" zaniká, tradice mizí, zůstávají z nich jen folklorní tanečky, jaké předvádí Tono. Nový svět přitom nic přitažlivého nenabízí; a jestli ve městě ano, pak tady, v zapadlém koutě východního Slovenska, už teprve ne.
Ti směšnohrdinové svým životem a činy, jakkoli bizarními, hájí svou existenci i právo regionu na svébytnou kulturu. Smějeme se při té zprávě z okraje, ale možná děláme dlouhý nos i sami na sebe.
Iné svety (Slovensko, Česká republika 2006). Scénář a režie Marko Škop, kamera Ján Meliš, střih František Krahenbiel, zvuk Igor Vrabec, vystupují Ján Lazorík, Fedor Vico, Katarína Hrehorčáková, Ignác Červeňák, Stano Čornej, Tóno Triščík. 78 minut, distribuce Artcam.
