Recenze - Patřím ke generaci, pro niž byl Souboj titánů z roku 1981 jedním z určujících zážitků z kina. S odstupem času možná překvapí, že i tehdy už šlo o jakési retro.
Filmy s antickou tematikou zvané „meč a sandály" byly v zahraničí out (tehdy se ještě říkalo passé), ale v tehdejším Československu, kde se Hvězdné války se v kinech nehrály a děti kromě Lovců mamutů měly jako nejzábavnější četbu Staré řecké báje a pověsti od Eduarda Petišky, byl Souboj titánů jedinečná a s ničím nesrovnatelná podívaná.
Byly to přitom právě Hvězdné války, jež způsobily převrat v natáčení trikových scén a staromódně dělaný Souboj titánů se svou stop-trikovou animací Raye Harryhausena se stal jakousi definitivní tečkou za obdobím, kdy filmy z žánrové oblasti fantastiky přestaly být brány jako zcela dětinsky naivní, a proto milé a omluvitelné.
Hustota definice fikčního světa
Od těch dob mohou být sci-fi, fantasy a horory pro masy sice pořád trochu hloupé, prkenné a nerealistické (z hlediska dialogů a psychologie) - nicméně jsou na ně kladeny obrovské nároky týkající technické kvality a vyžaduje se, aby byly „husté".
| Čtěte také: Titáni vyhráli souboj v žebříčku, bitvu o 3D asi ne Titány čeká velikonoční souboj o 3D konverzi |
Myslí se tím nejen zvýšená drsnost akčních scén nebo používaného jazyka, ale také přímo "hustota definice fikčního světa". Tyto filmy musejí být vyloženě zahlcené spoustou provázaných i izolovaných detailů, které jinak nepravděpodobným námětům dodávají zdání určité věrohodnosti, komplexnosti a živosti.
Z poslední doby budou pozitivními příklady tohoto trendu třeba comicsy Temný rytíř, Watchmen nebo Iron Man, u fantasy zase Pán prstenů, Harry Potter nebo Piráti z Karibiku. A to platí bez ohledu na to, jestli ty filmy máte rádi, nebo ne.
Jako negativní případy zrealističtění legend a námětů, které přidáním detailů pozbudou kouzlo, lze uvést jednoznačně propadáky Král Artuš (2004) a trochu problematicky Vikingy (1999). Obrovské spory se vedou o moderní podobu Jamese Bonda a Sherlocka Holmese, i když tam se zdá, že většina diváků tyto změny přijímá. (Výjimečný a proti všem trendům je „bezdetailový" Beowulf z roku 2007, jehož forma vyprávění velmi přesně odpovídá podobě mezerovitých legend.
Svézt se na vlně 3D filmů
Nový Souboj titánů každopádně spadá mezi snímky, které kouzlo legendy zničily. Přitom nejde ani o to, že si děj řeckých bájí opět předělávají, to dělal už původní film. Nejde ani o to, že postavy říkají neskutečně patetické věty: tomu se v zahraničí stejně smáli už před téměř třiceti lety a litovali všechny shakespearovské herce, že se propůjčují takové šmíře (která je zřejmě z mečů a sandálů neodstranitelná).
Autoři Souboje titánů z roku 2010 se ale pokusili udělat film co nejrealističtější a nejsyrovější, až přitom zapomněli na samotný drajv vyprávění, motivace postav a jakoukoli romantiku.
Tedy o tohle se pokusil a tak neslavně dopadl režisér Louis Letterier (Neuvěřitelný Hulk) se svým původním týmem. Ovšem pak přišli ještě producenti, kteří ucítili možnost svézt se na vlně 3D filmů a nechali hotový snímek firmou trikových externistů konvertovat do nového formátu. A bylo to nejhorší rozhodnutí, jaké mohli udělat, protože vizuálně ho tím neoddiskutovatelně poškodili.
Film jednak nemá správně vyladěnou světelnost, protože pro projekci s tmavými 3D brýlemi se musí obraz zesvětlovat; tady to ale nebylo úplně možné, vzhledem k celkové desaturaci barev a dalším faktorům. A hlavně ho bylo nutné na mnoha místech rozostřit, aby vyčuhující 3D objekty, jež byly vystřiženy z pozadí, za sebou neměly černé díry.
Výsledek je takový, že vybrané objekty v popředí jsou o něco (nesmyslně) větší, než byly původně natočeny, jednak mají rozmazané okraje, jednak cokoli třpytivého je zmatněno a jednak za nimi na pozadí beztak ubíhají jakési proudnice.
Evidentní snaha překonat svůj vzor
Celé to vypadá bizarně ošklivě a kromě čistě počítačových záběrů, jež byly znovu vyrenderovány a upraveny do standardního 3D, jsou jakékoli záběry s živými herci jen jaksi „2 a půl D". Na film se dokonce dá koukat i bez brýlí, pokud vám nevadí, že to, co má být 3D, je lehce máznuté a přes plátno je rozprostřený jemný film (člověku dojde, co to slovo původně znamená). V dějinách kinematografie tak bude navždy Souboj titánů zapsán jako „oběť formátových válek".
No a kromě základního diváckého nepohodlí přímo na smyslové úrovni má nový Souboj titánů ještě tolik háčků, že namísto epického trháku můžeme hovořit spíš o „epic fail" - monumentálním selhání na všech frontách. Jde o další velkofilm, jehož trailer slibuje velmi nabušenou podívanou a výsledek je slabý, ačkoli do něj bylo investováno mnoho prostředků včetně evidentní snahy překonat svůj vzor.
Systematické vymezování se vůči originálu se odehrává na mnoha úrovních. (Upozorňuju, že nic z toho, co zde prozradím, není nijak zásadní, ve filmu je to řečeno hned na začátku či v průběhu podáno bez jakéhokoli momentu překvapení.)
Perseus jako jediná mužská postava nemá dlouhé vlasy, neboť jeho představiteli Sam Worthington ještě zůstal krátký sestřih z Avatara a Terminator Salvation. Pegase, který není bílý ale černý, si Perseus nemusí speciálně ochočit. Důvod, proč zabít titány Medúzu a Krakena, nevychází z lásky k Andromedě, ale z touhy pomstít smrt nevlastního otce.
Kraken to bere šmahem…
Medúza není strašidelná, ale smutně krásná. Kraken není stvoření, které má pod palcem Poseidon, ale Hádes - z něhož je náhle jedna z hlavních postav, zatímco Poseidon je k vidění jen na pár vteřin. Kalibos není znetvořený syn bohyně Thétis, ale manžel Perseovy matky sžíraný žárlivostí a sežehnutý Diovým bleskem. Ostatně celý podvod, který chce Hádes spáchat na Diovi, je jasný od počátku; a je s podivem, že ho neprokoukne zrovna božská mysl.
A chudák Bubo! Mechanickou sovičku, která měla podobnou roli jako R2D2 (tedy mazlivě Ártůdýtů) z Hvězdných válek, tady jen vyštrachají z harampádí a mávnou nad ní rukou, že ji nepotřebují, protože „my jsme přece lepší". Máme větší škorpióny, kteří zpomaleně proskakují skrz iónské (či jaké) sloupoví a většího Krakena.
A větší místnost s figurkami na Olympu, které se sypou z regálů, když Kraken udeří na město (i když dohoda zněla, buď město, nebo Andromeda. Ale Kraken to bere šmahem…). Ostatně množství lidí, kteří zde umřou, se nedá dopočítat - a v nepřehledně nasnínaných soubojích často ani zaznamenat, že umřou.
I sám Perseus se vymezuje vůči svému původu stejně jako zbytek snímku. Jeho polobožskost je dána tím, že umí bojovat, aniž se to někdy učil, ale jinak téměř celou dobu odmítá dary a rady bohů, protože chce všechno zvládnout sám. Příběh je tak na jednu stranu zbaven citu, lásky, erotiky i sexu (nepočítáme-li „pedofilku" Io), ale přitom je oidipovštější než předtím - Perseus se pořád porovnává s několika svými otci; jeden mu zemře, jednoho zabije a jednoho pošle do háje.
Nic nepomáhá, že film neoprašuje antiku jako idylu sněhobílých tunik, ale vyžívá se v zabírání špíny. Postavy totiž nemají vůbec žádný vnitřek a mechanicky se posunují po šachovnici příběhu, takže onen vnějškový realismus nemá žádný účinek.
Není co hrát
U Sama Worthingtona se vyskytne i klasický problém, že herec působí mnohem inteligentněji než postava, již má hrát, protože na ní není co hrát. Pak ale přestává být zábavná i sama akce, protože těžko pocítit správný vztek či jiný důvod, který žene hrdiny kupředu. Přitom právě tohle Letterier dokázal s primitivní arénovou mlátičkou Utržený ze řetězu, kde donutil solidně hrát i pohybově gumového, ale herecky prkenného Jeta Li.
Stejně jako sebehorší film i Souboj titánů v sobě obsahuje zmiňované detaily, které nakrátko upoutají pozornost (třeba převoz přes řeku Styx má atmosféru), a také různé více či méně záměrné významové roviny dané dobovým kontextem.
Operuje se tu o oblíbeným tématem vysokorozpočtových filmů posledních let - vyvoláváním strachu (což je dobově příznačné k různým válečným a epidemickým kampaním) a liší se to od filmů z 80. let, které byly posedlé atomovou apokalypsou v různých podobách.
Stejně tak na americké poměry překvapí silně antináboženské ladění příběhu, naopak nepřekvapí upravení řecké mytologie do podoby, která odpovídá více křesťanskému náhledu (Zeus-Bůh, Hádes-Satan, Perseus-Ježíš). Jenomže, co s tím vším, když v kině zažíváte nudu, z níž jen bolí oči?
Souboj titánů bude hit, který (asi) nikdo nebude mít rád. Ale co se taky dalo čekat od snímku, jehož reklamní slogan zněl „This Spring Titans Will Clash". Představte si slogany jako „Toto jaro: Jehňátka budou mlčet, Rytíř bude temný, Jedi se vrátí, Drak bude vycvičen a Ve městě bude sex". Šli byste na to?
Jak vás znám, tak šli, ale pak byste nadávali.
| Souboj titánů | |
| Clash of the Titans | |
| Žánr: | Akční, Drama, Fantasy |
| Režie: | Louis Leterrier |
| Obsazení: | Sam Worthington, Gemma Arterton, Mads Mikkelsen, Alexa Davalos, Liam Neeson, Danny Huston, Jason Flemyng, Ralph Fiennes, Nicholas Hoult, Izabella Miko, Hans Matheson, Vincent Regan, Pete Postlethwaite, Luke Treadaway, Polly Walker, Jamie Sives ad. |
| Délka: | 106 minut |
| Premiéra ČR: | 15.04.2010 |
