Recenze - Mohlo to dopadnout strašně. Zpočátku to dokonce vypadalo jako aprílový vtip. Režisér Kenneth Branagh, který proslul adaptováním Shakespearových her na plátno (Jindřich V., Mnoho povyku pro nic, Othello, Hamlet, Marná lásky snaha), se pustí do comicsu Thor, v němž je hlavním hrdinou plavovlasý nordický bůh s velkým kladivem.

Roli Thorova otce Odina bude hrát shakespearovský titán Anthony Hopkins. Hlavní roli bude mít namakaný surfař a herec z mýdlové opery. Postavu strážce Heimdalla (jehož jméno by se dalo psát i jinak) hraje černoch. Postavu sličné vědkyně pak Natalie Portmanová. No zkrátka, působilo to opravdu jako mystifikační žert toho typu, jaký se kolektivně vyrábí na stránkách typu Onion.com nebo Somethingawful.com (v sekci Photoshop phriday).

Foto: Aktuálně.cz

I Portmanové to celé přišlo jako vtip a svou smlouvu podepsala se slovy "Je to superdivný, a proto do toho jdu." A to aniž četla scénář…  Kupodivu, výsledek potěší nejen cílovou skupinu diváků - tedy náctileté kluky, kteří by taky chtěli mít velké kladivo, případně dívky a ženy, jež by chtěly mít na hraní mýdlového surfaře s velkým kladivem - ale prakticky všechny lidi, kteří mají rádi comicsy a vědí, jak je těžké natočit je tak, aby na plátně nepůsobily trapně a směšně.

Jako větší Brad Pitt

Branagh nalezl způsob, jak nechat herce pronášet velmi patetické a fatální repliky, a přitom z nich nedělat úplné šašky. Docílil toho nejen správným obsazením a volbou přiměřených kostýmů. Dlužno dodat, že vysmívaný "surfař" Chris Hemsworth není žádný dutý manekýn a umí hrát, takže si nyní těžko na jeho místě přestavit někoho jiného. Jestliže byl původně zvažován Brad Pitt, tak Hemsworth vypadá trochu jako Pitt, hraje dokonce podobně, jako hrál Pitt svého Achilla v Troji, ale není tak zakrslý a hubený.

Foto: Aktuálně.cz

Branagh přišel také na to, že Thor nemůže nosit na hlavě helmu s křidélky, poněvadž by vypadal jako idiot, a že bude dobré nechat ho většinu filmu "v civilu" (tedy civilu z hlediska pozemských měřítek). Vážnost pak funguje díky kontrastu pravidel dvou světů - Thor pochází z jiné dimenze, kde je vše větší, osudovější a více "středověké", "antické" či "pohansky starověké" (jde o jakýsi historický pel-mel všeho, co předchází humanistické renesanci).

V této vzdálené dimenzi se odehrávají bitvy s ledními obry, z nichž by si protagonisté Pána prstenů ukákli do kamaší. Jakmile se ovšem Thor coby potrestaný marnotratný syn propadne "červí dírou" na planetu Zemi a pozbude část svých übermenschovských schopností, je neustále konfrontován s jinými měřítky a film se proměňuje v komedii typu Krokodýl Dundee. A na konci, když se na Zemi snese i velký "robotický ničitel" z jiné dimenze, dostáváme se do klasického comicsu typu Hulk a Iron Man.

Plán, který nemá obdoby

Foto: Aktuálně.cz

Právě s Hulkem, Iron Manem (kteří už mají své celovečeráky) a ještě s Captainem Americou (jenž bude mít samostatný představovací biják v červenci) utvoří společně skupinu zvanou The Avengers, která se dočká svého megaobřího blockbusteru v roce 2012 (kdy má už beztak nastat konec světa, takže co).

Vskutku - Thor je comicsový hrdina, který má asi nejpropracovanější, respektive nejrozlehlejší a nejsložitější fikční vesmír, důsledně vzato jich má dokonce víc (zde, zde, zde, zde a zde; tu poslední verzi bych jako film viděl nejraději). Nicméně není tak slavný a oblíbený jako jiní.
 
Plány studia Marvel propojit osudy svých různých hrdinů na plátně nemají v dějinách kinematografie obdoby. Ale samozřejmě to znamená tyto hrdiny předem představit, čili první celovečerní filmy jsou vlastně jen expozice k něčemu většímu - a přes výši rozpočtů a tun digitálních efektů jde jen o jakési "pilotní díly velkého seriálu".

Foto: Aktuálně.cz

Tomu odpovídá i menší množství akce, v níž navíc Branagh není tak zběhlý a nechává hodně na trikařích, případně na střihači. Rychlé střihy a občas relativně tmavý obraz tak poněkud negují efekt 3D formátu, s nímž se Thor jako první marvelovský film chlubí. Nebýt vše poháněno heroickou hudbou Patricka Doylea, asi by byl výsledný zážitek poloviční.

Thor je tedy nejlepší ve chvílích, kdy se buduje drama "intrik na královském dvoře" a potom ve své civilní části, kdy namyšlené a velikášské princátko působí v dnešních hyperkorektních Spojených státech amerických jako buran. Nestojí navíc žádné zvláštní přemáhání brát Thora jako odpočinkovou zábavu, protože - na rozdíl od mnoha jiných comicsů - v sobě nemá žádné problematické podtexty.

Foto: Aktuálně.cz

Chápejte to doslově

Někdo může být otrávený tím, že původní comicsoví tvůrci v čele se Stanem Lee chtějí své popkulturní hrdiny vidět jako postavy velkých tragédií a že by tradiční divadelní způsob přednesu měl být omezený právě na příběhy, které v sobě nemají dost niterné psychologie. Ale zdá se, že bez toho, aby hrdinové byli takto nadživotní, jsou zase herecké manýry z velkých divadel použité Branaghem na plátně nefunkční.

Rýpat do Thora, že je ztělesněním árijského ideálu nadčlověka, a že film tak nějak nechtěně propaguje nacistické nebo fašistické vidění světa, přitom nejde příliš důsledně - protože snímek tuto auru neustále zlehčuje. Thor není hrdina, s nímž se máme identifikovat, ale spíš ten, jehož sledujeme a maximálně mu přejeme, aby se trochu polepšil či si uvědomil, že má být lepší bytostí.

Míchání různých ras v domnělém "vikingském nebi" se zase jeví přijatelné proto, že jde o jinou dimenzi, kde zkrátka neplatí představy jednoho dávného pozemského národa.  Thorovi tedy nemůžete asi vytknout nic kromě toho, že to je jednohubka, jejímž cílem je nalákat vás na další a další filmy od Marvelu.

Jinak jde o dokonale zvládnuté řemeslo, které ani nemá satirické nebo psychologické ambice jako Iron Man či Hulk. Comicsové filmy se díky své sdělnosti a jednoduchosti velmi často vyjadřují k současnosti a ztvárňují různé typické strachy a touhy. Branaghův film se až překvapivě k naší realitě moc nevztahuje, pouze se snaží převést comics kořenící svým duchem hluboko v 70. letech do dnešní doby.

Naši "pozemskou realitu" pak využívá jen k úsměvné korekci prvků pocházejících ze vzdáleného "comicsově heroického světa", ale konceptem hrdiny jako takového se nezabývá. Pokud tedy někdo s narážkou na Friedricha Nietzscheho řekne, že "Thor filosofuje kladivem", opravdu v tom nemá cenu hledat metafory a chápejte to doslovně.