Recenze - S horory točenými „v první osobě" postavami snímku se v poslední době roztrhl pytel. Nejspíš tomu pomohl rozmach serverů jako YouTube a formáty typu reality TV. V době Záhady Blair Witch, která stála na počátku tohoto trendu, nebylo běžné, že se každý při troše štěstí mohl stát internetovou hvězdou.
Nyní však pořád častěji a raději nahlížíme do soukromí „obyčejných" lidí, a tak se i filmoví tvůrci stále víc pokoušejí udělat z „lidí jako my" hrdiny plátna. Ve většině případů tento dokumentaristicky laděný postup má vést především k autentičtějšímu vyvolání hrůzy. Někteří autoři se pomocí ale této techniky reflektují sám proces tvorby - kupříkladu na napětí mezi postavou a kameramanem v jedné osobě se pokládají otázky „co se dá a má natáčet".
Poslání a sobectví
Takto se tohoto stylistického prvku chytil George A. Romero v rámci své už skoro třicet let se rozvíjející zombie ságy. Deník mrtvých mimo jiné v rámci zombie hororu uvažoval nad rozdíly mezi altruistickým dokumentaristickým posláním a sobeckou touhou natočit dobrý film.
Autoři španělských zombie hororů REC a [Rec] 2 se zase s pomocí různých typů kamer dotkli problému, nakolik tento trend skutečně zvyšuje autentičnost, a nakolik naopak diváka udržuje v distanci tím, že kromě dokumentu připomíná i počítačové střílečky typu Counter Strike.
V roce 2007 se blairwitchovský recept na úspěch pokusil "bez otázek" zopakovat mladý režisér izraelského původu Oren Peli a jednoduchý trik opět zabral. Duchařina Paranormal Activity prezentovaná jako nalezený autentický záznam událostí ve strašidelném domě stála prý pouhých 15 tisíc dolarů a vydělala celosvětově desítky milionů.
Blair Witch byla ve své době originální a poměrně děsivá, Activity spíš otravná, nudná a jen sem tam lekavá, nicméně komerčně úspěšná - jako „horor, který si může natočit každý sám". Úspěchu se brzy chytilo hollywoodské studio, povolalo jiný tým, trochu navýšilo rozpočet (respektive výrazně, ale dva miliony dolarů stále představují směšnou částku) a v amerických kinech udělalo s dvojkou při otvíracím víkendu díru do světa. ˇ
Čtěte také:
Druhá Paranormální aktivita přilákala ještě víc diváků
Recenze: Paranormal Activity - a hrůza třepe kurníkem
Oproti jedničce přitom žádná výrazná změna: jiný dům, stejná historka. A nad ostatním „inovacemi" už zůstává rozum stát. Tvůrci „obohatili" stylistické prostředky o užití průmyslových kamer nainstalovaných v domě, takže můžeme častěji sledovat postavy při běžných činnostech či ve spánku. Výsledkem je ale ještě větší nuda, než bychom čekali.
Smích a výsměch
Popravdě si nemohu vybavit horor, který by byl méně strašidelný. Nepovedenější, neumětelštější kousky by se našly, na stupnici nudy a nezájmu však Activity 2 trhá rekordy neméně výrazně než v pokladnách. Značnou část filmu sledujeme opakující se záběry ze stejných úhlů bezpečnostních kamer a stejné dění před nimi.
Účelem asi mělo být pozvolné budování atmosféry; ale rytmicky opakované záběry na noční bazén, v němž se přízračně pohybuje čistič vody, by zapadly spíše do stylu současných artových filmů. Tady vyvolávají smích, lépe řečeno výsměch. Místo houstnutí atmosféry ji rozmělňují a jediné, co první půle může nabídnout divákům, je hra na „hádej, kdy se co pohne". Ani ta ale není moc zábavná, protože se nepohne skoro nikdy skoro nic. Po dlouhých desítkách minut pak sem tam bouchnou dveře a spadne pánev z držáku na zdi; no děs a hrůza!
Předchozí řádky zní asi moc jízlivě, jenže snímek působí jako precizně vymyšlený recept na nudu. Jakmile už se něco hrůzného začne dít, nehybné nezúčastněné průmyslové oko děsivý efekt spíš obrousí na minimum. Aby nedošlo k mýlce, nepoměřuji kvalitu hororů podle míry „strašení" - jenže obě Activity vlastně nic jiného nabídnout neumí a nejspíš ani nechtějí.
Ve všech podařených „first person" snímcích vzniká napětí. V Blair Witch jednak díky tomu, jak se dokument láme do hororu a pak díky konfliktům mezi postavami. Stokrát si můžeme myslet, že kameramanka a hlavní hrdinka v jedné osobě je hysterická pipka, ale taky se s ní nechystáme na piknik. Jde o dostatečně výraznou osobnost pro potřeby vyprávění.
Hrdinové Activity 2 jsou jak nevýrazní, tak otravní. Smrtící kombinace, přesto ve filmu ne a ne někdo umřít. Jediné konflikty, které v rámci rodiny vznikají, se točí kolem problému „ať natočim, co natočim, fotr na duchy neuvěří". A diváci nejspíš taky ne.
Co bylo záměrem
Skoro vše přízračné se odehrává kdesi za rohem, či ve spíži, kam nehybná kamera nevidí - ale ani z toho „neviditelna" napětí nevzniká. Kombinace dlouhých statických záběrů s amatérskou ruční kamerou vede jen k rozmělnění už tak trochu pochybného autentického efektu, který home video nabízí.
Horor jako žánr stojí na konfliktu řádu s chaosem; na setkání s monstrem, s neznámým, které přesahuje lidská měřítka a lidské chápání. Nemusí vylekat, ba dokonce ani děsit, ale měl by umět vyvolat zneklidnění, otřást jistotami. Tady se zdráhám jen hádat, co bylo záměrem tvůrců.
Čisté žánrové potěšení Activity 2 každopádně nenabízí; čekání na to, které noci přestane být onen čistič bazénu jediným pohybujícím se objektem ve spícím domě, připomíná spíš čekání na Godota. Rozhovory postav o rozdílu mezi duchy a démony nebo rádoby vtipná a rádoby mrazivá duchařská seance dvou teenagerů už působí zcela nemístně - jako z nejtuctovější duchařské vyvražďovačky.
Vypovídá to o dvou věcech. Že hlavním záměrem nejspíš bylo opravdu jen nacpat do filmu všechny možné prostředky, jak udělat za málo peněz hodně muziky. A pak o tom, že jediný způsob, jak tohle pomalé, a přitom překombinované nůďo přežít, je bavit se na cizí účet.
A to není těžké. Tak třeba během oné seance prozradí bytost ze záhrobí pouhá dvě slova - PUSSY a HUNT. A vzhledem k tomu, že ústřední mimino se jmenuje Hunter, se lze dobře udržovat v napětí čekáním, kdy konečně vyrazí Pussy Hunter na lov. Chlípné choutky na sebe sice nechají dlouho čekat, ale když nemluvně začne uprostřed jedné (bůhví kolikáté) noci ve spánku mysteriózně popojíždět po peřince, je jasné, že čekání se vyplatilo.
Abych snímek nemusel v průběhu opustit (což ze zásady nedělám, navíc by to nebylo profesionální), byl jsem prostě donucen chovat se jako zkouřený teenager, který se dětinsky baví nechtěně vtipnými momenty. Což nakonec skutečně otřáslo některými mými jistotami - že by tedy snímek naplnil své žánrové předpoklady?
| Paranormal Activity 2 | |
| Paranormal Activity 2 | |
| Žánr: | Horor |
| Režie: | Tod Williams |
| Obsazení: | Brian Boland, Katie Featherston, Sprague Grayden, Micah Sloat |
| Délka: | 91 minut |
| Premiéra ČR: | 16.12.2010 |
