Recenze - Film Jiřího Chlumského Martin a Venuše představuje mezi jalovými pokusy českých tvůrců o komediální žánr - s výjimkou vydařeného a inteligentního Okresního přeboru - spíše nadprůměrný počin. Má spád a slušnou kadenci slovních vtipů a situačních gagů a hlavně po jejím zhlédnutí člověk nemá pocit, že se právě probrodil břečkou nevkusu.  

Na stranu druhou obsahuje humor kolísavé kvality, který nijak nevybočuje ze sitcomových parametrů. A na to, aby film zanechal větší dojem v paměti, jsou všechny dějové peripetie příliš rozverné a odlehčené a nedávají divákům příliš prostoru pro to, aby s jeho hrdiny nějak moc cítili, báli se o ně nebo prožívali jejich dilemata.

Foto: Ateliér Favfilm

Vzor Poledňáková

Je to škoda, protože základní předpoklad dobré romantické komedie, tedy chemie mezi hlavními představiteli, funguje docela dobře. Martin (Marek Taclík) je vytížený manažer hračkářské firmy, který dostal nabídku, aby se i s rodinou přemístil za lépe placeným místem do Ruska. Vendula (Kristýna Boková) je doma se dvěma předškolními holčičkami a jedním batoletem a mateřský stereotyp kdysi nadějnou výtvarnici ubíjí.

Oba herci jsou ve svých rolích přesní. Taclíkovi sedí role nezodpovědného, přerostlého kluka, který tráví hodně času v práci a pitkami po ní a trochu moc spoléhá na partnerčinu věčnou toleranci.

Boková je zase přesvědčivá jako bývalá bohémka, které se stýská po uměleckém světě a úděl matky v domácnosti ji rozhodně nenaplňuje.

Foto: Ateliér Favfilm

Autoři navíc v úvodu představí další nadějnou postavu Martinova otce (Palo Lubovič), šarmantního bonvivána alkoholika, který ve svém vesnickém domku hulí jednoho pointa za druhým a jenž svého syna přinutí k opileckému souboji v páce. V něm Martin prohraje a zaváže se, že se postará na celý měsíc o děti, zatímco si jeho žena udělá zasloužené prázdniny.

Nenáročný večer v kině

Existují dvě možnosti, jak naložit s takovou premisou. Skýtá v sobě šanci natočit hořký pohled na generaci dnešních třicátníků s dětmi, na jejich životní rutinu a kompromisy, které dělají. Nebo je tu možnost rezignovat na hlubší výpověď, vzít výchozí situaci jenom jako kostru, na níž se dají navěšovat humorné scénky, soustředit se na roztomilost dětských herců a nenechat nikoho z diváků od počátku na pochybách, že by vše mohlo skončit jinak než povinným happyendem.

Foto: Ateliér Favfilm

Tvůrci si vybrali druhou možnost. Očividným vzorem pro zápletku s tatínkovským hlídáním byla „komedie století" Marie Poledňákové S tebou mě baví svět. Její úrovni se ale Martin a Venuše (s popisným dovětkem „aneb když táta hlídá") nepřibližuje.

Drama se tu v záplavě vtípků spíš jen tak markýruje a opravdové emoce postav se dají vycítit jen z Venduly v několika málo scénách, v nichž rozjitřeně koketuje se svým dávným ctitelem a uznávaným galeristou Alešem Sukem (Jan Budař v zábavné kreaci slizkého světáka).

Film trpí přemírou vedlejších postav a jejich epizod, což je nešvar, který je vidět u většiny českých filmových komedií z poslední doby.

Jeho poetika ale není naštěstí tak diblíkovsky rozverná jako u posledních kousků Marie Poledňákové a je sympatická alespoň tím, že nenormalizuje nevěru coby legitimní vzorec chování jako komedie Jiřího Vejdělka.

Jako tip na nenáročně strávený večer Martin a Venuše nemusejí zklamat. Ale od mladých scenáristek, kterými jsou Andrea Jarošová a animátorka Kristina Dufková, by člověk čekal, že se více budou soustředit na generační aspekty příběhu. Místo toho se pokusily dostát požadavkům na více méně vkusnou lidovou komedii pro masy.

Takhle ale hrozí nebezpečí, že scénář plně neuspokojí ani vrstevníky autorek, ani „nováky". Milovníci Poledňákové neocení narážky na mladou snobskou uměleckou scénu. A třicátníci se nebudou rozplývat nad roztomilými katastrofami způsobenými nezkušeným tatínkem při výchově jeho malých copatých princezen.