Recenze - Není celkem divu, že emblémem animovaného filmu režiséra Wese Andersona Fantastický pan Lišák je u nás nepříliš známé pití jménem cider. Alkoholický nápoj vyráběný na ovocném základě bývá srovnáván s limonádou, vínem i pivem, aniž tak docela zapadá do některé z těchto kategorií. Navíc je zrádně opojný a návykový.

Autor fotografie: Aktuálně.cz

Lišák bude i na plátně

Fantastický pan Lišák bude oproti původnímu plánu v ČR k vidění i na velkém plátně. Původní záměr byl vydat Lišáka jen na DVD. Tři pražská artová kina však po dohodě s distributorem snímek promítnou během května v HD kvalitě. Zde jsou termíny:

• Světozor: 7.-10. května
• Aero: 11., 17., 23. a 29. května
• Bio Oko: 5., 16., 21. a 30. května

Metafory s potravinami používané v recenzích zpravidla celkem primitivně naznačují, že recenzenti se k popisovanému snímku chtějí vztahovat spíše pomocí smyslů než skrze rozum. Úvodní odstavec tohoto textu není výjimkou. Pan Lišák je na první pohled skutečně především euforický zážitkový film, který osciluje mezi ovocnou sladkostí infantility a destruktivními spodními proudy alkoholu.

Důvodem jeho podmanivosti je precizně dávkované rychlé tempo rozkročené mezi slovním ping pongem provozovaným jednotlivými postavami a bleskovými vizuálními komickými efekty. Epileptické akce cartoonových grotesek se tu potkávají se štiplavou pohotovostí sitcomových dialogů.

Pár úžasných dnů Sodomy

Tato strhující show je ale zakotvená v mimořádně inteligentním rámci, takže naprosto nelze rozhodnout, zda je film určen spíše dětem, nebo dospělým. Příběh o panu Lišákovi, který tak dlouho kradl slepice, až ho trojice obávaných farmářů vyhnala z nory pomocí trhavin, totiž nemá téměř nic společného s bajkami ani s klasickými pohádkami.

Není to metafora lidské společnosti ani příběh s ponaučením, a už vůbec ne idyla. Jeho děj je modelovaný na principu dětské hry, kde jednotlivé postavy přebírají různé role, jejichž povahu ale postupně mění podle situace. Cílem je vyhrát, to znamená být za největšího borce a v ideálním případě zesměšnit ty, kteří se ke hře náhodou zvenčí přichomýtnou.

Na tomhle principu je vystavěná už původní kniha Roalda Dahla, která začíná bizarním popisem životních návyků trojice farmářů, kteří pak mají být ve zbytku příběhu za hlupáky (jejich charakteristika mimochodem svou výstředností připomíná charakteristiky dekadentních šlechticů z úvodu Sadových 120 dnů Sodomy). Pan Lišák je tu zase líčen jako ten, který má svou ženu nejraději, když mu říká, jak je úžasný.

Filmová verze vychází z knihy, ale zásadním způsobem děj rozšiřuje. Přidává k němu prvek rodinných i mezilidských vztahů, které nakonec mají podobná pravidla a směřují ke stejným cílům jako dětské hry - jen se jich účastní hráči považující se za dospělé. V podstatě stejný model jsme mohli vidět v předchozích filmech Wese Andersona, kde hlavním motivem střetávání postav byla jejich egocentrická ctižádost.

Mezi dospělými, dětmi a zvířaty není rozdíl

Fantastický pan Lišák přitom styl a vyznění Andersonových filmů nečekaně obohacuje. Jeho předchozí díla si na ose rodinných vztahů pohrávala s nejasnou hranicí mezi dětstvím a dospělostí a tiše naznačovala, že mezi obojím vlastně není žádný kvalitativní rozdíl.

Foto: Aktuálně.cz

Pan Lišák rozšiřuje spektrum postav ještě na říši zvířat. Nejde tu přitom o primitivní pojetí člověka jako zvířete obaleného nánosy civilizačních návyků, i když řada scén i promluv by takové chápání mohla naznačovat. Zvířeckost tu není chápána jako pravá přirozenost hrdinů, ale jen jako jedna z jejich přirozeností.

Když pan Lišák v jedné scéně pomocí latinských jmen odhaluje dispozice jednotlivých zvířecích druhů, jsou to schopnosti, které daná zvířata mají mimo jiné vedle toho, že jsou dobrými otci rodiny nebo vynikajícími právníky. Jestli snímek o jejich zvířeckosti vůbec něco říká, pak je to náznak jakéhosi opouštění této stránky jejich přirozenosti, které je stvrzeno závěrečnou scénou v supermarketu.

Čtěte také:
Fantastický pan Lišák už má fantastické recenze

Všechny postavy filmu ve skutečnosti stojí na neurčitém pomezí mezi zvířaty, dětmi a dospělými lidmi, přičemž jejich jednotlivé stránky získávají vrch podle momentální situace a mohou se během okamžiku změnit (geniální scéna Lišákovi návštěvy u právníka, která se zvrhne ve zvířecké syčení obou postav).

Foto: Fox

Poťouchlost i eleganci Pana Lišáka ještě přiživuje loutková stop motion animace, jež byla při natáčení použita. Oproti dnes dominující animaci pomocí počítačových 3D modelů nejsou loutky rozhýbávané po okýnku založené na geometrických útvarech, proto působí mnohem divočeji a přírodněji, což přesně odpovídá duchu snímku.

Proti přirozené fyzičnosti postav však stojí jejich lehce trhané pohyby a gesta prozrazující jejich umělé chování. Stojí v podstatě na prudkých kontrastech mezi dlouhými vyčkávavými pohledy a afektovanými gesty, které opět balancují uprostřed napodobování lidské a zvířecí mimiky. Postavy mluví a tancují, ale také všelijak prskají či plivou.

Fantastickému panu Lišákovi je snadné divácky podlehnout, protože je pro nás, stejně jako pro trojici odpudivých farmářů, zcela nepolapitelný. O postavách nelze říci, zda jsou to zvířata, která si hrají na lidi, nebo lidé hrající si na zvířata.

Nakolik jsme schopni se v nich poznat, natolik nás těší, že všechny ty podrazy, naschvály, erupce ješitnosti a nakonec i vědomí vlastní křehkosti (scény Krysákovy smrti a setkání s Vlkem), jež od nás hrdinové filmu odkoukali, tu stojí pouze jako prvky oné nezávazné dětské hry, kde pravidla určuje nejcharismatičtější a zároveň nejvlezlejší figura pana Lišáka.