Recenze - Není úplně fér útočit na hodně slabé kusy. Český snímek Bastardi vyprávějící o krutých poměrech na základní škole jako by však přímo volal po šikaně ze strany recenzentů: Kopněte si do mě, jsem tak špatný a směšný, že nemám konkurenci!
Ale kupodivu se tak neděje, všichni od něj dávají lítostivě ruce pryč. Někde tu byla překročena hranice mezi profesionálním a amatérským dílem a najednou se zdá, že by nebylo správné mít přísná kritéria. Jenomže to by snímek nesměl dráždivě deklarovat poměrně vysoké ambice a zároveň nepoužívat propagaci v duchu hodně lidových komedií.
Schválně, jak na vás působí, když si v oficiálních tiskových materiálech přečtete, že jde o "Příběh z prostředí praktického školství bez povrchností, klišé a přetvářek. Film je založen na reálném základě a ukazuje, jak to dopadne, když selže systém." A pak se podíváte na tento trailer nebo ještě lépe tuto delší ukázku? Nějaké selhání systému asi cítíte, nejspíš ale jiné, než o kterém mluví tvůrci.
Společná práce Trošky a Bolla
Projdete si pár dalších základních informací a celý projekt dostává mírně obludné rozměry. Scenárista, producent a představitel hlavní role Tomáš Magnusek býval také učitel a na základě svých zkušeností se rozhodl, že provede nemilosrdnou sondu do hlubin českého školství.
Nespokojil se ovšem s tím, že by projekt prezentoval jen na festivalu amatérského filmu, ale povedlo se mu výsledek protlačit až do kin. Nechybělo mu nasazení získat do různých rolí známé herce, na režisérský post dosadil Petra Šíchu, který před dvaceti lety natočil na svou dobu odvážný, drsný a atmosférický film z učňáku Silnější než já (inspirovaný případem spartakiádního vraha Jiřího Straky). Do dětských rolí obsadil neherce (zvláště romského původu), kteří se zalíbením "pičují" ostošest.
Zajistil si také důkladnou podporu v bulvárních médiích (kde se probírá hlavně scéna znásilnění, v níž účinkuje hvězda sitcomu Comeback, Kristýna Leichtová) a teenagerských časopisech (mediálním partnerem je BRAVO; soundrack složil slovenský rapper Rytmus), regionální deníky se mu dokonce podařilo přesvědčit, aby braly film vážně.
Jenomže když jdete do kina, setkáváte se s něčím, co připomíná plod společné práce Zdeňka Trošky a Uweho Bolla, případně nějakého tureckého režiséra akčních filmů. Drastické téma znásilnění a vraždy mladé učitelky a následné pomsty jejího bratra (rovněž učitele) je pojednáno jako kombinace lidově podbízivé frašky útočící na nejnižší pudy ("řekni 'prdel' a 'čurák' v jedné větě a kino se bude válet smíchy") a vyděračského a senzacechtivého exploatačního filmu; řekněme takového Kajínka v menším akčním a větším fyzickém měřítku nebo přece jen o něco lepšího Klíčku.
Je téměř nemožné zaujmout k takové kombinaci smířlivý nebo empatický vztah, protože to jakoukoli recenzi redukuje na vyjádření lítosti vůči hlavnímu strůjci toho všeho. Ano, Bastardi jsou splněným snem zamindrákovaného učitele, který asi celý život musel poslouchat posměšky na svou tloušťku, a frustraci z toho, že se mu nepodařilo stát se českou Michelle Pfeifferovou z filmu Nebezpečné myšlenky si vyventiloval tím, že se proměnil v Suplenta nebo Charlese Bronsona z Přání smrti.
Mimo, směšní, trapní a neschopní
Nemístná psychologizace a spekulace? I to je dost dobře možné, ale nabízí se jako první a nejpochopitelnější verze, která dovede ledacos omluvit. Mnoho pedagogů má před vstupem do praxe naivní ideály, s nimiž tvrdě narazí. Projdou si rozčarováním a skončí psychicky vyčerpaní a celoživotně zklamaní. Nedělám si iluze, jak je těžké být učitelem na základních školách, zvlášť pokud jsou na nich děti se sociálně slabých rodin.
Jedna věc je ovšem systém školství a druhá, jak o něm vyprávět ve filmu. A z toho, co vidíme v Bastardech, je zřejmé především to, že učitelé žáky nezvládají ne proto, že by jen žáci byli strašní (což jsou), ale proto, že sama instituce školství se svým biflováním, vyvoláváním k tabuli a ustavičně marném vynucování autority je beznadějně zastaralá.
Učitelé jsou naprosto mimo, směšní, trapní a neschopní a nezaslouží si nic jiného než pohrdání. Tradiční způsob výuky nefunguje - a to, co nabízí nový kantor (na povrchu sluníčko-uvnitř mstitel), taky nemá šanci zaujmout dnešní generaci (budeme hrát divadlo a vařit si spolu a chodit do přírody, ou jé, to je bájo).
Magnusek bohužel trpí i syndromem "starej mladej" (je ročník 1984!) a nějak mu (a jeho hrdinovi) nedochází, že chyba je v základním způsobu komunikace. Ve snímku nikdy nevidíme, že by v hodinách probíhalo cokoli konstruktivního a kreativního, nebo aspoň věcného; nikdo se nikoho na nic opravdově neptá, jen vnucuje nebo vyžaduje. A pak se diví, že mu žáci odsekávají a odmlouvají.
Existují dva základní důvody, proč selhávají filmy, které si troufají být realistické. Nestačí to, že předvedete něco, co z reality znáte. Ok, děcka mluví sprostě, fetují, jsou agresivní a mají brzo zájem o sex. Ale to, že to jen znovu a znovu ukazujete, neříká nic o příčinách toho, proč jsou taková a proč nemají zábrany ani ve škole.
Předváděním syndromů jen povzbuzuje všeobecnou společenskou nesnášenlivost; nic neosvětlujete, nepřispíváte k žádnému poznání. Možná si Tomáš Magnusek neuvědomuje, že jeho film je nakonec jen rasistická prasárna a vzbuzuje nenávist starších vůči mladším, a naopak.
Psychopatologický rozměr
Jenomže jeho autorské selhání jde mnohem dál. Realistické filmy jednak ukazují ony příčiny (a ne jen povrchní stereotypy, jakkoli dobře odkoukané a reprodukované), ale také by neměly ukazovat zjednodušující řešení, jinak jsou z nich zase agitky. Magnuskův přístup, který dokonce otevřeně hlásá v jednom rozhovoru "film je optimistický, protože ti grázlové jsou potrestáni", má už psychopatologický rozměr.
Pardon, máme být šťastní, že na školách učí magoři, kteří shazují žáky přes zábradlí nebo je věší za opasek na záchodě? Nebo se mi jen zdá, že závěr má být smutný v tom smyslu, že hlavní hrdina je narušený? Anebo tedy není? Kde je ten optimismus? V tom, že Tomáš Magnusek už chystá druhý díl? No, tak to už jsme opravdu nastoupili na cestu Přání smrti.
Ovšem Přání smrti byl velmi působivý a přesvědčivý film a ve své přesvědčivosti zvlášť nebezpečně manipulativní. Bastardi jsou hlavně nechtěně směšní. I kdybyste opomenuli, že pointa už zachází ve své dramatičnosti příliš daleko a brali snímek jako upřímnou a nešťastnou zpověď o současném stavu českého školství, tak vám v přijetí zabrání očividné scenáristické nesmysly a nedodělanosti.
Učitelé ze sborovny odpadávají jako Deset malých černoušků – během krátké doby jedna zemře, jeden dostane mrtvici, jednoho zbijí a už nikdy více se nevrátí, další učitelka na sexuální výchovu (která jediná, zdá se, zvládá situaci) se zjeví a pak najednou neexistuje.
Film se nám pokouší absurdně namluvit, že by policie u znásilněné a zavražděné učitelky nezajistila vzorky DNA, neudělala testy u podezřelých vyslýchaných kluků a "pro nedostatek důkazů" by je pustila a oni by dál chodili na školu, kde by to o nich všichni věděli/tušili, a dokonce by měli u spolužáků respekt.
Vše má být vysvětleno tím, že otec hlavního grázla je jakýsi bohatý podnikatel, který má advokáta, jemuž stačí přijít na policii a veškeré stíhání je v minutě zastaveno. Nejenže je to i při vší skepsi ohledně práce policie a justice přepísknuté, ale pak se nabízí otázka, co kluk z tak bohaté a mocné rodiny vůbec dělá na škole se sociálně slabými a inteligenčně zaostalými žáky. A to, že by náctiletým syčákům nahnal strach kněz, který jim pohrozí božím trestem, už patří do nějaké parodie, a ne "příběhu ze života".
Bude celkem zajímavé sledovat, jakého diváckého přijetí se Bastardům dostane. Osobně mě překvapilo, kolik lidí bylo v sále na běžném promítání pro veřejnost a jak často se smáli věcem, které nebyly vtipné, a naopak se nesmáli tomu, jak je to celé amatérské.
Na druhou stranu, pořád mi Bastardi ve své nedokonalosti připadají méně nebezpeční než třeba hity typu Román pro muže, Ženy v pokušení či Kajínek. Ve své řemeslné eleganci totiž o tom, že "takový je život", přesvědčují mnohem početnější publikum.
| Bastardi | |
| Bastardi | |
| Žánr: | Drama |
| Režie: | Petr Šícha |
| Obsazení: | Tomáš Magnusek, Ivana Buková, Ladislav Potměšil, Jana Šulcová, Eva Čížkovská, Kristýna Leichtová, Blanka Bohdanová, Jan Šťastný, David Novotný, Jan Přeučil, Bronislav Poloczek, Jaroslava Obermaierová, Saša Rašilov nejml., Patrik "Rytmus" Vrbovský, Jaroslava Hanušová, Radek Holub, Valentina Thielová, Jan Cimický, Alexander Hemala, Oldřich Velen, Věra Kubánková, David Dolanský ad. |
| Délka: | 80 minut |
| Premiéra ČR: | 28.10.2010 |
