Recenze - James Bond býval dlouhá léta zárukou solidnosti a víceméně neměnného elegantního designu; asi jako Rolls Royce. Jenže i sami producenti přišli na to, že se postava tajného agenta Jejího Veličenstva přežila.
Nesouvisí to ani tak s technikou, v níž byl vždy napřed a udával trendy, ale s ideologií. Co si budeme povídat, Bond je představitel bipolárního světa, zároveň tradičního kolonialismu - a k tomu šovinistické hovado.
Jistěže to velké části publika nevadí, nepřemýšlí nad tím do důsledků nebo si toho prostě nevšímá, a někomu to dokonce vyhovuje. Ale vedle ostatních akčních hrdinů-rebelů proti systému začala být Bondova stylizace obránce establishmentu neúnosná, v zásadě i nepřitažlivá, a co je nejhorší - změkčilá.
Blíže k Flemingovi
Pierce Brosnan měl jistě šarm a v oku sebeironickou jiskru, nicméně ve chvíli, kdy se ocitl do půli těla svlečený, nebyl schopný zatáhnout povolenou břišní stěnu, v každé akční scéně musel mít tři dubléry a občas mu vypomohly i ošklivé digitální efekty. Mladé publikum takový napomádovaný seladon nebere. Z bondovek se za Brosnanovy éry stala přehlídka okázalého životního stylu a recyklovaných zápletek.
Filmové bondovky nás vůbec naučily, že hrdina se nemusí vůbec snažit a ze všeho vyvázne téměř bez škrábance. Všechno za něj oddřou hi-tech hračky, on se jen směje padouchům do obličeje. Zapomíná se na to, že úplně první bondovky v 60. letech byly ve své době přijímány (a často i odsuzovány) jako mimořádně brutální filmy; teprve později si Connery začal ze své šarže trochu utahovat a sebeparodické dílo dovršil Roger Moore.
Ovšem spisovatel Ian Fleming uhnětl Bonda původně z jiného těsta. Ne že by restart série s Danielem Craigem odpovídal Flemingovým knihám dokonale, ale přinejmenším tu zůstal zachován jeden důležitý kontrast.
V Bondovi se ztělesňuje základní třídní rozpor britské společnosti - aristokratických gentlemanů a dělníků z ulice. Bond je především pouliční rváč, kterého oblékli do smokingu, aby za svou vlast dělal špinavou práci, nikoli gentleman.
Osobní Bond pro nové milénium
Bondovská série s Craigem ukazuje hrdinu v době, než se stal tím, koho známe. V Casinu Royale tuto přeměnu, respektive neučesané dorůstání do budoucí ikony, vzala zřejmě většina publika pozitivně - soudě podle tržeb, diváckých i recenzentských ohlasů.
Série znovu víc zdůraznila roli fyzické bolesti a fixaci na náhradní matku M, zbavila se profesionální mantry "nic osobního" a potlačila roli technických vychytávek. Zachmuřený, rychlejší, akčnější, v jistém slova smyslu realističtější - to je Bond pro nové milénium, který dovede imponovat mladšímu publiku i bondovským znalcům, kteří znají prehistorii.
V Quantum of Solace ovšem čeká diváky další zkouška či přímo zrada. Příběh se naprosto otevřeně staví proti dělení zemí na dobré a špatné podle jakési imaginární osy Zla a stojí za utrpením zemí Třetího světa.
Británie i Amerika kšeftují s teroristy, oligarchy a globálními intrikány a Bond je kladnější postava jen díky tomu, že shodou okolností jde na své cestě pomsty po parchantech, kteří škodí ekosystému.
Napínavá změna stylu
Quantum of Solace působí vůči diváckému komfortu nepřátelsky úplně vším. Počínaje divným názvem (správný překlad, na nějž si český distributor netroufl, by byl Úplně nejmenší množství útěchy) i okamžitým skokem do děje - úvodní sekvence začíná pár minut poté, kde skončilo Casino Royale.
Stejně jako zběsilým, záměrně nepřehledným střihem v úvodní automobilové honičce, zvláštním vztahem k hlavní bond girl (s níž se 007 nevyspí!) i takřka úplnou nepřítomností technických hraček.
Největší šok, test či přímo zklamání diváckých očekávání však nevyvolává cílené popírání bondovských klišé a gest (Bond zase neví, co pije, a je mu to fuk), ale změna stylu. Producenti se odvážně rozhodli natáhnout bondovské schéma na úplně jiné kopyto, protože značka je natolik silná, že to vydrží - a právě v napětí mezi starým a novým a rozpoznávání oněch posunů se odehrává většina diváckého potěšení.
Nová bondovka je - ač to u filmu za čtvrt miliardy dolarů zní paradoxně - velmi abstraktní. Abstraktně působí střihová skladba, kdy se za sebou ládují nesouvislé detaily, či dokonce fragmenty objektů, nebo se prostřihávají dva nesouvislé děje, které při porovnávání získávají symbolickou hodnotu.
Tak vypadá úvodní honička, při níž se prostě nelze zorientovat a člověk jen cítí tu rychlost, nárazy, adrenalin. Nenabízí se nám objektivní pohled na akci, ale jen informace o jejím subjektivním prožívání.
Výtvarná exkluzivita
Při stíhání protivníka v kanálech a ulicích se - jako kdyby to natočil Ejzenštejn - prostřihává na koňský závod. (Ruský formalista by jen potlačování stávky prostřídal porážením a vykrvováním dobytka.) Ve vídeňské opeře se pak vraždění při árii z Pucciniho Toscy prolne s akcí Bonda proti poskokům padoucha Dominica Greena.
Dvaadvacáté pokračování je první bondovkou, která navazuje přímo na předchozí film, a to bez velkého vysvětlování. Rovněž je to první snímek s 007, kde nezazní ani jedna varianta hlášky "My name's Bond, James Bond" či "The name´s Bond, James Bond.".
Minimálně z těchto sekvencí se dá poznat, že producenti a režisér si byli dobře vědomi toho, v čem se Bond vymyká jiným akčním filmům. Jeho exkluzivita tkví v tom, že je podstatně výtvarnější - je to vlastně paperbackový brak podávaný hodně vysokým, vznešeným a luxusním stylem.
Quantum of Solace vypadá jako triumf designérů: abstraktní estetika úvodních titulků kombinující retro barvy, geometrické linky, zatemněné siluety a sypký písek se v jisté obdobě přesouvá i do hrané části, kde je finálním dějištěm poušť - abstrakce v přírodní formě.
Putinův mladší bratr
Tvrzení, že z Bonda se stává průměrný akčňák, je čirý nesmysl daný velice nepozorným (obvykle jen jednorázovým) sledováním a neschopností napojit se na film, který nesplňuje osobní představy o tom, co je "správně bondovské".
Nejde ani o nápodobu Jasona Bournea a Ramba, ani sériových výrobků z továrny Luca Bessona. Akce není točena a stříhána jako Bourne (jiné kamery, jinak velké rámování, jiná délka záběrů), Bond ručně zabije jen pár lidí a nikdy se nepředvádí. V očích diváků pouze vzniká dokonalá optická iluze, že film je plný krvavých vražd a Daniel Craig bezcitný řezník a mladší verze Vladimira Putina.
Ostatně ona ani ta putinovská podobnost přece nevadí. Jednak tajní agenti vypadají spíše jako Putin a Craig, jednak sám Putin je v Rusku sexsymbol a z Craiga prýští přitažlivý testosteron. Stejně tak není pravda, že by Bond v posledních dvou filmech byl bezcitný a bez vtipu.
Experiment v rámci mantinelů
Naopak, Bond nikdy neměl tolik zdravého sebevědomí plynoucího z jeho alfasamčí fyzické nadřazenosti, ale zároveň nikdy nebyl tak zranitelný a citlivý. Způsob, jakým se chová k ženám v Quantum of Solace, v sobě nese už jen zbytkové stopy misogynského pohrdání.
Další optická iluze, jíž kupodivu podléhají staromódní ženy - ty by raději byly více věcmi než lidskými bytostmi, které Bond respektuje. Alfa samec s přirozenou akceschopností zkrátka není totéž, co šovinista, jehož pocit vyvolenosti se udržuje jen uměle, v rámci zbytečné tradice.
Přiznávám, že se mi nová verze Bonda ohromně líbí a cením si odvahy tvůrců experimentovat v rámci určitých mantinelů. Quantum of Solace je pro mě jakousi art procházkou bondovským potenciálem, která má šanci zapůsobit jak na mladší publikum, které kašle na konvence, i na vnímavější diváky, kteří vidí ve všech zmiňovaných posunech smysl a působí jim radost estetická abstrakce.
Uprostřed zůstávají nešťastníci, jejichž mentalita v zásadě odpovídá psychologii malých dětí: "Mami, povídej mi zase tu samou pohádku úplně stejně."
| Quantum of Solace | |
| Quantum of Solace | |
| Žánr: | Akční, Dobrodružný, Thriller |
| Režie: | Marc Forster |
| Obsazení: | Daniel Craig, Olga Kurylenko, Gemma Arterton, Judi Dench, Jeffrey Wright, Giancarlo Giannini, Jesper Christensen, Mathieu Amalric, Neil Jackson, Oona Chaplin, Anatole Taubman, Joaquín Cosio, Tim Pigott-Smith, Rory Kinnear, Fernando Guillén Cuervo, Simon Kassianides, David Harbour, Jesús Ochoa, Stana Katic, Mark Wakeling ad. |
| Délka: | 102 minut |
| Premiéra ČR: | 06.11.2008 |
