Poseidon je letní blockbuster, jak má být. Režisér Petersen má ostatně s blockbustery i s mořským živlem bohaté zkušenosti skrze filmy Dokonalá bouře či Ponorka. Přesto si v amerických kinech Poseidon zase tak dobře nevede. Asi že hrdinský patos stříká na všechny strany jako ta masa vody, kterou loď rozráží svým majestátním trupem.
Blíží se silvestrovská půlnoc a na palubě tohohle luxusního zaoceánského korábu, na jaký je i Titanic krátký, se schyluje k nejbujařejším oslavám. Ještě se rychle seznámíme s ústředními hrdiny: s krásnou Jennifer, jejím snoubencem a jejím starostlivým otcem, bývalým starostou New Yorku. S dobrodruhem Dylanem Johnsem. S krásnou matkou a jejím šikovným synkem. A do třetice s krásnou černou pasažérkou.
Ženskou sestavu ještě doplňuje zpěvačka Fergie z oblíbených Black Eyed Peas v roli hlavní hvězdy večera. Krásu ovšem brzy přehluší bouchání špuntů od šampaňského, balónky a konfety. A vlna - vlna takzvaně bludná, která se se vší digitální parádou řítí přímo na loď. Otočí plavidlo vzhůru a boj o život a nalezení cesty z lodi, která je postupně zaplavována vodou a zasahována rychle se šířícím ohněm, může vypuknout.
Jeho aktéry je samozřejmě výše zmíněná skupinka. Je poskládaná s až dojemnou pečlivostí: tři krasavice, dva soupeřící kohouti na jednom smetišti, v tomto případě spíše vrakovišti, samozřejmě dítě, homosexuál a jeden excentrický opilec, který nemá v daném kontextu úplně adekvátní přezdívku Klikař Larry.
Na první pohled upoutá množství mrtvol přizdobujících scénu. Záběrů, v nichž někde v pozadí neleží nějaké mrtvé či alespoň zkrvavené tělo, je v Poseidonu pomálu. Ale to patří k věci a vlastně to působí mrazivě realisticky; a jsme zase u toho letního horka.
Po velkolepé katastrofické scéně, při níž se křižník převrátí na své vypasené břicho, pochopitelně následuje řada dalších, v nichž se hrdinové dostávají do úzkých. Třeba složité překonání výtahové šachty, kdy se jim nad hlavou kinklá výtah, který se v nejbližším okamžiku pravděpodobně utrhne...
Takových naschválů je tu spousta a pravidla a klišé žánru jsou naplněna tak důkladně, že mnoha překvapení se tu vlastně nedočkáte. Je jasné, že máte-li v týmu bývalého hasiče, přijde několik efektních požárů. Máte-li v týmu klaustrofobičku, pak je pravděpodobné, že uvíznete v oné šachtě. A máte-li v týmu dítě, tak jeho tenká ručka určitě také přispěje k vaší záchraně.
Ostatně nějaké překvapení v remaku slavného filmu z roku 1972 ani čekat nelze. Nový Poseidon přesto má své opodstatnění: krom přenesení děje do současnosti díky technologickému pokroku překypuje efekty, i když občas až trochu samoúčelně.
Vzpomeňte si na Cameronův Titanic a vynásobte si jeho efekty třikrát; to dodává Poseidonu kouzlo. A v tom okouzlení efekty, požáry a mořskými vlnami možná zapomenete i na to, jak je ten film vyspekulovaný, jak slabé má dialogy a jak jsou někteří herci prkenní či slizcí.
Znáte katastrofické scénáře, říká v úvodu kapitán bývalému hasiči Robertu Ramseyovi. Ano, známe. Bývají předvídatelné, hodně hrdinů v nich zemře a hrstka těch nejcharismatičtějších přežije. Ale za tu letní zábavu spousta klišé, vody, ohně a mrtvol nakonec stojí.
Poseidon (Poseidon), USA 2006. Scénář Mark Protosevich, režie Wolfgang Petersen, kamera John Seale, hrají Kurt Russell, Josh Lucas, Richard Dreyfuss, Jacinda Barrettová, Emmy Rossumová, Mike Vogel, Mia Maestro, Jimmy Bennett, Andre Braugher a další. 97 minut, distribuce Warner.
