V polovině července se do kin chystá třetí díl znovuoživené Planety opic s přídomkem "Válka". Vrací se režisér Matt Reeves, který si připsal už předešlý díl "Úsvit", i Andy Serkis, herec proslavený coby Glum z Pána prstenů. Ten se specializuje na postavy vytvořené skrze technologii motion capture - opět bude předlohou pro opičího vůdce Caesara. Proti němu bude stát Woody Harrelson v roli vůdce lidského odboje proti rostoucí síle primátů.
Vyčerpaná značka? Ale ne
Planeta opic existuje přes padesát let. V roce 1963 spatřila světlo světa francouzská kniha Pierra Boullea, jež se o pět let později dočkala dnes již kultovní americké adaptace v režii Franklina J. Schaffnera. Film se často objevuje v žebříčcích nejlepších a nejoblíbenějších sci-fi všech dob.
Následovalo dalších devět filmů a dokonce televizní seriál. Zprvu přelomové opičí masky však, stejně jako celá série, začaly stárnout. Když počátkem osmdesátých let série končila, nešlo zrovna o velkolepé rozloučení. I přes trvající chválu originálu se mělo za to, že značka je vyčerpaná.
O dvacet let později to jen potvrdil Tim Burton, který se v roce 2001 pokusil o remake s Markem Wahlbergem v čele. Mělo jít o komerční trhák, jímž se podivínský režisér pokusil zopakovat úspěch svého Batmana. Nákladná a stejně draze propagovaná produkce však skončila komerčním fiaskem a odmítnutím publika. Zdálo se, že Planeta opic se už nevrátí.
V roce 2011 však Hollywood prahnul po serializovaných produkcích a výrazných titulech, okolo nichž se dá obchodní strategie naplánovat na několik sezón, aby se obrovské náklady na vznik a distribuci vrátily alespoň z merchandisingu.
Internet byl vůči filmu s legračně krkolomných názvem "Rise of the Planet of the Apes" velmi nedůvěřivý a ještě těsně před premiérou se zdálo, že ani upoutávky plné strhujících efektů nezabrání další finanční katastrofě. Nakonec ale film režiséra Ruperta Wyatta vydělal při relativně skromných nákladech 100 milionů dolarů pětkrát tolik, což stačilo producentům jako signál, že značka přece jenom žije. Druhý díl stál už dvakrát tolik a vydělal 700 milionů.
Nyní se tedy chystá trojka, od níž se čeká ještě o kus lepší komerční výsledek. Upoutávky proto slibují, že konflikt mezi lidmi a opicemi vygraduje v ještě větší bitvy, v nichž se ukáže, kdo si zaslouží stát na vrcholu potravního řetězce.
V šedesátých letech se konečně začalo otevřeně usilovat o rovnoprávnost Afroameričanů a Planeta opic byla alegorií vztahu mezi rasami. Zatímco jedni ji považovali za varování, že "zvířata" mohou pokořit i "nadřazenou" vrstvu, jiní naopak poukazovali na to, že kdyby lidé dali opicím náležitá práva, nemusely by si je vzít násilím.
Tato témata by však dnešnímu mladému publiku byla nesrozumitelná. Aktuální verze se tedy soustředí na environmentální motivy, kdy proti sobě lidstvo vlastní bezohledností a arogancí obrátí přírodu.
Vrchol sebemrskačství
Nová sada Planety opic je vrchol sebemrskačské tendence zobrazovat lidské pokolení jako zlé a zkažené. Divák nakonec fandí opicím, aby vojáky zlikvidovaly a nastolily jinou, jistě lepší a spravedlivější společnost.
Jde o zvláštní paradox: publikum pohrdá vlastním živočišným druhem a ztotožňuje se s ideálem přírody oproštěné od člověka. V případě nové Planety opic jsou tyto emoce o to podivnější, že film si zakládá na úchvatných počítačových tricích a chlubí se tím, že je vrcholem lidské techniky. O pádu civilizace však vypráví jako o něčem očišťujícím.
Bude zajímavé sledovat, jak se série v této dvojakosti ve svém třetím dílu Válka o planetu opic posune. Do českých kin vstoupí 13. července.
