Odvaha milovat klasika Clauda Lelouche vypráví příběh pouliční zpěvačky jménem Shaa, která kvůli touze po úspěchu opustí svého druha, Itala Massima. Nakonec je to ale on, kdo má úspěch, což Shau frustruje natolik, že o tom sepíše knihu.
Krom nich se ve filmu vyskytují ještě sestry-dvojčata, další Ital coby výrobce pizzy a spousta nápadných odkazů na značku Christian Dior, nemluvě o klišé boha zobrazeného jako bezdomovce.
Navíc je snímek naditý řadou rádoby hlubokomyslných řečí, paralel mezi osudy hrdinů a příběhem Jidášovy zrady. To tvoří v součtu výsledek stejně povrchní, líbivý, mondénní a uhlazený jako jiné francouzské dojáky tohoto druhu. K tomu se ještě přidává téměř nepřetržitě znějící sladká hudba.
Lelouch má za sebou čtyřicetiletou režijní kariéru, z níž pořád nejvýš ční romance Muž a žena. Jeho cit pro lehce absurdní postavy a situace tu sice pořád odkudsi probleskuje, stejně jako sklon k melodramatičnosti. Jenže těch postav i situací je nezvladatelné množství a jejich absurdita často hraničí s nesmyslností.
To Francois Ozon, jenž v poslední době zaujal snímky 8 žen, Bazén či 5x2, má nejspíš ještě mnohé před sebou. Na rozdíl od hrdiny jeho filmu Čas, který zbývá - mladého homosexuála Romaina, fotografa povrchního světa módy (ne náhodou se vybaví Antonioniho Zvětšenina). Ten se hned v úvodu dozví, že má rakovinu a před sebou jen pár týdnů života.
Odmítne léčbu a poté sledujeme onen zbývající čas. Zpočátku se Romain vzpírá, přestává brát ohledy na okolí, pohádá se se sestrou a rozejde s přítelem Sašou. Svěří se jen babičce, prý proto, že také ona brzy umře.
Hrůza z blížící se smrti - podobně jako v Invazi barbarů - ale nakonec paradoxně vede ke smíření. Romain přijme i nabídku neznámé ženy, aby se stal otcem jejího dítěte kvůli neplodnosti jejího manžela.
Ten se pak účastní i scény plození. Scény zvláštní, ale vlastně něžné, což naopak nelze říct o protikladném a explicitním obrazu z první poloviny, kde se Romain miluje se Sašou či analogickém výjevu - scéně z gay klubu. I závěrečný obraz z pláže má sílu, jakou většinou závěry na mořském břehu mívají.
Čas, který zbývá je film malý a vlastně nenápadný. Z herců nejvíc zaujme Jeanne Moreauová v roli zmíněné babičky, i když retrospektivy z dětství tu působí trochu rušivě.
Přesto představuje ukázku toho lepšího ze současné francouzské kinematografie. Je možná nostalgický i sentimentální, ale není zahlcen nostalgií ani sentimentem jako Odvaha milovat. Lelouchovi už nejspíš filmový čas trochu vypršel, zatímco Ozon stále má odvahu milovat...
Odvaha milovat (Le courage d´aimer), Francie 2005. Scénář a režie Claude Lelouch, hudba Harald Maury, hrají Mathilde Seignerová, Maiwenn Le Besco, Massimo Ranieri, Michel Leeb a další. 103 minut, distribuce Falcon. - Čas, který zbývá (Le Temps Dui Reste), Francie 2005. Scénář a režie Francois Ozon, kamera Jeane Lapoirie, hudba Valentin Silvestrov, hrají Melvil Poupaud, Jeanne Moreauová, Daniel Duval. 85 minut, distribuce HCE.
