Terry Gilliam svou Krajinu přílivu představil na letošním karlovarském filmovém festivalu. Už tam snímek vyvolal nadšení. Michael Palin prý Gilliamovi řekl, že je to buď nejlepší, nebo nejhorší film, jaký kdy natočil. My se přikláníme k té první možnosti.
Malá Jeliza-Rose žije se svými rodiči. Je zvyklá tu se poprat o čokoládu se zdrogovanou matkou, tu podat skříkačku zdrogovanému otci. Pak matka zemře a malá Jeliza-Rose se s tatíkem Noahem vydává na venkov, do texaské pustiny, kde stojí zpustlý dům po babičce.
Otec tu záhy upadne do dalšího (věčného) drogového spánku a dívenka začíná objevovat svět kolem. Seznámí se s děsivou čarodějnicí Dell, zamiluje se do jejího postiženého bratra Dickense a stará se trpělivě o mrtvolu svého otce.
Bloudění po vyprahlém okolí strašidelné barabizny zpříjemňuje Jelize-Rose povídání se čtyřmi hlavičkami bárbín, které s sebou vláčí. I když ona je vlastně schopná povyprávět prakticky s kýmkoliv, resp. čímkoliv s mrtvolami, přízraky, zvířaty i s krajinou kolem.
Gilliam mluvil o tom, že chtěl v Krajině přílivu zhmotnit dětské představy o světě, zároveň jejich svět odmytizovat. To se mu očividně daří: v Krajině přílivu nechybí magické myšlení malé Jelizy-Rose, která předpokládá, že svět je takový, jaký by chtěla, aby byl.
Celý film stojí právě na té malé holčičce a Jodell Ferlandová ji ztvárnila fantasticky. Jako temnou Alenku v říši divů, která objevuje svět za zrcadlem a možná ještě dál, má pořád dobrou náladu, nikdy se nenudí a je schopná čehokoliv.
Klidně by to mohl být všechno jen sen - sen malé Jelizy Rose, kterým se odpoutává od neradostné reality. Sen jejího otce Noaha při jednom z jeho raušů, sen mentálně postiženého Dickense nebo jeho diktátorské sestry Dell. Nebo sen oněch čtyř barbie hlaviček.
Možná nejvíc šílený sen samotného Gilliama. Krajina přílivu je totiž především krajinou Gilliamovy imaginace. Kromě matek, které se se tu svými dcerami perou o čokoládu, se v něm prohánějí mluvící veverky, jednooké čarodějnice i muži v neoprénu. Žraloci tu jezdí po kolejích a nejvíc místa tu je pro lehce (i těžce) absurdní humor i poetické hrátky s realitou.
Krajina přílivu je strašidelným hororem i temnou pohádkou. Některým divákům může připadat trochu morbidní sledovat dvě hodiny dívčina otce, který postupně bledne, vyrážejí mu mrtvolné skvrny, lezou po něm mouchy a následně je dokonce vypreparován, aby déle vydržel.
Nebo sledovat spolu s Jelizou-Rose soulož Dell s dodavatelem potravin. Ale ve světě Gilliamovy imaginace nic konvenčního čekat nelze. Lepší je se necht tímhle fascinujícím snem unášet hloub a hloub. Třeba se pak konečně naučíte mluvit s hlavičkami panenek.
Krajina přílivu (Tideland), Velká Británie/Kanada 2005. Scénář Tony Grisoni a Terry Gilliam, režie Terry Gilliam, podle knihy Tideland Mitche Cullina, kamera Nicola Pecorini, hrají Jodell Ferlandová, Janet McTeerová, Brendan Fletcher, Jennifer Tillyová, Jeff Bridges a další. 122 minut, držitel práv HCE, distribuce Falcon.
