S velkým zájmem i ohlasem diváků se setkala projekce filmu Lásky jedné plavovlásky režiséra Miloše Formana v newyorském Muzeu moderního umění, která ve čtvrtek odstartovala dvoutýdenní prestižní retrospektivu kompletního Formanova filmového díla. Postupně se na ní představí Formanovy snímky natočené v 60. letech v jeho rodném Československu i filmy vzniklé později ve Spojených státech, včetně Oscary ověnčeného Přeletu nad kukaččím hnízdem a Amadea.
Oba režisérské životy, československý, který skončil emigrací v roce 1969, a americký, se podle Formana "v podstatě neliší". Vždy vypráví příběhy o lidech. "Lidi bez ohledu na to, jakým jazykem mluví, jakou mají barvu kůže, jsou stejní. Podstata člověka je všude na světě stejná. Vlastně vykládám pořád to stejné o těch samých lidech," řekl režisér po projekci.
Muzeum moderního umění (MoMA), které má archiv s 25.000 filmů, nepořádá podobné retrospektivy často. Podle kurátorky Formanovy přehlídky Jytte Jensenové tak dvě do roka. Na příští sezonu chystá podobnou retrospektivu Formanova spolupracovníka a generačního souputníka Ivana Passera.
"Úplnou retrospektivu žijících autorů pořádá MoMA skutečně jen v případě významných režisérů nebo herců," potvrdila česká filmová historička působící v New Yorku Irena Kovářová.
Pro všech 17 Formanových filmů, s výjimkou Vlasů, pořídilo MoMA nové promítací kopie. "Oni se o to ohromě postarali. Byla to nejlépe vypadající kopie, jakou jsem od premiéry viděl," řekl Forman na adresu Lásek jedné plavovlásky promítaných v MoMA.
"Jsem sentimentální, koukal jsem na to a všechno se mi tak vracelo zpátky ve vzpomínkách. Na spoustu věcí jsem už zapomněl, vždyť to je doba, co jsem ten film neviděl. Takže jsem se na to díval jako objektivní divák - skoro," dodal s úsměvem režisér, který za tři dny oslaví 76. narozeniny. I po třiačtyřiceti letech od natočení by ale na filmu nic neměnil.
Hvězda Formanových českých filmů Lásky jedné plavovlásky a Černý Petr, nyní pětašedesátiletý dětský lékař v kanadském Torontu Vladimír Pucholt, vzpomíná na natáčení s Formanem s radostí. "S Milošem byla vždy spolupráce neobyčejně hezká," řekl. "On má ohromnou vlastnost - rozezná, když člověk hraje, kdy to je falešné. Miloš na to má ohromný sluch. Vždy to rozpoznal a dokázal to vyřešit tak, aby to bylo, jak to mělo být." Například při natáčení Černého Petra v roce 1964 to působilo, "jako bychom ani netočili, dělal to tak lehounce, až to bylo podezřelé".
Pucholt připomněl i Formanovy spolupracovníky Ivana Passera a Jaroslava Papouška. "Byli to výborní kamarádi, kteří se doplňovali. I když Miloš byl na place hlavní, vždy tam byl Passer, který mu něco pošeptal," zavzpomínal.
Podle něho není pravda, že scény ve Formanových filmech byly improvizované. Na začátku se "vědělo v obrysu", o co by mělo jít, ale pak se tvrdě zkoušelo, až se dialog nakonec našel. "Všechno bylo naprosto přesně zkoušené," zdůraznil.
Pucholt, který byl koncem 60. let považovaný v Československu za jeden z největších hereckých talentů, se v roce 1968 rozhodl pro emigraci. "Problém byl vtom, že u nás (v Československu) nastala taková situace, že kdybych tam býval zůstal, tak můj život by byl pravděpodobně zmařený." Kdyby mohl, v herecké kariéře by pokračoval. "Ale situace se tam změnila. Dovedu si představit, že v mém postavení by mě najednou začali nutit hrát role, které by sloužily režimu a ničemu jinému," řekl.
Z Formanovy české tvorby uvidí newyorské publikum také jeho polodokumentární prvotinu Konkurs (1963), celovečerní filmy Černý Petr (1964) a Hoří, má panenko (1967) a televizní Dobře placenou procházku z roku 1966.
Taking Off, svůj první film v zámoří, natočil Forman v roce 1971, ale věhlas mu přinesl až o čtyři roky pozdější Přelet nad kukaččím hnízdem. Snímek jako jeden z pouhých tří v celé historii americké filmové akademie získal Oscara ve všech pěti hlavních kategoriích - za nejlepší film, režii, scénář a pro nejlepšího herce a herečku v hlavní roli.
Druhého Oscara si Forman odnesl za Amadea z roku 1984, který získal celkem osm cen akademie, z toho dvě připadly českým umělcům, scénografovi Karlu Černému a kostýmnímu výtvarníkovi Theodoru Pištěkovi. Tvůrčí štáb tehdy přivedl Forman do Prahy, která posloužila jako filmové exteriéry.
Newyorská přehlídka má na programu také filmy Vlasy (1979), Ragtime (1981), Valmont (1989), Lid versus Larry Flynt (1996), Muž na Měsíci (1999) a zatím poslední Goyovy přízraky uvedené do kin v loňském roce. Naopak pohled na Formanovu tvorbu nabídne dokument české režisérky stejné generace Věry Chytilové s názvem Chytilová vs. Forman z roku 1981. Přehlídka také obsahuje Formanovy příspěvky do antologií Viděno osmi o olympiádě v Mnichově v roce 1972 a Schází mi Sonja Henie (Nedostaje mi Sonja Henie), která vznikla v roce 1971 na okraj bělehradského filmového festivalu.