V létě se stal hitem německých kin snímek Životy těch druhých; nedávno pak získal titul evropský film roku.
Ale snímek o špiclování občanů NDR vyprávěný pohledem agenta Stasi není jediným zástupcem trendu, který se nechce dívat na minulost jednoho z nejtvrdších komunistických režimů s nostalgií a pobavením. Patří k nim i film Červený Kakadu režisérky Dominique Grafové.
Životy těch druhých se odehrávají na sklonku režimu, Kakadu naopak v roce 1961, kdy se začala stavět nechvalně proslulá zeď oddělující východní a západní Berlín.
Příběh z východního Německa sleduje milostný vztah mezi scénografem Siggim a zakázanou básnířkou Luise. Ta ho seznámí nejen s tanečním klubem Der Rote Kakadu, ale i se svým impulzivním manželem…
Snímek si o víkendu odnesl hlavní cenu z marockého festivalu v Marakeši, což by možná nebylo tak podstatné, kdyby tu porotě nešéfoval slavný režisér Roman Polanski. "Chtěli jsme ocenit film, který je pravdivý a oživuje bolestné období v paměti mnoha národů," řekl.
"Doposud se společnost soustředila hlavně na osudy obětí. Ráda se nechávala bavit východoněmeckými suvenýry ve filmech, kde se NDR jevila jako obskurně zábavná země, v níž ale pořád platily lidské hodnoty," napsal nedělník Welt v recenzi Života těch druhých.
"Je to jiný film než předchozí ostalgické snímky, které vyprávějí o NDR, jako by to byla podivná pohádková země," znějí ohlasy na Červeného kakadu. "Zobrazuje brutalitu počátku 60. let a současně vypráví zcela protikladnou love story. Tenhle film mne z ostalgie vyléčil."
Na její vlně se vezlo několik úspěšných německých snímků. V roce 1999 vznikl film Sluneční alej, který se odehrává v roce 1970 ve východním Berlíně a byl natočen podle úspěšného románu Thomase Brussiga.
V roce 2003 zaznamenal velký úspěch snímek Good Bye, Lenin - komedie o chlapci, který své nemocné matce po pádu berlínské zdi předstírá, že komunistický režim je stále při síle.
V Česku podobně bodovaly Pelíšky či Pupendo. A na jejich milosrdném nadhledu se také zdejší film zatím zastavil.