Hravá znělka Františka Skály připomíná halucinační sen. Před Thermalem se za 5 korun za minutu můžete projet kočárkem z oné festivalové znělky. Festivalovým hitem se stala Gilliamova Krajina přílivu, imaginativní hororová pohádka o novodobé Alence v říši divů. A podobným pohádkovým skvostem je také Občan pes.
Thajský snímek je obsahově i vizuálně opravdu netradiční. Jeho hrdinou je mladík Pod, který se z venkova vydává za prací do Bangkoku - do města, kde se celebrity, politici a boháči poznají podle toho, že mají ocasy.
Kde váš taxikář Kong může klidně být mrtvý po přilbovém dešti a kde můžete najít dívku Jin, která je jako uklízečka chorobně posedlá čistotou a pořádkem, posléze jako ekologická aktivistka posedlá tříděním plastů a po celou dobu je čtenářkou posedlou tajemnou bílou knihou, jejímuž obsahu nerozumí.
Právě do té se Pod bláznivě zamiluje. Předtím ale v Bangkoku přijde o prst, který si uřízne při náročné práci v místní sardinkárně. Naštěstí ho ale brzy najde a spolu s ním i nového kamaráda.
Pod sní o krásné Jin. Jenže Jin poté propadne své ekologické vášni a začne uprostřed Bangkoku budovat horu z PET lahví. Pod se stane taxikářem a díky tomu potká malou Madam a jejího vulgárního medvídka a také pana Tika, kterého si na čas vezme domů, aby mu olizováním uklidil byt. Zjeví se mu ale také jeho babička v reinkarnaci gekona.
Ne, to opravdu není popis snu ani příznak počínajícího šílenství po několikadenním nepřetržitém sledování filmů a pojídání oplatek. To jen v sekci Fórum nezávislých promítali bláznivého Občana psa.
Infobox
Je to milostná romance a možná jedna z nejkrásnějších vůbec. Lehce surreálná, absurdní a vtipná, občas proložená muzikálovým výstupem a dotvořená digitálními triky do podoby nádherného dortu, kterému prostě nelze odolat.
Film je vizuálně i obsahově barevný, až oči přecházejí - asi jako některé předměty, které u nás najdete ve vietnamských obchodech. Ale rozhodně Je Občan pes originální, půvabný a ústřední píseň Mé srdce bylo prázdné také z hlavy hned tak nedostanete.
Občan pes si přímo říká o distribuci v českých filmových klubech a mohl by se v nich rozhodně stát hitem. Už v Karlových Varch v moři festivalových filmů byl příjemným osvěžením, proti kterému většina ostatních snímků působí jako šedé monolity bez nápadu a vtipu.
