Kráska v nesnázích je šestým filmem pilné dvojice. Zatímco retrosnímky z minulosti byly převážně milé a hezké, ty ze současnosti angažovaně patlají postavy i děj východoevropským asfaltem. Bohužel jiné téma by si žádalo i jiný přístup.
Což platí také pro nový příběh o tom, kterak chudá, ubohá, krásná česká žena s dvěma dětmi a manželem-kriminálníkem najde klid u šarmantního emigranta Evžena.
Marcela je trochu mrcha. Žije v neutěšených poměrech, štve ji druh její matky Ríša i manžel, kterého zase štve jeho matka. Ale pak Marcela skoro jako v pohádce potká elegantního Čechoitala. Archetyp dobra, lásky a západní elegance ji zásobí eury, jídlem, bydlením i láskou.
Hřebejkovy filmy od sebe vlastně nejde moc rozlišit. Natočeny jsou čím dál lepší kamerou Jana Malíře, stojí na zásobě známých českých herců, kteří volně přecházejí z jednoho filmu do druhého, i když tentokrát se Duška ani Polívky nedočkáme.
Nechybí nějaká ta scéna u oběda, z níž ukapává trapnost, leckdy i zdařile - tady v luxusní restauraci nad černými špagetami.
Hřebejk s oblibou vytěžuje situace až do dna jejich trapnosti, někdy by ale bylo lepší je utnout dřív. To vše je oblepeno hudbou, jež je tentokrát podkresem v pasážích až videoklipových.
Stejně jako v Horem pádem Hřebejk s Jarchovským tepají českou xenofobii a vychcánkovství. Jenže je to obraz moc okatý a vzápětí relativizovaný; všechno rychle vycídí nějaký vtípek. Špiní se i po evropsku: sexuálními, autosexuálními a násilnými scénami i vulgárním slovníkem.
Občas se Hřebejk dotkne čehosi hlubšího: tady třeba při pohřbu nebo když si Marcela uvědomí, že manžela vztahem s Evženem zrazuje. Ale raděj od toho rychle zase pryč.
Ve výsledku je tu pak Česko vylíčeno jaksi plakátově, jako zaostalá východoevropská zemička, tady ještě postižená záplavami. Místní hudba je lehce folklorní (zde zastoupena zpěvačkou Radúzou).
A jako země plná kontrastů, kde po scéně Ríšova ujímání u oběda následuje záběr na oduševnělého Evžena, čtoucího si zadumaně Kunderu. Odpovídá to nejspíš obrazu, který o Česku mají Američané, a nejspíš i mezinárodním ambicím; méně už realitě.
Jen v takové zemičce se pak může stát, že tu elegantního emigranta místní obyvatelé fikaně oberou o majetek a využijí jeho bohatství do mrtě. Jak jinak si vysvětlit onen podivný vztah mezi Evženem a Marcelou?
V Marcele se kumulují veškerá česká negativa, podobně jako v postavě úlisného kněze Jana Hrušínského a Evženova českého právníka v podání Jiřího Macháčka.
Ještě víc to platí pro Ríšu, druha Marceliny matky. Český otrapa s glumovským obličejem Jiřího Schmitzera v sobě koncentruje to nejhorší z češství, i když leckdy poněkud přehnaně. Přesto je právě jeho výkon z filmu rozhodně nejzdařilejší.
Geislerová a Abrhám zato působí místy poněkud bezradně, jejich postavy jim ani neposkytují mnoho možností vyniknout. Oproti tomu Marcelina matka je uvěřitelná žena ve vleku domácího tyrana, což nelze říct o Marcelině tchýni. Rigidní pomatená katolička vyznívá až parodicky, když neustále komusi podsouvá instantní teorie dobra, lásky a odpouštění.
Na zkarikované postavy takového typu by ostatně Jarchovský mohl mít trade mark. Jeho scénáře šablonovitě variují tatáž schémata, což je při rostoucím množství filmů dvojice a tématům ze současnosti znát víc a víc. Vzpomínkovým filmům figurkaření, nepřesnost i uvěřitelnost odpouštíme, stejně jako bychom ji snad odpustili i té nerovné love story.
Jenže Hřebejk také "nastavoval zrcadlo". Měl by tak ovšem činit méně nápadně, nelavírovat tolik mezi diváckou přízní a snahou o realitu. Kdyby svým hrdinům vetřel asfalt opravdu pod kůži, možná bychom se dočkali i katarze. Tak třeba příště...
Kráska v nesnázích, ČR 2006. Scénář Petr Jarchovský, režie Jan Hřebejk, kamera Jan Malíř, producent Ondřej Trojan. Hrají Anna Geislerová, Josef Abrhám, Jana Brejchová, Emília Vašáryová, Jiří Schmitzer, Roman Luknár, Jan Hrušínský, Jiří Macháček a další. 110 minut, distribuce Falcon.
