Světová premiéra snímku Čas zahájila v pátek večer karlovarský festival. Kim Ki-duk sám snímek uvedl, projekci ale přítomen nebyl. Na press junket s čtyřmi českými novináři následující den dorazil v kšiltovce a sáčku, odpovídal ochotně a rozohnil se, jen když přišla řeč na USA.
"Určitě pochopíte, že není možné mít k Americe dobrý vztah," vysvětlil. "Na svém území máme už velmi dlouho americká vojska. A Bushova politika je taková, že je tam chce mít co nejdéle a v co největším množství. To se mi moc nelíbí."
Mnohem víc ale Kim Ki-dukovi vadí to, co nazývá okupací americké kultury. "Americké filmy okupují naše multiplexy i televizi, americká angličtina infikuje korejštinu. I plastické operace se dělají podle amerických vzorů. V tomhle ohledu nemůžu být pozitivní," dodal rezolutně.
Sám sebe označil za antiglobalistu, vyjádřil se ale i k situaci Česka: "Jak tak koukám po východní Evropě, tak jste na tom, co se týče amerického vlivu, dost podobně jako my v Koreji."
Čas je třináctým Kim Ki-dukovým filmem. Vypráví o dívce, která si nechá změnit tvář, protože si myslí, že ta stará už jejího přítele omrzela.
Infobox
Vyvolá tím ale kolotoč změn a dalších plastických operací. Kim Ki-duka prý tento fenomén děsí a rovněž ho přikládá vlivu USA: "Já osobně jsem z toho docela špatný. Korejci si nechávají uřezávat lícní kosti, odebrat víčka, zvětšit nos i prsa."
Spíš než pro Kim Ki-duka obvyklé brutální a explicitně sexuální scény je tak v Čase hodně dialogů, hysterických výstupů hlavní hrdinky - a humor. Ale je to jiný Kim Ki-duk, než na jakého jsme zvyklí, takže příznivci jeho starého, vážného a výsostně symbolistního stylu budou možná zklamáni.
Režisér množství dialogů vysvětluje tím, že v minulých filmech nebylo třeba vysvětlovat minulost postav - to, proč jednají tak, jak jednají. "Třeba u 3-Iron nebo u Jaro léto podzim zima a jaro bylo zřejmé, jak se děj odvíjel. Ale v případě Času jsou dialogy nutné pro větší plastičnost postav," vysvětluje režisér.
Asi už nepřekvapí, že Kim Ki-dukovi se nelíbí ani americké filmy: "Jsou drahé a plné technologií, ale mám pocit že se nevyvíjejí. Jsou pořád stejné, kopírují stále stejné náměty, není v nich žádná invence," dodal s tím, že kromě Scorseseho či Spielberga je v USA dobrých snímků opravdu málo.
Kim Ki-dukovy filmy jsou podle jeho vlastních slov ceněny hlavně v Evropě a Jižní Americe, ale doma v Koreji rý svému slavnému rodákovi moc nerozumějí: "Pár lidem v Koreji se moje filmy moc líbí. Ale kdybych se spoléhal na korejské zdroje, tak bych natočil tak jeden film. Až mi v Evropě nebo v Jižní Americe řeknou, že s mými filmy končí, už nebudu moct točit nic."
Kim Ki-duk začal s natáčením až poté, co ve třiatřiceti viděl jeden film ve Francii. Za deset let od té doby natočil třináct snímků. Pracuje bez storyboardu a v rychlém tempu - měsíc příprav, měsíc natáčení, měsíc postprodukce. Za své hlavní téma označuje názor, že černá a bílá jsou totéž. "I něha a násilí se vzájemně utvářejí," vysvětluje.
