V mnohém jeho Čas - po Samaritánce a Luku letos už třetí autorův film v českých kinech - není typickým kimkidukovským snímkem. Je zahlcen značným množstvím dialogů, leckdy i dosti expresivních scén, po klidu a kráse jeho nejslavnějších filmů Jaro léto podzim zima... a jaro či nedávného Luku v něm není ani památky.
Jeho hrdinkou je dívka Seh-hee. Má pocit, že svému partnerovi po dvou letech chození už zevšedněla, a tak se rozhodne pro radikální krok. Nechá si změnit obličej a s tím novým se objeví v jeho životě za půl roku znovu.
Jenže přítel Ji-woo na starou lásku dosud nezapomněl, a tak se mu dívka rozhodne říci, kdo opravdu je. To ho samozřejmě nepotěší, a následuje několik hádek a další dvě plastické operace. Identity se mění rychleji než špinavé ponožky, ale nic už nemůže být jako dřív.
Seh-hee vykazuje všechny charakteristické znaky toho, co znalkyně žen Halina Pawlowská nazývá bonmotem Zoufalé ženy dělají zoufalé věci.
Je chorobně žárlivá, takže příteli s oblibou tropí hysterické scény v kavárně, nedůvěřuje mu a udělala by cokoliv, aby si ho udržela. Už během půlroční pauzy ho pronásleduje, kdykoliv si chce něco začít s jinou dívkou.
Kim Ki-duk tu na rozdíl od dřívějších prostých meditativních příběhů či poetických brutalit vychází mnohem víc vstříc masovému (západnímu) publiku.
Ale jeho velkoměstský příběh plný moderních interiérů tu paradoxně působí mnohem strojeněji a neukotveněji než ony artově "intošské" konstrukce o mniších a krásných dívkách na velkých jezerech.
Zápletka je přitažená za vlasy, hlavní hrdinka příliš hysterická a její partner příliš bezmocný. Dialogy jsou popisné a převážně končí hlasitými hádkami, nebo dokonce rvačkami.
Vše působí jako příliš modelový příběh o krizi identity, o tom, jak souvisí láska s fyzickou stránkou, i touze po dokonalosti a popření času, kterých nelze dosáhnout.
I v Času, který režisér představil při zahájení letošního karlovarského festivalu, si ale divák užije několika typicky kimkidukovských podivností.
Občas někde probleskne svérázný humor, třeba když Ji-woo truchlí zpíváním karaoke, či ve scéně na lodi, kde si zahalená Seh-hee s přítelem kopou míčem, který patří malému dítěti.
Zajímavá je i sekvence z kavárny, kde se Ji-woo dostane do konfliktu s jiným partnerským párem.
Znovu se dočkáme i soch ve veřejném prostoru, tentokrát erotických skulptur v Sochařském parku, kam spolu pár chodíval a kde se také znovu setkává.
Hrdinka je tradičně krásná, jak už to u Kim Ki-duka bývá. Jinak se ovšem autor vzdal všeho, co nabízí obvykle, a s adekvátní náhradou nepřišel.
Čas (Shi gan), Jižní Korea 2006. Scénář a režie Kim Ki-duk, kamera Sung Jong-moo, hrají Sung Hyun-ah, Ha Jung-woo, Park Ji-yun. 96 minut, distribuce Artcam.
