Evropa má Freuda, Asie Kim Ki-duka

Irena Hejdová Irena Hejdová
16. 8. 2006 0:00
Recenze - Kim Ki-dukovi příznivci odteď na korejské turistky budou hledět s otázkou. Je mezi nimi některá perverzně nevinná jako Samaritánka?

Produktivní korejský režisér Kim Ki-duk snímek natočil v roce 2004, kdy za něj získal cenu pro nejlepšího režiséra na Berlinale; stejnou trofej si tehdy odvezl za snímek 3-Iron z Benátek.

Jeho filmy do českých kin míří napřeskáčku, ale pravidelně a stejně rychle, jako je slavný korejský tvůrce natáčí. Letos už tu byl uveden Luk, po Samaritánce bude 12. října následovat ještě Čas, který zahajoval letošní karlovarský festival.

Pravidelní Kim Ki-dukovi diváci tak vědí, co od svého miláčka mohou čekat - jeho příběhy zpravidla plynou samovolně a nevzrušeně, navzdory bizarnosti zápletek.

Samaritánka
Samaritánka | Foto: Aerofilms

Velkou roli tu mívá krajina, která klidnou krásou často kontrastuje s tím, co se děje v duších hrdinů. V duších, ale nikoliv navenek: Kim Ki-dukovi herci se většinou tváří jako sfingy a divák musí domýšlet, co se děje uvnitř.

Samaritánka je příběhem dvou korejských školaček, které se rozhodnou vydělat si na cestu do Evropy prostitucí.  Jedna z dívek se tedy prodává, druhá jí dohazuje zakázky a hlídá před policií.

Zatímco té první jménem Jae-young se však její "práce" celkem zamlouvá a vlastně ji baví, kamarádka Yeo-jin žárlí a nejradši by vše ukončila. Situace se ale vyřeší za ni; vyvrcholí tím, když Jae-young na útěku vypadne z okna a zemře.

A Yeo-jin se rozhodne smrt pomstít typicky kimkidukovsky. Vyhledá všechny její bývalé zákazníky a vyspí se s nimi - ovšem peníze od nich nechce. Situaci ještě zkomplikuje její otec - policista, jenž vše odhalí.

Osudové předěly snímek člení podle oněch tří hrdinů na části se jmény Vasumitra, Samaritánka a Sonáta. První podle bájné prostitutky, která muže svým uměním uváděla do takové extáze, že se z nich po styku s ní stali buddhisté.

Stejně tak nemoralizující režisér zpracovává sice dráždivě perverzní zápletku plnou sexu, krve a násilí, ale přitom civilně klade otázky vedle sebe; ač jsou to témata kontrastní (a přitom právě magicky spojená!) jako sex a smrt.

Dívky působí nevinně, když ve školních uniformách s nanuky čekají na zákazníka. I když je to nevinnost okořeněná chroupáním prasečích nožiček nebo společnou koupelí s lesbickou atmosférou.

Samaritánka
Samaritánka | Foto: Aerofilms

Silné momenty jsou spojené především s postavou otce - v zoufalství v bufetu napadne skupinu rozjívených středoškoláků, jindy jako přízrak pomsty sleduje domů jednoho ze zákazníků a před zraky klidně večeřící rodiny ho obviní, že s dcerou spal.

Kim Ki-dukova síla je i tentokrát ve spojování poetické atmosféry s brutálními tématy i brutálním dějem; režisér neredukuje běh událostí na jednoduché dobro a zlo. Krev tu znamená vraždu i očištění, rovněž amorálnost prostituce je tu sporná.

Samaritánka
Samaritánka | Foto: Aerofilms

Brutalita je tu oproti jiným Kim Ki-dukovým filmům spíše vnitřní, ale o to působí silněji. Režisérovo čarování s atmosférou se i tentokrát projevuje zejména v exteriérech, například když se dívky usadí vedle modrého sousoší.

Emoce přicházejí hlavně v závěru, při postupném sbližování otce s dcerou - včetně scény, v níž spolu pojídají sushi na matčině hrobě. A stejně jako většina ostatních Kim Ki-dukových filmů zanechává i Samaritánka silný pocit, že takhle má působit skutečné filmové umění.

Samaritánka (Samaria), Korea 2004. Scénář, režie, střih, výtvarník, výroba Kim Ki-duk, kamera Sun Sang-jae, hudba Song Je-Yin. Hrají Lee Uhl, Kwak Ji-min, Seo Min-jung. 95 minut, distribuce Aerofilms.

 

Právě se děje

Další zprávy