Německý režisér Werner Herzog je potměšilý, ale také vášnivý muž, který rád zdolává překážky. Jeho snaha přepravit během natáčení snímku Fitzcarraldo jen pomocí lidské síly loď přes kopec mezi dvěma rameny řeky je už legendární. A když v polovině 70. let zjistil, že filmová kritička Lotte Eisnerová je nemocná a nejspíš zemře, zasáhlo ho to natolik, že se vydal na pěší pochod z Mnichova do Paříže, poháněn vírou, že díky jeho skutku zůstane naživu.
Je těžké nemít na paměti tyto skutečnosti, když divák sleduje každý nový režisérův film. Herzog má za sebou přes dvě desítky hraných a čtyři desítky dokumentárních filmů, ale pokaždé, když se ozve jeho nezaměnitelný, nezvykle melodický hlas připomínající bytost odkudsi z daleké galaxie, uvádí publikum do stavu hypnózy. Ve snímku Setkání s Gorbačovem, který v české přemiéře uvede dnes začínající festival dokumentárních filmů v Jihlavě, narazil Herzog na zdatného soka svých filmařských her.
"Jako dítě by mě ten zvuk vyděsil," vtipkuje bývalý sovětský vůdce Michail Gorbačov, když padne první klapka. Werner Herzog se ihned pokouší převzít iniciativu a rozehrát veliký dějinný příběh: "Já jsem Němec. Když jste poprvé potkal Němce, chtěl vás zabít." Naráží na zkušenosti mladého Gorbačova z druhé světové války. Ten však přijde s úplně odlišnou historkou a vypráví, kterak ho otec vzal k sousedům, u nichž okusil vynikající koláčky. Tehdy poprvé viděl Němce. "Pomyslel jsem si, že to musí být dobří lidé, když mají tak dobré koláčky," dodává Gorbačov.
A v dalších scénách filmař takřka něžně prolamuje břemeno historie, které podle něj mezi lidmi dodnes leží, setká-li se Němec s Rusem. V jedné scéně dokonce dává Gorbačovovi k narozeninám velkou krabici plnou čokoládových sladkostí.
Snímek vznikl na základě tří relativně krátkých setkání a bezprostřednímu dialogu částečně brání i jazyková bariéra − Herzog se ptá anglicky, Gorbačov odpovídá rusky. A vzpomíná na doby, kdy se dostal k moci po předchozích "zkamenělinách", abychom použili Herzogova slovníku.
Když zemřel Leonid Brežněv a krátce po něm jeho nástupce Konstantin Černěnko, který do úřadu nastoupil těžce nemocný, Gorbačov se roku 1985 stal vůdcem s cílem reformovat komunismus.
Herzog příběh politika s jasnou vizí líčí chronologicky, se spoustou archivních záběrů a navzdory konstantnímu, až obdivnému tónu snímkem každou chvíli probleskne jeho typická ironie. Například líčení okolností Černěnkova inscenovaného vládnutí z nemocničního pokoje připomíná dobře vymyšlenou satiru. Byť historie samozřejmě nachystala Herzogovi exkluzivní materiál.
VIDEO: Documentary filmmaker Werner Herzog and co-director Andre Singer discuss their new film “Meeting Gorbachev”, during an exclusive interview with AFP pic.twitter.com/wXRmC5MoD1
— AFP news agency (@AFP) September 13, 2018
"Od první chvíle, kdy jsem se stal generálním tajemníkem komunistické strany, byla perestrojka na prvním místě v mé agendě," vzpomíná Gorbačov. "Touha po změně, potřeba reformy vzešla přímo ze společnosti." A Herzog navazuje komentářem dobových záběrů, popisuje, jak na rozdíl od předchozích vůdců Gorbačov hovořil přímo k lidem a s lidmi.
"Více demokracie − to byl náš první a hlavní cíl," říká Gorbačov. A následují vzpomínky či archivní záběry, v nichž nástup nového politika oceňuje Margaret Thatcherová či Ronald Reagan. Jen občas zazní hlas, který boří tento příběh. Třeba od Lecha Walesy, který vzpomíná, že už tehdy na rozdíl od Gorbačova nevěřil, že je možné komunismus reformovat. A tak čekal, až tato marná snaha povede k pádu celého systému.
Jak snímek plyne, pozvolna se ukáže, že Herzog dobře ví, proč Gorbačova vyobrazuje, skoro jako by naslouchal vyprávění kouzelného dědečka. Chce se dotknout jeho upřímné víry ve změnu a v posledku o to silněji odhalit tragickou podstatu Gorbačova. Muže, který snil o společném evropském domově. Politika, který v posledních záběrech váhá, přiznává, že úspěch byl jen částečný. Jako strohé memento jeho snahy změnit svět zazní věta z náhrobního kamene Gorbačovova přítele: "Pokusili jsme se."
Také absolvent pražské FAMU Emir Kusturica se ve filmu potkal s bývalým prezidentem. Snímek Pepe, svrchovaný život vypráví o uruguayském prezidentovi Josém Muricovi - také bude na programu jihlavského festivalu. Ruský dokumentarista Vitalij Manskij zase na festival přiveze svůj pozoruhodný snímek Svědci Putinovi. A velký solitér španělského filmu Albert Serra se filmařsky střetl rovnou s králem. Tento nekompromisní tvůrce už jednou točil o francouzském panovníkovi Ludvíkovi VIX. Byl to omamný pohled na poslední dny vládce. Nyní stejné téma uchopil jako galerijní instalaci a ve filmu Král slunce zachytil fascinující herecký výkon Lluíse Serrata.
Zato Jean-Luc Godard − další z velkých jmen, jejichž filmy jihlavský festival promítne − zůstal věrný své nekompromisní esejistické tvůrčí metodě. Její ozvuky mohli diváci už spatřit ve festivalové znělce, kterou pro festival v Jihlavě stvořil.
Godardova novinka Kniha obrazů opět touží obrazy především bořit. Záběr z klasického hollywoodského melodramatu se tu mění ve výjev z Pasoliniho zneklidňujícího díla Saló aneb 120 dnů Sodomy, následují další a další. Godard si tentokrát vystačí jen s úryvky z cizích děl. A lze si jen představit, jak sedmaosmdesátiletý tvůrce, poslední mohykán francouzské nové vlny, zhmotňuje jednu ze svých ve filmu zmíněných tužeb: myslet rukama. Ty jeho nad střihačským pultem stále dovedou diváky provokovat k myšlení.
