Jihlava - Ježíš je normální, úplně normální, vykřikují skupinky kytarou vybavených věřících na pražských stanicích metra Anděl či Národní třída i jinde po republice.
Jsou to členové organizace Hnutí víry, kteří jsou také hrdiny nového filmu Ježíš je normální. Na jihlavském festivalu dokumentů si premiéru odbude ve středu. Přes některé limity velmi působivě odkrývá život uvnitř svérázné radikální náboženské skupiny.
Debutující režisérka Tereza Nvotová vychází z osobní zkušenosti - jako malá navštěvovala tzv. školu budoucnosti vedenou organizací spadající pod Hnutí víry. K zážitku se po letech vrací prostřednictvím videorachivů i sezváním bývalých spolužáků k diskuzi.
- SPECIÁL: Vše o MFDF Jihlava 2008
Hlavní osu filmu ale tvoří záběry z několikadenní "konference víry a ohně". Věřící tu freneticky zpívají oslavné písně o Ježíšovi a společně se modlí; výstupy jejich pastorů připomínají cosi mezi exhibicí popových ikon a slizkostí obchodních cestujících.
Zrůdnější jsou záběry z přidruženého dětského koutku, kde mají ratolesti věřících vlastní lektorku: komunikuje s nimi podobným stylem, opět se snahou se jim přiblížit prostřednictvím rádoby mladistvé mluvy a používání teenagersky zabarvených výrazů.
Děti mátožně hledí na pastorku, která je častuje větami "ježíš je borec borců", a nejnadšenější je v okamžiku, kdy se zdeptané děti zhroutí v slzách na zem. Tady už jednání církve zavání manipulací a týráním.
V těchto záběrech také film nejvíc připomene podobně zaměřené dokumenty ze zahraničí, jako byl i v Česku uvedený Ježíšův tábor.
Cenné je to, co si vetkl film Ježíš je normální do podtitulu. Pohled zevnitř, tedy zobrazení světa svérázného společentsví. Díky osobní zkušenosti se režisérce podařilo natočit pozoruhodné, velmi působivé záběry zevnitř komunity, která slučuje radikální víru s rádoby cool prezentací.
"Ježíš je normální, úplně normální," zpívají si účastníci konference, které poté pastor počastuje větou "pěknej víkend a hledejte boha". Bůh je prostě totálně dobrej, usmívají se s vymytými úsměvy ovečky, které tu jsou vyzývány, aby "zažily Boha v akci".
"Je tu někdo, kdo má problém s dolní částí levé nohy," vyzve pastor jako samozvaný vyslanec boha a lidový léčitel sugestivně publikum. Nastoupené ovečky poté léčí výkřiky typu "migréno, zmiz ve jménu Ježíše z jejího těla teď" a promluvami v "andělském jazyce".
V těchto scénách je film nejsilnější, ale o moc víc než tyto záběry nenabízí. Chybí mu názor a režisérka ho často nedokáže ukočírovat. Na setkání s bývalou třídou a bývalým učitelem si častěji kouše nehty, nedá proudu názorů svých spolužáků dát směr a nedokáže se vymezit vůči učitelovým žvástům o tom, že Beatles jsou satanisté a že je učil kreacionismus i Darwinovu teorii, protože "nikdo přece nikdy nedokázal, že by měl Darwin pravdu".
Nejvíc dokument postrádá komunikaci s objekty zájmu; ti jsou jen pozorováni ve svém umělém světě, režisérka se ale ani jednou nepokusí je konfrontovat s pohledem zvenčí.
S tím, jak je nejspíš bude vnímat většina diváků - jako pomatené stádo vykřikující věty o tom, že ježíš je borec a bůh je náš táta. Chybí i víc fakt nebo názory odborníků, téma filmu zůstává neukotvené a bez souvislostí.
Ježíš je normální se na MFDF Jihlava promítá mimo soutěž Česká radost. Ceny přehlídky budou rozdány v úterý večer.
