A ta se odehraje na zlínském filmovém festivalu dětského filmu.
Nové díly vytvořil tým animátorů pod vedením Alexeje Kotěnočkina mladšího, syna původního režiséra ze slavné dvojice Kotěnočkin - Rusakov; Kotěnočkin junior je také hostem zlínského festivalu. Kotěnočkin senior už je po smrti, Svetozar Rusakov žije v Moskvě.
Budou oba výtečníci stejní jako před dvaceti lety? Nebo se budou podobat spíš postavám z komiksu, který vydává Kotěnočkin junior a v němž vystupují potomci původních hrdinů? V komiksu je prý malý Zajíc drsným pankáčem, zatímco malý Vlk je submisivní a pěkně to od ušáka schytává. Jisté je, že Vlk si už nezakouří - bylo by to prý nevýchovné a špatně by se to prodávalo do zemí Evropské unie.
V 80. letech sousloví režie Kotěnočkin - výtvarník Rusakov znalo každé české dítko. Několik generací vyrostlo u obrazovek i ve tmavých sálech socialistických kin při sledování groteskních eskapád nerovné dvojice, chuligánského Vlka a vychytralého Zajíce. Ze Sovětského svazu přihopkali do celého východního bloku. Od roku 1968 do roku 1994 vzniklo celkem 18 dílů Jen počkej; dva poslední z 90. let byly ovšem velmi nepodařené.
Zatímco Západ vzýval myš a kočku, Východ ovládli Vlk a Zajíc. Tvůrci sami nicméně odmítali tvrzení, že seriál vznikl coby objednávka z Kremlu jako socialistický protiklad Toma a Jerryho.
Každopádně Vlk a Zajíc působili dekadentněji a existenciálněji než věčné bitky vzteklého kocoura a mrštného myšáka. Ale kdo ví, kolik z toho si tenkrát diváci přibájili. Jen počkej! bylo vždycky vnímáno jaksi "političtěji" než Tom a Jerry.
Většina diváků fandila "nesocialisticky" založenému Vlkovi. Jeho předlohou byl prý ostatně chuligán, který Rusakova kdysi předběhl ve frontě na lístky do kina. Přidrzlý výraz s nezbytnou cigaretkou v koutku úst, ležérní houpavá chůze a plandavé kalhoty zosobňoval moskevské, potažmo východoevropské výtržníky.
To Zajíc byl spíš hodný svazáček, působil občas trochu nesnesitelně, jeho vychytralost připomínala rádobyvtipné ruské říkanky z časopisů odebíraných v rámci hodin ruštiny. Pouze a jen jako dobový ornament dodejme, že na důkaz pohrdání socialistickými hodnotami se spekulovalo o jeho sexuální orientaci.
Nezapomenutelné scény spolu s původem seriálu, ujetou hudbou i podivným odérem všeho ruského vyústily ve zvláštní směs lásky a pohrdání, kterou můžeme směle nazvat kultovní. Filozofující příznivci byli ochotni přísahat, že seriál odráží nekonečnou temnotu ruské duše ošlehané sibiřským větrem.
Bude zajímavé sledovat, jak budou nové díly úspěšné tváří v tvář nové "společensko-politické situaci". Prozatím je Jen počkej! kultem - nebo dnes spíš cooltem - podobného typu jako vánoční Mrazík. Jestli se jím stanou i nové díly, bude jasnější už po dnešku, kdy Vlk znovu zavrčí své slavné "Nu pogodi!"
