Jeden svět 2014- Festival Jeden svět (3. - 12. března, Praha) přináší tento rok jako své ústřední téma Práce.
Práci jako podstatnou součást života. Je důležité jakou děláme práci, je důležité, kdy ji děláme, za jakých podmínek, je důležité, když práci nemáme.
Dokumentární reflexe tématu práce je v této kategorii rozmanitá a dosti volná. Vybrali jsme trojici českých dokumentů, které Jeden svět uvede v premiéře.
Snímek Počátky představuje dívky z výchovného ústavu, které si práci nemohou udržet, naopak portrét Olgy Havlové představuje tuto bývalou první dámu jako ukázkově pracovitou pragmatickou ženu a díky Pirátským sítím lze rozpoznat, že být falešným pirátem může být velmi dobrý byznys.
Olga aneb Dáma s nohama na zemi
Režisér Míra Janek se rozhodl sestříhat archivní audiovizuální materiály o manželce Václava Havla – Olze Havlové. Každodenní život před a při prezidentování jejího manžela ukazuje Olgu jako ženu pevných zásad, ženu bojovnou, ale zároveň skromnou. Nikdy neustupující, vždy využívající selský rozum, pokornou k lidským chybám a s nechutí k pompéznosti. Prostě sympatickou DÁMU, která byla vždycky nohama na zemi.
Co ovšem trochu zarazí je úplná shoda s jejím dřívějším mediálním obrazem. Dokumentární film představuje Olgu takovou, jak byla známá z těch několika málo výstupů na veřejnosti.
V první třetině filmu jsou všechny její vlastnosti konstatovány a v dalších dvou třetinách opakovaně potvrzovány. Delší záběry a pomalé tempo snímku je ovšem narušováno neobyčejnými záběry obyčejných dnů.
Nerozumějte mi špatně, Míra Janek neupadá do oslavného patosu, nevyužívá nepřiměřenou city ždímající hudbu, není jednoznačný, neukazuje jenom jednu Olgu, ale vrství různé Olgy na sebe. Jen jsou to Olgy, které v naší mediální encyklopedii už existují.
Počátky aneb V ústavu jako ve vězení?
Hlavním mottem letošního festivalu Jeden svět je Práce. Do něj tematicky zapadá snímek Počátky režisérky Lindy Kallistové Jablonské. Počátky – to je zároveň název výchovného ústavu odkud jsou hlavní hrdinky dokumentu.
Ústav připomíná vězení. Pro dívky jsou neustále předkládány zákazy, příkazy a doporučení, které jim „usnadňují život“. Dívky ovšem dovršily osmnáctý rok života a musí z ústavu odejít. Najednou jsou svobodné, tedy mají, zjednodušeně řečeno, svobodu umřít hlady. Dívkám se v normálním životě nedaří uspět. Je pro ně těžké udržet si práci, vztahy, nepít alkohol, nebrat drogy či zvládnout studium při náročné práci. Jejich svět je dost osamocený a prázdný.
Žádná z dívek nechápe svůj osud zhoubně. Mluví o svých těžkostech s vtipem a úsměvem. Nepřichází žádné odstrašující sdělení ani pozitivní východisko, ale balancování mezi oběma možnostmi a opatrné hledání možných příčin.
Pirátské sítě aneb Prozření v Africe
Z české produkce mě nakonec nejvíce překvapil snímek Pirátské sítě, který vlastně mohl dopadnout jako nejryzejší nudná celovečerní reportáž o somálských pirátech.
Režisér David Čálek odjel se svým štábem do Afriky, aby tam zaznamenal příběh somálského piráta. Tři týdny natáčení probíhalo hladce, až jeden z afrických koproducentů zjistil, že zpovídaný, pravděpodobně není pirátem, a možná ani Somálcem. Čálek najednou zjistil, že je pěkně v háji, protože už vyčerpal původní rozpočet filmu.
A tady to celé začalo být skutečně zajímavé, protože se Čálek společně s producentem rozhodli změnit téma filmu a našli nové finanční zdroje.
Namísto rozhovorů s piráty se rozhodli zjistit, proč jim někdo nastrčil pouhého herce. Tím začalo ve filmu Pirátské sítě originální, chaotické a neprůzračné sledování stop falešných banditů. Dokonce se filmařům podaří natočit pod skrytou identitou „konkurz pirátů“, kde ani jeden z nastrčených herců nikdy pirátem nebyl.
Chaos postupně ovládne i kameru, která se prohlubujícím znejistěním tvůrců, obrací čím dál tím častěji na filmaře samotné. A tím si vyměňují role se svými postavami. Dokonalost sebereflexe vlastní naivity a chaotického rozkrývání stop podmiňuje doprovodná hudba v podobě šumlajícího a šustivého popu Petra Marka a Midi lidí.
