Frank Miller si odskočil od práce na Sin City 2 k produkování adaptace svého válečného komiksu o boji tří set Sparťanů proti milionové perské přesile. Udatný král Leoniadas se nepodvolí politickému taktizování a se svými nejlepšími muži se utká s perskou armádou.
To je základ jednoduchého, ale vizuálně strhujícího příběhu o obrovské bitvě, která si klade ambice být rozhodujícím střetem o budoucnost západní vize svobody. A pokud se 300 nedá něco upřít, pak je to právě monumentalita. Další důkaz toho, že kdo chce, dosáhne dnes ve filmu čehokoliv. Technické bariéry se hroutí pod náporem hollywoodských peněz.
Na druhou stranu 300 dokazuje, že ani všechny peníze světa nezmůžou nic proti pravidlu, že kde nic není, ani smrt nebere. Nepoměr mezi formou a obsahem z něj doslova trčí. Jistě, je těžké v barvitém líčení monumentální bitvy hledat místo pro hlubší ponor do psychiky postav i do hlubších vrstev filmového vyprávění.
A tvůrcům také nelze upřít, že se snaží naroubovat do vyprávění přesah, který by ospravedlnil všechny ty potoky krve a nekonečné varianty toho, jak někoho jiného napíchnout, rozsekat nebo zmrzačit. Tak se k dostává ke slovu žena krále Leonida, královna Gorgo, skrze kterou má divák nahlédnout do zákulisí sparťanského politikaření.
ČTĚTE TAKÉ
Nekonečnou řežbu ředí autoři morálními dilematy a obecnějšími rámci, které mají dodat vizi komplexního zážitku. Jenže tahle hra je ve výsledku snadno prohlédnutelná; kdyby film poctivě zůstal u adorace nekonečného násilí, působil by nakonec formálně čistěji - a věrohodněji.
V Sin City se vizuální forma potkávala se "správně" pokleslým obsahem, odkazovala k filmům noir i původnímu komiksu a vzdávala tak smysluplně hold kráse pokleslé kultury. U 300 je zaklínadlo magického vizuálního zážitku jediným pojítkem všeho; a vachrlatým alibi, že film vůbec vzniknul.
Nabízí se také srovnání se Světem zítřka: i tady jde o film výrazně vizuálně stylizovaný, i tady herci před modrým pozadím rozehrávají scény, které ožijí až díky počítačům a šikovnosti animátorů. Jenže i ve Světě zítřka je všespásná forma prodlouženou rukou obsahu, myšlenky a vize aspoň o trochu hlubší než zaznamenání monumentální bitvy.
Eposy často v jejich velikosti paradoxně dokreslují detaily, které jim dodávají plastičnost a věrohodnost. 300 je rozmáchlou a ambiciózní vizí, která je natolik pohlcena sama sebou a svou výjimečností, že jí nezbývá čas na nic jiného.
Stejně jako se asi s většinou dnešního (zvláště evropského a nebushovského) publika bude míjet sparťanská vize "svobodné společnosti" založené na podřízení všeho a všech válečnému konfliktu, ani 300 ve výsledku nezanechá hlubší stopu, která by diváka k filmu v myšlenkách vrátila druhý den.
Mělo jít o hold sparťanské civilizaci, o oslavu odvahy vojáků a jejich "krásné smrti", o mytický rozměr maskulinity a bitvy jedné i všech - pro což je komiksové médium jako stvořené.
Ale jeho adaptace končí spíše coby cirkusová atrakce, která nechává nahlédnout do budoucnosti filmu. A když tahle bublina praskne a divák vyjde z kinosálu, 300 ztrácí veškerou působivost.
300: Bitva u Thermopyl; USA, 2007. Scénář: Kurt Johnstad, Michael Gordon a Zack Snyder, režie: Zack Snyder, hrají: Gerrard Butler, Lena Headey, David Wenham a další. 117 minut, distribuce Warner Bros.
